Vrcholným a možno říci nejdokonalejším sportem vůbec je box čili rohování. Dávno zdomácněl už box v Americe, Anglii a Francii, tedy ve státech' s vysokou kulturou a je u tamnějšího obyvatelstva pěstován největší oblibou, takže se právem nazývá národním sportem a je tam ještě více rozšířen, než na př. u nás kopaná. To nasvědčuje tomu, že rohování se věnuje co nejvíc pozornosti, jak z kruhu officielních, tak z nejširších řad obyvatelstva to všech vrstev. ?e vynikající boxeři jsou zároveň miláčky národa, o tom svědčí zpráva, že francouzský boxer Carpentier (čti Karpentijé) má dnes již zajištěnu sumu 750.000 franků na utkání s jedním Američanemn, stejně zda zvítězí či bude porážen. Na tento prvotřídní zápas uzavírají se dnes již ohromné sázky i svědčí to jen o popularitě jména rohovníka Carpentiera, jakož i o ohromném zájmu veřejností na boxu vůbec.

Tento zájem o box zasáhl i k nám, leč názor širší veřejnosti na sport rohovnický je dosud nesprávný, i křivdí se z neznalosti v mnohém tomuto krásnému sportu a proto účelem této brožurky jest nejen box propagovati, nýbrž také uvésti na pravou míru veškerá mylná mínění o něm, jakož i seznámiti každého blíže s tímto odborem těžké athletiky ku prospěchu tělesné výchovy našeho lidu.

Dějiny boxu

Přesně zjistit počátky tohoto druhu sportu nelze, ale myslím, že jako sport bylo rohování pěstováno systematicky Už ve starém spartanském Řecku. Pěstní boj a zápas vůbec je, myslím, tak starý jako lidstvo. První obranou nebo výbojem člověka byla pěst a sice rány vedeny byly přímo jako soty nebo s rozmachem jako ruby.

Ve starém Řecku bylo však rohování mnohem těžší než dnes naše, vyžadovalo úžasné energie a síly, jakož i nezměrného udatenství. Mnohdy nasazovali i na ruce různé prstence z kovu, aby tím dali důraz své pěsti. Mimo to bylo dovoleno bít se na celém těle, a zápasy vedeny s takovou silou a rozhodnutím, že poražený sice zůstal na místě ležeti, ale vítěz jej následoval za několik dní. Dnes zdá se nám takovýto zápas starých Řeků jako surovost, ale vžijme se do tehdejší doby, tedy odpustíme jim, neboť tenkrát se v tom spatřoval ideál. My jsme dnes přirozeně přizpůsobili box naší době, ale přes to neváháme říci, že box vyžaduje lidi ucelené, pevné, odhodlané a především - gentlemany.

Teprve v 18. tol. vystupuje zápasník Tom Figg, který počátku užíval též obušku, nebyl tudíž ještě rohovníkem, měl však mnoho následovníků. Teprve Jack Broughton utvořil z boxu sport řízený určitými pravidly, V r. 1742 otevřel tento pěstní zápasník školu, ve které vyučoval rohovnickému umění. Také sestavil první pravidla o průběhu boje, která byla tehdy ode všech zápasníků přijata. Tenkrát se boxovalo- samozřejmě ještě bez rukavic a porážen byl ten, kdo po ráně obdržené se nepostavil k dalšímu boji během půl minuty. Tedy podmínky těchto bojů byly těžké a při ráně holou pěstí nebezpečné. Aby usnadnil svým žákům cvičení, zavedl Brougthon rukavice, které pak zásluhou anglického boxera Jacksona byly zavedeny ke konci 18. stol. u všech rohovníků. Brougthonův největší výkon byl zápas s Hackem trvající 22 hodin, bez rukavic, zajisté úctyhodný výkon.

Nejnovější pravidla rohovnická, zbavující tento port všech hrubostí, byla uspořádána anglickým žurnalistou Chambertinem a vyšla pod firmou markýze z Queensberry. Těmito pravidly je dána možnost zvítěziti i fysicky slabšímu, protože respektují pravé rohovnické umění a obratnost.

První rohovnický match v Americe konal se z počátku 19, století. Z některých významných zápasů dlužno uvésti nitkání mezi Maddenem a Hayesem v r. 1849 v Anglii trvající 6 hodin 3 min. R. 1860 v Americe mezi Fitepatrikem a Neilern 4 hod. 20 min. Nejdelší zápas s rukavicemi byl v New Orleans mezi Bowenem a Burgem. Měl 110 kol a trval 7 hodin 19 min., v r. 1893. - Vidíme tedy, že tehdejší zápasy byly vedeny s velkou prudkostí a houževnatostí; v dnešní době tomu již tak není. -

Rohovnický sport v nejnovější době

Prvky rohování pojaty byly v nejnovější době do ruzných systémů tělovýchovných a prakticky uplatňovaly se v různých tělocvičných spolcích. Ze se od sebe liší rohování tělocvič. spol. českých od rohování francouzkých gymnastů, o tom netřeba se ani zmiňovati, neboť každý národ si je upravil dle svého vlastního základě vlastnícb předpokladů. V nejnovější se typ rohování mezinárodní, který stanoví pravidel formu a průběh boje pěstního.

?e rány holou pěstí jsou bolestné a nebezpečné, užívá se nyní výhradně kožených rukavic vyplněných, které přenášejí ránu na celou hřbetní plochu rukavice a tím ránu stlumují a způsobují jen ochromení svalstva, vyloučeno, aby vážně zranily nebo zabily. To se dosud nestalo ta pochybuji, že by něco podobného vůbec bylo možno. I po nejtěžším zápase, kdy ztrati boxer i na několik vteřin vědomí, rychle se zotavuje a obyčejně již po užití sprchy a dobrém spánku je zas v bývalém stavu, naopak ještě více otužen.

Dnešní rohovnlcké matche jsou v celém světě prvotřídními událostmi, jsou zejména v Anglii národními svátky a konají se za ohromných návštěv všeho občanstva. Přímo báječné sumy se vvbéřou na vstupném i nejvyšší hlavy státu se jich súčastňují a vyznamenávají dobré rohovníky. Když Carpentier porazil v Londýně Becketta, byl 've Francii slaven jako hrdina a obdržel krásný dar 20.000 franků za tento vynikající zápas. Z toho vid'íme, jak se na tento sport pohlíží v praktické Anglii a je si jen přáti, aby i u nás v krátké době stal rovněž tak populárním. Nebude nám Slovanům naškodu, když tímto mužným sportem vychováme si tuhou a nepoddajnou mládež, která bude nejlepší zárukou zdravébo národa a jeho připraveností k boji životem.

Hlavně však si musíme uvědomiti, že box nepěstuje surovost ani hrubost, nýbrž, že pěstuje sílu, a dává důraz mínění našemu. Jestliže ušlechtilý box vnikne do nejširších řad lidu, stoupne jistě tělesná kultura naše, ale též lidé naučí se jednat mezi sebou s očí do očí a zákeřné přepadání ze zadu nebo udavačství a pomluvy vymizí. -

Vycvičený rohovník zdrží samozřejmě daleko prudší rány. než obyčejný člověk bez cviku, to je nesporné, proto je nutno, aby každý rohovník prodělával systematický výcvik k boji a otužoval všestranně své tělo, aby v každou chvíli byl schopen se bránit, nebo útočit. Jestliže po pádnější ráně se spustí krev z nosu, tedy nelitujee nikdy rohovníka, protože on sám se tomu v duchu směje. Ta krev však není také známkou žádné surovosti; copak v životě ještě nikomu netekla? Mnozí při pohledu na to, jakož i na box vůbec, chvějí se na celém těle a říkají: "To bych za živý svět nedělal" nebo "To je surovost" atd, ale o těchto lidech máme my boxeři jiné mínění než oni o nás. My říkáme jim na jejich 'adressu: "Jste choulostiví, chorobní lidé a tělesná krása a síla vzbuzuje ve vás žárlivost, že vy jste slabí a bojácní." Boxer, který je svým' soupeřem sražen k zemi na několik vteřin, a povstává znovu k boji, dokazuje, že je ještě v něm síla a vzdor a tudíž ho nelitujeme, nýbrž naopak obdivujeme jeho odhodlanost k boji do poslední chvíle a povzbuzujeme ho potleskem k dalšímu odporu.

Václav Firla, Sport rohovnický (Boxing), Ostrava, nedatováno.