Tvoje reakce mi připomínají tenhle vtip:
Sedí žirafa na stromě a plete igelit. Letí kolem slon a povídá: "Čau hrochu, kolik je hodin?" Načež žirafa vytáhne z pusy teploměr a povídá: "Ne já startky nekouřim."
Klídek. Ale nerozumíme si. Ten den kdy jsem zažil svůj jediný "pravý souboj" jsme v tělocvičně cvičili základní vstupy s bokkenem. No, jeden cvičenec mi úmyslně silově bránil v provedení techniky s odůvodněním, že mi to nefunguje. Když došla řada na něj a já mu stejným blokem předvedl, že v takovémto případě to jemu nebude fungovat také, normálně po mně skočil. Nevím už moc, jak ta série úderů a krytů z extrémní blízkosti proběhla. Bylo to nečekané, impulzivní a moje krytí pouze instinktivní. V tu chvíli nemůžeš přemýšlet

ani taktizovat. Uděláš jen to, co máš v krvi. On si odnesl pohmožděná žebra, já zkušenost, že aikidisté často bývají zakomplexovaní prevíti
Ale děkuji, o jeho jasné prohře(jakožto "agresivního hovada"), bych se opravdu nebavil, kdybych tu první ránu mířenou plnou silou na šišku nevykryl, a k tomu nebylo daleko, šel bych do ahóóóóój
Nutno ještě dodat, že se považuji za šermířský odpad( takže samozřejmě dobrý šermíř by asi měl šancí více, ale z té blízkosti a přepadení takřka ze zálohy, ta bezhlavá agrese může paradoxně smést techniku a vytříbenost stylu do věčných lovišť).