pro příspěvky podobného druhu začínám navštěvovat tyto stránky stále méně častěji.Je to docela nuda pročítat odborné příspěvky profíků a ostřílených borců, kteří všemu rozumí a všechno musí okomentovat.....
Každopáně to je tanec, jak jsi si správně všimnul.©avlový tanec může vypadat i takhle:
http://www.rajsmichu.cz/show_media.php? ... sort=datum
Samozřejmě vzniknul ve své podobě z nějakého důvodu.Mohl např.v době svého zákazu vzniknout jako následek zákazu provozovat BU,jako to známe např. z číny či brazílie ne?Tak neváhej pročti odkazy a potěš naše chtivé oči třeba tím jak to bylo ve skutečnosti...
©AVLOVÝ TANEC
Pozůstatek svatebního obřadu dávných kočovníků.Za zvuků hudby přichází ke krasavici na námluvy skupina tančících chlapců. Dívka dělá drahoty, tanečníci ji zatlačují do koutu a za chvíli není kam ustoupit, vytrhne tedy jednomu z hochů šavli a prorazí v tanci jejich kruh. Najednou vykřikne, odhodí zbraň a přivine se k tomu, jehož si dávno vybrala.
Něco podobného existuje i u nás jako součást lidových tradic, viz. masopust:
http://search.seznam.cz/searchScreen?w= ... anec&mod=f
Přesuneme-li se na jihovýchodní Moravu, můžeme se zde setkat s jedním z typických masopustních tanců - Mečovým tancem. Přečtěme si, co o něm píše K.Chotek v knize Národopis lidu českoslovanského vydaného v roce 1922:
Mečový tanec se udržel ve své původní, typické formě na Moravě nejdéle ve Strání, kde byl pravidelně provozován až do konce 19. století. Tanečníků, jež se nazývali "fašankáři", bylo vždy jenom pět. Vůdcem jejich byl "gazda", ženatý soused - ostatní byli svobodní - jenž udržoval pořádek. Také ústroj byl dosti přesně dodržován; přes bílé kabáty , nebo kordule často stačila i košile, měli přes pravé rameno širokou, červenou nebo zelenou stuhu. Stuhami byl pokryt také klobouk, "širák". Každý tanečník měl dlouhou, dřevěnou šavli, červeně natřenou, na níž bylo plno rozmanitých mosazných kroužků, volně na nýtkách upevněných. Gazda, jenž neměl tohoto ústroje, chodíval v čele s pytlem a rožněm. Hudbu obstaral gajdoš, obyčejně z "uherské strany". Takto vystrojený průvod chodíval dům od domu. Nejprve vstoupil gazda, vyžádal si na domácích dovolení, a pak teprve zavolal družinu. Za veselého zpěvu a řinčení zbraněmi přihrnula se chasa do dvora a na volném prostranství počala svůj tanec. Zprvu chodili volným krokem po kruhu, opírajíce se šavlí o zem a zpívajíce do rytmu rozmanité šablové písně. Čím déle, tím více však zrychlovali tempo, až přešli "ve skákání"; každý z nich uchopil konec šavle svého druha, opřenou na pravém rameni a obíhali rychlým, křepčivým krokem. Skákání přešlo pak v "preskakování", jež bylo zvláště dovedné: držíce stále sousedovu šavli za konec, nyní ovšem již k zemi sehnutou, překračovali nebo přeskakovali ji v rychlém tempu. Tanec byl zakončen "hrkáním", třeskotem šavlí. Pak zatančili hoši s domácími děvčaty a průvod šel dále. Jako odměnu dostávali slaniny, obilí i peněz.
zdroj + obr. zde:
http://www.folklorweb.cz/clanky/20040209.php?tisk=1
http://dance.pragmalista.info/historie/006/index.php
stáhněte si příslušnou část knihy
nebo různě po světě např.:
http://search.seznam.cz/searchScreen?w= ... anec&mod=f
Kunpanjija Pupnat - Korčula, Chorvatsko
Označením "Kunpanjija" (kumpanija) se v chorvatském prostředí rozumí mužský, zhruba dvaceti až třicetičlenný soubor tančící v období masopustu prastarý mečový tanec, v němž vystupuje i kostýmovaná vrchnost a jsou zde náznaky na obětování, stětí zvířete - osla.
Obětování osla mělo ve staré zemědělské kultuře řecko-trácké sféry magicky zajistit dobrou sklizeň. Původně se mečový tanec v Chorvatsku tančil na 36 místech, dnes se jich zachovalo pouze 7, z toho 5 na ostrově Korčula.
Na rozdíl od mečových tanců z moravskoslovenského pomezí se v mečovém tanci z Korčuly vyskytuje řada kostýmovaných postav, parodujících vrchnostenskou vládu. K nejdůležitějším postavám patří král, tlustý a hubený soudce, dva advokáti, lékaři, lékárníci, holič, dvorní číšník. Tanec tančí vojáci - kumpanjoli, velitel - kapitán a kaprál - tanečník, který tanec uzavírá. Tanec doprovází dudák a bubeník.