RBR píše:U japonských škol: U jakékoliv jednoruční techniky mám smůlu. Nedokáži si představit, že bych měl prováděl techniky pravou rukou, to bych byl pro všechny kolem nebezpečný, včetně sebe. Nosit meč po levém boku je pro mě nereálný, nutil bych se do něčeho v čem se necítím přirozeně.
U obouručních technik to by bylo divoké. Když bych musel tasit, tak bych měl úchop opačný (levá u záštity, pravá za ní). Pokud bych dělal jakoukoliv formu, kde by byl meč již tasený např.kendo, tak tam bych si hned od počátku chytil meč správně, to by nebyl problém. To byl byl pěkný guláš. No vidím, že cesta meče by u mě opravdu nebyla jednoduchá.
Pěkně Ti to vysvětlil Picard i jox, já to zkusím ještě jinak...
Ten meč sice držíš stejně jako praváci, ale to, že je jedna (pravá) ruka vpředu ještě neznamená, že má víc práce... i.e. obvykle se naopak mluví o tom, že s japonským mečem seká levá, tedy ta, která je vzadu...
Další příklad. Nejen v iai, při tasení a ukládání meče, se používá tzv. sajabiki, pohyb, který provádí levá ruka a bez něhož meč ani nevytáhneš, ani neuložíš.
S nohama je to podobné. Sice se zdá, že je vpředu především pravá noha, ale ve skutečnosti má stejně významný úkol ta levá. V (šinai) kendó je třeba většina postojů i útoků, které vidíš s pravou nohou vpředu, ale levá musí pravou následovat a to okamžitě... IMHO praváci maj úplně stejný problém jako leváci (možná větší). Jestli levák bude mít nějaký problém, tak možná na prvním tréninku... a jak píše jox, hned od začátku bude mít stejně obě ruce (nohy, boky, hlavu, oči...) na obtíž.
Jinak iaidó, nebo kendžucu, ale také kendó katy (i některé techniky v šinai kendó) používají opačný postoj a opačné útoky, i.e. s levou nohou vpředu.
Takže pohyb celého těla, levé i pravé strany, to je to, co se učíš ve všech mečových disciplínách japonského BU.
Já, když začal cvičit BU (nejdřív aikidó), dost mě překvapilo, že mi nedělá problém cvičit cokoliv na obě strany a to i přesto, že třeba kopnout do míče levou nohou prostě nedokážu, normálně promáchnu (né, že bych to pravou uměl). Když jsem pak začal cvičit další věci, zjistil jsem, že je to stejný... když si tedy nezvykneš na něco, co se dělá jenom na jednu stranu. Třeba v džódó máme většinu technik na obě strany, až na málo výjimek... Když potom ty výjimky umíš (dokážeš zacvičit), po letech procvičování na jednu stranu, přijde nějaký vykuk (sensei), který chce, abys uměl používat celé tělo. A tak jen pro trénink (jeden) zařadí tutéž techniku na opačnou stranu a ty potom zjistíš, že jí nezacvičíš... a když konkrétně tuhle techniku rozeberu okýnko po okýnku, zjistím, že je to přesně takový pohyb, při kterém používám hlavně tu slabší ruku... a jakmile jí mám zacvičit tou (pro sebe) silnější, narazím na problém s koordinací.
IMHO japonský budó používá tělo rovnoměrně a to i přesto, že často stojíš v postoji s jednou stranou vpředu... ona totiž ( a to některé už od začátku překvapuje) ta druhá polovina těla nezmizí.
Patrik