fakt píše:Nevěřících bylo v té době více než dnes.
Jak kdy a jak kde. Pokud budeme brát pouze Evropu, tak ve vrcholném středověku tady narazit na nevěřícího byl zázrak. Kristianizace, která proběhla byla důsledná a pro nevěřící byla jen jedna cesta-smrt, pokud byl tak hloupí a své nevěrectví hlásali nahlas. Pouze jediná menšina nevěřících byla jakžtakž tolerována a to byli židé.
Pokud budem brát celý svět potom nevěřících bylo více než dnes, ale jen z jednoho důvodu, že tehdejší lidé měli zkreslené představy o zeměpisu.
Nevěřící byl dříve uvědomělý v tom v co a proč nevěří.
Trošku nechápu tvou myšlenku. Co to je uvědomělý nevěřící? Mnozí nevěřící v té době byli nevěřící jen proto, že o křesťanství neměli ani tušení (americký kontinent atd.). Takže když neví, že existuje křesťanství tak nemůžou být uvědomělý nevěřící. Osobně uvědomělého nevěřícího chápu jako někoho, kdo se seznámí z daným náboženstvím a pak se rozhodne vědomě na něj nepřistoupit (z jakýchkoliv důvodů).
A myslet si, že králové věřily bibli je ujetina.
A stejná ujetina je věřit, že králové v bibli nevěřili. Bylo mezi nimi dost náboženských fanantiků, realistů, ale i cyniků.
Ve vrcholném středověku si se mohl v Evropě seznámit jen s třemi náboženstvími (pokud neberu tvrdě potlačenou pohanskou víru) tj. křesťanství, judaismus a islám.
Jak křesťansví tak islám a judaismus věří ve stejného boha, vychází ze stejných základů. Kde by si mohl jakýkoliv středověký panovník osvojit jiný filozofický pohled na svět, zvlášť když většina neuměla číst. Antická filozofie byla byla pod monopolní kontrolou církve. Kromě Aristotela ostatní starořečtí filozofové nebyli v kurzu. O budhismu, hinduismu atd. nikdo neměl ani tušení (v Evropě). Marko Polo si dal pozor, aby neskončil na hranici, takže se o jiných náboženstvích raději také moc ve svém cestopise nerozepisoval. Dobře věděl, že inkvizitoři nejsou daleko.
RBR