Dark píše:Na téma strachu při napadení na ulici se sešla pěkná řádka zajímavých příspěvků. Já s tímto problémem v minulosti taky bojoval a znal jsem v podstatě všechny tyto teorie ale stejně mě to nebylo nic platné.
Když jsem začínal dělat na vyhazovače tak jsem měl respekt třeba k opilcům nebo impozantním gorilám a měl hrůzu z toho, že budu muset sám zasáhnout proti skupince skinheads nebo jiným agresivním partám. V takovém rozpoložení je jasné, že moje první zásahy nedopadly příliš dobře takže jsem měl chuť to v tomto oboru zabalit. Zůstal jsem jenom proto abych zjistil kde sakra dělám chybu. Vždyť jsem měl za sebou spoustu let tréninku BU a mělo by to být někde znát.
Ještě párkrát jsem dostal na budku a najednou se něco změnilo – sám nevím co. Ten tak svazující strach a obavy zmizely a já konečně začal používat to co umím dokonce začal těšit na další konfrontaci. Po několika letech jsem najednou zjistil že do akce nejdu ani s původním strachem ani s následným nadšením ale prostě šel jsem dělat svoji práci – dostavila se rutina.
Na základě své zkušenosti musím souhlasit pouze s příspěvkem od krokace – skočit do vody a plavat.
Krokac: Nic méně já u sebe pozoruji, že když je dlouho pauza, tak ten pocit jistoty ztrácím.
Dark píše:
Asi nepotěším příznivce BU. BU jsem trénoval bez přestávky ale na udržení „zabijáckých“ instinktů to jaksi nestačilo.
Dark píše:Jendis
Tak nevím jestli to s tím cvičením u opravdových "Čínských děduškov“ myslíš vážně a nebo ironicky. Já kdybych si mohl vybrat třeba mezi českým mistrem kung – fu a mezi nějakým zkušeným hospodským rváčem. Vždy bych si to raději rozdal s mistrem kung - fu.
[/b]
Dark píše:Dřív, ve starých nezkažených časech asijští mistři stavěli své žáky před závěrečnou zkoušku kdy šlo skutečně život. Pokud žák zemřel žádná škoda byl špatný student.
Zpět na sebeobrana, streetfighting a reálný boj...
Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 17 návštevníků