RBR píše:A projevilo se to nějak na závodech? Je vidět u závodníků snaha o nějaké kombinace? Není rýpání jen mě to zajímá.
RBR
U těch technicky zdatnějších výrazně, ale především, co se týče použité technik za tři body.
Pokud prohráváš před koncem o dva body, je někdy jediná možnost vše risknout na kop za tři body. Soupeř to ví samozřejmě také, nicméně v mnoha případech se to podaří.
(Prosím všechny kritiky účinnosti takovýchto technik, aby se k tomuto nevyjadřovali, momentálně se bavíme o sportovním kumite, o ničem jiném. Děkuji za pochopení.)
Další je snaha alespoň o dva body za kop na střední pásmo.
A bohužel stále nejméně z uvedených možností jak bodovat, ale přece jen s výrazným nárůstem oproti minulosti, je snaha používat kombinace a bodovat za ně.
Nicméně mnoho sportovců i jejich trenérů má z dříve platných pravidel zažitý způsob boje - bum, 1 rána a od soupeře, takže se to zatím neprojevuje v tak velké míře, jak by mělo.
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyl příznivcem teorie prvního smrtelného úderu na principu diai

, tak jsem rád, že i sportovní karate učinilo určitý posun.
Je to silně individuální, v našem klubu jsme vždy kombinace preferovali, nedovedu si bez toho představit účinnou techniku karate. Naopak, viděl jsem spoustu sportovních zápasů a jejich vítězů, kdy jediná technika obou soupeřů byla gjaku-cuki. Ne, že by neuměli více, ale pravidla tuto taktiku podporovala
Závěrem - ano, nová pravidla WKF rozhodně přispěla ke zvýšení atraktivity zápasů pro diváky (to je to, oč tu při snaze prosadit karate WKF na olympiádu šlo), ale v důsledku opravdu přispěla i ke komplexnějšímu pojetí tréninku kumite (v tomto kontextu sportovního, abych předešel zbytečným komentářům všech příznivců fuuuul contactu, protože jejich pojetí není předmětem tohoto příspěvku.).
PS: Chtěl bych toho s Tebou probrat více, ale zbytek přes SZ, ale až za pár dní, šasově silně nestíhám. Ozvu se.