Městské dítě vyrazilo s batohem na zádech do hor...

Jo, ne nadarmo se v horách trasa udává v hodinách, když někdo plánuje v kilometrech prstem po mapě, to se pak někdy diví, že?

Ona právě taková ta nižší (do 3000 metrů) zalesněná a členitá pohoří dokážou náročností pochodu docela překvapit...

Ovšem dobře povedený trek zoceluje mimo fyzičky i psychiku...

Například:
Malá skupinka českých turistů, už zhruba týden na treku, se toho krásného dne již pár hodin sune s těžkými batohy na zádech italskou stranou nejmenovaných Alp směrem k Rakouské hranici, přesněji k ostrému hřebeni, který hodlají podle okolností překročit v jednom z jediných dvou v této oblasti použitelných míst - uzounkých soutěskách. Naši turisté již nějaký ten den vědí, že pověsti o lajdáckém značení turistických tras v Itálii nelhaly, pokud cesta nemá žádnou odbočku a jinudy se ani jít nedá, značka se tu a tam najde, ale na rozcestí zásadně chybí... Jelikož v mapě ty cesty většinou ani zaneseny nejsou, zbývá jediný postup - na rozcestí vždy schodit batohy na hromadu a podle počtu odboček vyslat příslušný počet zvědů, pídících po první turistické značce... Dnes je však dobrý den, průzkum trasy bylo nutné provést zatím jen jednou, což je na místní poměry skvělé! V jednom údolí, poblíž rozcestí, kde se musíme definitivně rozhodnout, kterou ze soutěsek se vydáme, narážíme po dlouhé době opět na lidi - italské dřevorubce. Jelikož okolní krajina nese stopy po těžké průtrži a následné devastující povodni, raději se pokusíme zeptat domorodců, jestli neví, jak to vypadá s cestou. Jeden z nich umí pár anglických slovíček, což je super, neboť standardní Ital umí jen italsky... Tento dobrý muž nám po poradě se spolupracovníky lámanou angličtinou a gesty vysvětluje, že cesta k levé soutěsce je po povodni tak zavalena balvany a stromy, že je zcela neprůchozí. Kolegové tam prý v rámci pracovních povinností dělali "recon"...

Cesta k pravé soutězce prý vypadá v pořádku, ale jen dole, nahoře to nikdo z nich neviděl, takže je možné, že je také neprůchozí... Co teď? Když nezkusíme tu pravou soutězku, museli bychom se do Rakouska vracet stejnou cestou, kudy jsme přišli a to se nikomu moc nechce... Ale jít tam nahoru "naslepo" může znamenat "slepou uličku" v podobě zbytečné celodenní dřiny, navíc docházejí zásoby... Výsledek porady je takový, že to kousek zkusíme a podle stavu se pokusíme odhadnou, jak to bude vypadat nahoře... Vyrážíme, cesta vypadá dobře, tak to zkoušíme dá a dál, začíná to pekelně stoupat... A hle, nějaký člověk opravuje tuto cestu buldozerem, výborně! Zkusíme se zeptat, jestli neví, jak to tam vypadá... Když si nás všimne, zamáváme na něj, on vypíná motor a otevírá kabinu...
Český turista (dále C): Buongiorno!
Italský buldozerista (dále I): Buongiorno!
C: Do you speak english?
I: He?
C: Sprechen Sie Deutsch?
I: He??
C: Sakra, to bude těžký... Nejsi Čech?
I: He???
C: Ты гавариш по рускы?
I: Uh???
Český turista vytahuje mapu, ukazuje mu, kde +/- zrovna jsme a kam chceme jít... Mapa ho evidentně zaskočila, ačkoliv jsou popisky italsky, pořád s ní otáčí dokola a mračí se... Pchá, imperialistický amatér, branná cvičení na tebe! Ze strany českého turisty následuje polopatická gestikulace, kterou by pochopilo i tříleté dítě... Náhle se Italova tvář rozjasní a ukazuje směrem k soutězce:
I: Östereich?
C: Sí!
I: Östereich OK!
C: What? This route in Östereich is OK? Clear?
I: Yes, Östereich OK, Östereich OK!
C: Really free?
I: Yes, Östereich OK!
C: Grazie!
Čeští turisté tedy vyrážejí k soutěsce, cesta je stále strmější, člověk by skoro začal lézt po čtyřech... Ale po několika hodinách dřiny konečně stojíme na začátku soutězky - totálně zavalené sesuvem kamení. Překonat něco takového s těžkými batohy by šlo jen za předpokladu, že by jsme s sebou měli lano, vždy vylezli úsek volně (v našem stupni únavy docela riziko) a pak za sebou vytahovali batohy. Jelikož jsme vhodné lano neměli, otočili jsme se a rozzuřeni vyrazili zpět dolů, odkud jsme se nahoru trmáceli několik hodin. Kolegové později vyprávěli, že jsem si po cestě dolů s nepřítomným výrazem hrál s UTONem, podivně se usmíval, pokyvoval hlavou a brumlal něco jako: Tak Östereich OK, jó? Domorodec však měl vysoce vyvinutý pud sebezáchovy, takže včas uprchl a my nalezli buldozer opuštěný a zamčený...

Po celodenním vysilujícím pochodu jsme nocovali tam, odkud jsme ráno vyrazili...

Jelikož jsme další den ráno dojedli poslední skromné zbytky zásob potravin, nezbylo nám nic jiného, než "zbaběle" ustoupit do nejbližší italké vesnice, kam jsme dorazili odpoledne... Sranda musí bejt!
http://img184.imageshack.us/img184/7759/ka1nf7.jpg
http://img184.imageshack.us/img184/8894/ka2ho8.jpg
http://img265.imageshack.us/img265/3324/ka3jy8.jpg
PS: Uff, to jsem se rozepsal...
