DaveStone píše:Několikrát zde na fóru bylo opakováno, že nejdůležitejší je správná tréninková metoda Až poté trenér a žák. Mě by tedy zajímalo jak by měl trénink vypadat, aby progres cvičence byl co nejvyšší. Už jsem se zde dočetl jak to vypadat nemá, tak teď bych rád zjistil, jak to vypadat má

Trenér představuje onu tréninkovou metodu - metodiku. pokud jí nepobral, tak je jeho jméno, linie atd ... k ničemu
DaveStone píše:Dělal jsem v životě celkem 4 bojová umění (jedno z nich dělám doteď) ale žádný bojový sport. 2 umění byla japonská, 1 čínské a 1 vietnamské. Ve způsobu tréninku byly značné rozdíly. Pokusím se to rozebrat z několika kritérií:
1) kdy začít se sparringem?
Na WCH nám trenér zdůrazňoval, že nejprve se musíme naučit perfektně techniky, vyběhat správné dráhy, hodně cvičit jenom volně do vzduchu. Ani po roce pravidelného cvičení nám nedoporučoval volný sparing, že prý je příliš brzy. Oproti tomu jsou zde názory x-boxerů, které říkají začít se sparingem dost brzy, jak jsem pochopil, třeba po dvou měsících...
Čínská, Japonská, Thaiská, Evropská ... či z Tramtárie, nehraje roli. Jsou pouze dva druhy:
1) dobrá
2) ta ostatní (ať někoho zase nezvedám ze židle)
Perfektně UMĚT techniku, ale znamená umět ji použít, kontaktně, v boji se sparing partnerem ... do vzduchu v BU/BS NIC NEMUÍME!!! Jen to předstíráme!!! Sám dělám více jak 18 roků wing chun a celkem mě udivuje, že si tohle ještě někdo dovolí tvrdit dnes ... chápal bych to v 90-tých letech, ale dnes ...

Ano pár měsíců. Na začátku vše přizpůsobit tomu, aby mohl nováček začít cvičit BU, tedy šel do kontaktu!!! Jinak nedělá BU, ale exotické tanečky!!! Asi se najde hodně lidí, kteří budou tvrdit opak, ale všimněte si, že už 20 a více roků tanečkují
DaveStone píše:2) Výuka ve skupině vs. soukromá výuka učitel-žák
Opět trenér WCH vyzdvihoval výuku BU systémem soukromých hodin (max. 4 žáci a 1 učitel, občas jsme byli jen 2 a trenér), že je to daleko lepší než 20-50 lidí v tělocvičně, kde na počítání jedem techniky a ti vzadu ani pořádně nevidí na toho co předcvičuje... Zase na druhé straně takový trénink ve větším kolektivu může být víc motivující, člověk vidí ty nejlepší studenty, cvičí pokaždé s někým jiným atd. Jenže pro začátečníka může být obtížné zase naskočit do rozjetého vlaku mezi těch 20-50 cvičenců (konkrétně případ můj a bujinkanu). Co je tedy lepší?
Ano "trenér" žije na malém městě, kde je problém sehnat dostatečný počet žáků a o ty se ještě musí "dělit" s konkurencí a tak vydává znouzectnost za přednost a chtěný stav věci ... opak je pravdou. Myslím, že cvičíš u ELY, že? Jak že to říkal Blech: "Do Čech přijedu až zaplníte fotbalovej stadion žákama" nebo třeba: "Kernspecht si už zase koupil novej Merecedes "S" klasse a já mám pořád 25 roků starou Alfu Romeo" (bouchal při tom pěstí do volantu) ... atd ... atd ... proto jsem brzo utekl!!! Člověk nemusí být genius, nebo čmuchací pes, aby poznal, že tohle smrdí ...
Nejde ale o to, že čím je škola více narvaná žákama, je kvalitnější ... prostě kvalitní reklama, ale rozhodně je idiocie, že čím méně lidí, tím lépe!!!
Rozhodně BU/BS nejsou kolektivní sporty a není tam nutná vazba na kolektiv i když se v těchto klubech často najdou přátelství, která jsou na celej život!
DaveStone píše:3) Cvičení jen do vzduchu vs. boxovací pytle, lapy apod.
Bylo mi zdůrazňováno, že mám cvičit techniky uvolněně do vzduchu, abych se to pořádně naučil a že prý potom časem z té uvolněnosti bude pramenit velká síla úderů, doslova vnitřní síla, která je víc než jen silou svalovou... Jenže když to trvalo rok a pořád jsme to měli takto cvičit a já si byl vědom toho, že stále nejsem schopen dát pořádný úder a že tak jak to mám zatím natrénované, bych protivníka akorát tak naštval, tak mi to přišlo nějaké divné. V boxu se používají pytle, lapy, ve WCH to byl takový pytlík na zeď, ale na ten bylo pro nás po jednom roce podle slov trenéra brzy. A na dřevěného panáka údajně bylo brzy i na našeho trenéra, který dělal WCH 9 let.
Do vzduchu se technika dobře cvičit nedá, technika je to, co předvedeš v boji, ve sparingu atd ... jak se dá boj naučit do vzduchu, když se nepereme se vzduchem? Se vzduchem se dík žábrům perou jen ryby, pokud je vytáhneš na vzduch ... Z uvolněnosti nepramení velká síla, jen uvolněnost, která je sama o sobě k ničemu, protože je jedno jestli dostaneš na budku uvolněný či v napětí ... jaký je pak rozdíl v užívání léků??? Zlomim ti čelist. Jednou budeš uvolněn a po druhé napjatý ... bude v tom nějaký rozdíl??? Ve wing chun se používají lapy, pytle a mnoho dalších aparátů k nácviku různé síly ... proč když stačí být jen uvolněný? Je to prostě lež! Na panákovi se také cvičí hned, jen težko tě někdo může učit panáka, když ho sám neumí

DaveStone píše:4) Pády + boj na zemi
Podle mých zkušeností u japonsých stylů se na ně klade velký důraz. Ve WCH a Vo Dao jsme tohle prakticky vůbec nedělali.
©patnej wing chun!!! Velmi špatnej wing chun. Zápas je nám vlastní stejně jako strike!!!
DaveStone píše:5) Jaká má být procentuální skladba činností na tréninku?
Když to tak vezmu, pokud se trénink skládá z rozvcičky, samostatného nácviku technik, drilů, sparingu, možná něco dalšího. Jaký má být poměr těchto činností v tréninku? Opět musím potvrdit, že tento poměr je naprosto jiný u japonských stylů proti kung fu stylům. V kung fu co jsem dělal se cvičilo např. hodně sestav a samostatného nácviku technik, což u japonských stylů nebylo.
Na procenta zapomeň jsou k ničemu, vše totiž záleží na tom jak jsi na tom

Když je někdo tuhej musí dávat víc tomu, aby se z jeho toporného těla stalo pružné tělo šelmy a přestal z něj být těžkopádný buvol. Pokud někdo neumí bouchat a je na tom lépe s kopama, musí se zase více věnovat rukám ... prostě logika a selský rozum, žádná procenta

DaveStone píše:Možná by se daly vymyslet i jiné kategorie, tohle mě jen tak v rychlosti napadlo (jako taková osnova). Tak chlapi, díky za odpovědi

Lidi jsou většinou v zajetí vlastních blbostí a pak už jen stačí jim přihrát a každej se toho hned chytne jako moucha ... Přitom trochu myslet nás nic nestojí
