Já bych se rád vrátil k původní otázce, která tu zatím nebyla zcela zodpovězena:
Jendis píše:Vás,jednotlivce,kritériem,abyste ten či jiný styl stále nazývali bojovým uměním???? Je to jen a pouze o použitelnosti toho stylu pro sebeobranu na ulici???
Začali jste tu řešit, co je umění, co není umění, co je sport, apod. Můj názor je, že nelze dělit zvlášť bojová umění a zvlášť bojové sporty. Každá pohybová aktivita je sport a stejně tak je každý sport je umění, ve smyslu perfektního zvládnutí nějakých pohybů.
Ale myslím si že Jendis se chtěl zeptat na něco jiného, a ta správná otázka je:
Co je to bojové a co má právo být nazýváno bojové?
A myslím si, že není třeba hledat nějakou složitou odpověď. Bojové je vše, co se cvičí s jediným cílem, a to přežít nebo zvítězit v boji. A vůbec nezáleží na tom, jestli jde o válku, boj na ulici, nebo zápas v ringu. Důležité je, aby tomuto cíli - použitelnosti v boji - byl podřízen celý přístup ke cvičení a aby použitelnost v boji byla neustále ověřována a schopnosti jedince bojovat prověřovány. A to lze zase jedině bojem.
U boje podle pravidel je to jednoduché, tam lze dovednosti ověřit přímo v zápase. Ale pokud se jedná o boj na život a na smrt, v dnešní relativně bezpečné době má/měl jen málokdo tu smůlu, že mohl své dovednosti ověřit v praxi a asi nikdo nemá takovou smůlu, že by měl šanci ověřit si vše co umí. Proto je třeba hledat způsoby a metodiku, jak na tréninku nácvik boje přizpůsobit tak, aby se reakce útočníka i obránce co nejvíce blížily realitě, ale přitom se to obešlo bez vážnějších zranění.
A kdo necvičí s cílem, aby jeho dovednosti byly použitelné v boji, nepodřídí tomu vše a nemá to ověřené v boji, nemůže tvrdit, že to co dělá je bojové nebo použitelné v boji. A to i kdyby dělal úplně stejné pohyby, jako někdo, kdo cvičí jen kvůli boji a má to ověřené v boji, nebo jako někdo, kdo kdysi dávno cvičil jen kvůli boji a měl to ověřené v boji. A tím nechci nikoho urazit, ale kdo věří, že věci co cvičí jsou použitelné v boji jen na základě toho, že to někdo tvrdí a nemá to sám ověřené, je podle mě hlupák.
Vůbec není problém v tom, když někdo cvičí něco, co v boji fungovalo před sto lety, ale dnes už to nefunguje, protože se prostě útočí a bojuje jinak. Nebo když někdo necvičí kvůli tomu, aby uměl bojovat a dejme tomu se bránit, ale cvičí třeba kvůli filozofii, zdraví, východní kultuře, atp. Jen je třeba věci nazývat pravými jmény a netvrdit, že je to bojové a že to funguje v boji, pokud člověk nemá jistotu postavenou na vlastních zkušenostech, že je to pravda.
Na závěr bych dodal jedno přirovnání: "Boj je jako sex. Každý ví, jak se to dělá, každý má zmáknuté ty pohyby, polohy i teorii. Ale kdo to nikdy nezkusil a nezažil, stejně netuší o čem mluví a jak to ve skutečnosti probíhá." Bohužel, ve světě bojových umění je spousta paniců, co si hraje na džigoly.