Ahoj,
mě je 42, začal jsem po 35 až jsem si život uspořádal tak, abych mohl několikrát týdně v klidu na trénink. Předtím jsem žádný sport nedělal.
Ze svého pohledu jsem i rád, že jsem začal takto pozdě, protože kdybych mohl začít už třeba v 15, kdoví, jak bych se teď hýbal a čím vším bych trpěl

. Takhle s tím věkem mám si myslím lepší brzdu, abych zbytečně nemachroval a nepřepínal se, ale to zase neznamená, že bych se nějak flákal a aby všichni museli na mě brát ohledy.
Myslím, že si to můžu možná i víc vychutnat, protože rodinu - zázemí už mám vyřešeno a v podstatě kromě zdraví a času mi v cestě už nic nestojí. Mladí kluci mají kolikrát bobky z toho, že v tom nejlepším přijde rodina a děcka a ta bezva holka, co si ji vzali, najednou své pochopení nepochopitelně ztratí a oni budou muset tréninky výrazně omezit.
Na posilovnu už nezbývá čas, a ani bych ho asi nehledal, vlastní tělo při vhodném používání je ta nejlepší zátěž, nic nestojí a vždy je při ruce

.Běh uznávám jako bezva věc na kondici a výdrž s dechem, ale po 40 je to i záhul na celý pohybový systém, takže ten taky nahrazuji čím se dá.
Nejsem tudíž vzorový cvičenec, neberu žádné prášky (kromě homeopatik na chrupavky), neučím se sestavy zhulený v meditaci, jím a piju na co mám chuť a BU mě baví proto, že se i díky němu cítím poměrně dobře a neskuhrám jako mnozí moji vrstevníci.
Takže co se tréninkových dávek týče - tak, abych to udýchal a ve zdraví přežil
A začal bych znovu klidně i teď - pokud to čte někdo mého věku a váhá.