:
Víte, jak já poznám začátečníka (učitele i studenta)? Podle toho, že píše něco v tom smyslu, že na rozdíl od ostatních se zabývá reálným bojem, prakticky ověřeným (třeba v hospodských rvačkách) a na ulici fungujícím . Ke svému poznatku (tedy jak poznat začátečníka) mám osobní podklad - vzpomínám si, že přesně to jsem tvrdil i já jako začínající trenér před dvaceti lety, když jsem viděl, že někteří jsou šikovnější než já. Tehdy jsem jim totiž záviděl salta, rozštěpy a znalost technik, které já se ještě nestihl naučit, neboť byly na mne složitější. Tak jsem taky tvrdil, že to jejich umění je líbivé, ale já na rozdíl od nich dělám to reálné, co doopravdy funguje
. Po dvaceti letech trenérství (a tedy třiceti letech praktikování bujutsu) jsem zjistil, že něco jako "reálný pouliční boj", který by měl být odlišný od boje, na který se cvičí adepti bujutsu, neexistuje. Když to znáš, je to brnkačka a je úplně jedno, je-li útočník "zákeřák z pouliční hospody", nebo kultivovaný znalec jakéhokoliv bujutsu. Co vy na to 
?
P.S. Jinak samozřejmě nic proti začátečníkům nemám, fandím jim, jsem ochoten jim vždy poradit (budou-li o to stát). Každý jednou začínal, jen se na to rozpomenout
. Jo, máš pravdu, rozdíl to určitě je. Teď jde o to, kdo z nich je ten "reálný" 
) - je to o přístupu. A je to hlavně o psychice. Mám-li podobné stavy zvládat, musím na ně být připraven. U nás se nezávodí, ale na tréninku se pereme, a to jen s nepatrnými omezeními (které jsou spíš dány tím, že se máme rádi a nechceme, aby někomu z nás zbytečně tekla krev, než že by to byla omezení dána pravidly). Začínáme i v nevýhodných situacích a snažíme se je řešit, i když jsme handycapováni. Nevím jak líp někoho připravit na potyčku v hospodě. Určitě ne tím, že budu cvičit „zabijácké“ techniky, ale prát se nebudu. To se pak může stát, že boj bude pro mne novinka, zdřevěním úžasem a prohraju.
.
je to sice celkem maso zneuziti BU, ale ja jsem si tak aspon trochu overil, ze i u me jako novacka uz se nejaky ten bojovy instinkt zacina rysovat...