Take se priklanim k nazoru Mira. Musis vedet specifika detskeho treninku. Nelze aplikovat principy z treninku dospelych automaticky na deti prave kvuli jejich pristupu, telesnemu vyvoji, atd.
V souvislosti s timhle jsem si vzpomnel na jednu "veselou prihodu z nataceni".
Doma jsem si udelal misto garaze male dojo. Jednou vecer jsem zrovna dodelaval stojany na stenu na vsechny ty tyce, noze, apod. "hracky", ktere jsem si nashromazdil behem cca 20 let, co se venuji BU. Prisli k nam na navstevu znami, kteri s sebou privezli i dve male deti (holcicka predskolni vek, kluk tak 2.-3.trida...ja to nepoznam). Klucina hned zamiril ke me do "garaze" (vlastne tomu ted rikam antistresove mistnost
, oci jak tenisaky a hned zacal na vse smatlat. Mel jsem co delat, abych dal stranou noze, ale zustaly tam teleskopy. Hned jeden vzal a zacal s tim mavat jako ve StarWars. Zeptal se, na co to je a ja odpovedel:"To je teleskop. Velice dobry, protoze dela jednoduche zlomeniny, takze se to pak dobre hoji". Jeho oci jak tenisaky se rozsirily do jeste vetsich rozmeru a ja si uvedomil, ze tohle asi neni informace pro male deti. Abych to zahral do autu (mimochodem nepovedlo se, hned bezel za rodicemi a sdelil jim tuto informaci), nabidl jsem mu, ze mu ukazu jak spravne uderit do pytle, protoze do toho mlatil jak hluchej do vrat. Postavil jsem ho k pytli, nastavil jeho ruce a nez jsem snazil cokoliv rici, uz zase do toho mlatil jak hluchej do vrat. Zkusil jsem to znovu...opet nepockal a mlatil a mlatil. Po tretim ci tvrtem pokusu jsem si v duchu rekl, ze na to kaslu, at si klidne zlame ty svoje pracky a sel jsem ven se nadychat cerstveho podzimniho vzduchu
Diky tomu jsem si uvedomil, ze jeste "nejakou dobu" pockam na vedeni malych deti...asi to nejdrive zkusim s vlastnimi a pak se uvidi
Takze fakt to neni lehky...kdybych to mel ucit ted, tak jsem porad na Valetolu ci jinych zklidnujicich prascich