Osobnost učitele bojových umění.

[keishi]

Kolegové, mám prosbu (když už mám dnes noční a Internet je volný ).

Budu dělat magisterskou práci na téma Osobnost učitele bojových umění. Měla by navazovat na moji bakalářku (Bojová umění jako prevence sociálně-patologických jevů). Něco v hlavě už mám, něco mě napadá při čtení vašich příspěvků, ale pokud vás napadne něco, co by se dalo v této oblasti zkoumat, nebo o čem hovořit, co je vlastně u učitele (trenéra, instruktora) důležité, hoďte sem prosím podnět.

Například co vás štve na učitelích bujutsu, co se vám líbí, jaké by měl (neměl) mít vlastnosti, co by jste chtěli, aby učitel dělal, jak by se měl chovat, jak by se naopak chovat neměl, jak by měl přistupovat k žákům, jak ke svému sebevzdělání, jaký by měl být mimo dojo atd., atd. Budu vděčen za každý postřeh, případně i za souhlas s tím, abych některé zajímavé z vás kontaktoval a vyzpovídal.

Se zainteresovanými bych se pak - budou-li si to přát - podělil o výsledky zkoumání

Díky předem

[TiaoTaj]

je dulezite, ze vidim jak se muj ucitel rozviji - zlepsuje sve kung-fu (i z pohledu pouhych tri let co u nej cvicim) a v souvislosti s tim se i upravuje/rozviji i jeho vyuka me/nas. A sam na sobe pocituju rozvoj diky motivaci me z jeho strany.

[Makoto]

Ja byl treba prekvapeny rozdilnym pristupem instruktoru u nas a v USA. Tam je vcelku bezne, ze jsou to spise koucove nez vazni "deduskove". Trenink je veden v pratelskem duchu nicmene je vzdy videt, kdo je instruktor a kdo student. Na tatami jsou respektovani a poslouchaji na slovo, po treninku jsou to kamaradi.
U nas mam obcas dojem, ze jsou tu mistri, kteri jsou vetsimi Japonci nez samotni Japonci....Chodi v hakame malem i na verejnosti, jsou oveseni nahrdelniky z tech malych hnedych kulicek, ktere neustale prebiraji prsty a mrmlaji neco o Budhovi, maji plno reci o duchovnim rustu, zvlaste kdyz jim je mezi triceti a ctyriceti a tvari se jakoby jim bylo jiz minimalne 70....
Vyzaduji prisnou etiku, mlaceni hlavou o zem, kdykoliv vstoupi, atd atd. Verim, ze vite o cem hovorim. Pokud se to lidem libi, proc ne. Ale me spise udivuje ten fakt, ze po obdrzeni cerneho pasu maji pocit, ze ted uz jsou sensei a mohou vsem rikat, jak to vlastne na tomhle svete chodi....Proste divadlo.
Pravdepodobne to funguje na lidi, kteri pred spanim sleduji japonske ci cinske bojovky a sni o tom, ze potkaji asijskeho mistra, ktery se s nimi podeli o supertajne rodinne umeni, protoze uz nemaji vlastni potomky. Nejlepe ninjutsu

Bylo by mozna zajimave si promluvit s mistry ruznych BU a bez toho, aby se pote objevily ve studii jejich jmena, udelat zakladni typologii. Popsat plusy a minusy, cilovou skupinu studentu, pro kterou jsou urceni, atd. Pripadne to srovnat s Asii a Zapadem.

[Makoto]

je dulezite, ze vidim jak se muj ucitel rozviji - zlepsuje sve kung-fu (i z pohledu pouhych tri let co u nej cvicim) a v souvislosti s tim se i upravuje/rozviji i jeho vyuka me/nas. A sam na sobe pocituju rozvoj diky motivaci me z jeho strany.

To je dobra pripominka - take me obcas udivi, jak nekdo ziska urcity stupen v tom kterem BU/BS, zalozi si oddil a mam jiz pocit, ze nepotrebuje studovat, protoze uz ma cerny pas. Vetsinou pozde vsak zjisti, ze za chvili jiz nema co naucit, jeho nejlepsi zaci odchazi a on pak zanevre na celej svet
Proto si cenim mistru, kteri dokazi "odhodit" svuj stupen a stoupnou si vedle bileho pasku v jinem stylu a jsou ochotni prijimat i jine poznatky. Odhodit ego, "ja jsem king" a prijmout radu treba i od zeleneho pasu, zvlast, kdyz je videt, za danou techniku ovlada. Pred takovymi lidmi hluboce smekam.

[keishi]

TiaoTaji, Makoto, díky za podnětná slova, s váma je radost spolupracovat.

je dulezite, ze vidim jak se muj ucitel rozviji ...

Vidíš, taková jednoduchá myšlenka a mě vůbec nenapadlo, že i pro žáka může být rozvoj jeho učitele podstatný. Přitom je to logické - nejen učitel motivuje žáka, ale i žák učitele. Ale jsou i žáci, co mají svého učitele jako všeumějícího boha, jak perfektně naznačil Makoto. Tedy možná sami ani nemusí mít zájem na tom, aby se jejich učitel vzdělával, protože by to znamenalo, že připouští jeho nedokonalost, která by potažmo naznačila i nedokonalost jejich.

Bylo by mozna zajimave si promluvit s mistry ruznych BU a bez toho, aby se pote objevily ve studii jejich jmena, udelat zakladni typologii. Popsat plusy a minusy, cilovou skupinu studentu, pro kterou jsou urceni, atd. Pripadne to srovnat s Asii a Zapadem.

Velmi dobrá myšlenka. Prostě vědecky (nejlépe kvantitativně, což asi nestihnu, tak aspoň kvalitativně) prozkoumat asijské přísloví, že "Každý učitel je hoden svých žáků a každý žák je hoden svého učitele."

Teď jen shromáždit otázky, co by byly v dotazníku, aby odpovědi na ně při třídění naznačily tu typologii učitelů.


Já věděl, že tady lze nalézt i moudré informace

[pucmaz]

.

[Trian]

Ak sa človek nepribližuje kvalitám svojho majstra, niekde musela nastať chyba... či už v žiakovi, alebo učiteľovi.
Pri bojových športoch je choré aby držal učiteľ krok so žiakmi, najme ak je medzi nimi väčší vekový rozdiel. Taký 40 asi nezabúcha v takej intenzite a pri takej kondíci ako 20 ročné ucho...

Pre mňa osobne je tiež veľmi dôležité, aby som mal pocit, že nenapredujem len ja, ale aj môj učiteľ. Ak niekto sekne na vrchole /svojom/ s bojovymi umeniami a zacne ucit, moze nastat spominany okamih, kedy uz nebude koho ucit, lebo vsetci majstra predbehnu. Je prirodzene ze s pribudajucimi rokmi telo zvladne menej, ale to nezabranuje trenerovi rozvijat dalsie schopnosti s cvicenim bu spojene. Sledovat aktualnu literaturu, vyskumi z inych sportov a na ich zaklade inovovat svoje treningy, snazit sa posunut svojich cvicencov stale dalej a dalej.

[Jamamba]

Prispeju svou troskou do mlyna

Osobnost ucitele, samozrejme zalezi na tom, co je to za cloveka. Nekdo tady jiz napsal, ze obcas si hraji vic na asiaty nez asiati samy.
podivejme se na to z druhe strany, nekdy do osoby ucitele jeho zaci projektuji sve predstavy o tom, jak ma ucitel bojovych umeni vypadat a jak se chovat, pokud to splnuje je pro ne POLOBUH, jak se to ale mine, stane se znej den ze dne podvodnik, blazen, jesita nebo ja nevim co jineho hodny jen pomluv.
Ale problem v tom, ze byl viden slepcem, kterej videl, to, co chtel a neprima realitu takovou jaka proste je!
Dulezite je, pokud to, co me muze naucit ma pro me svou hodnotu a zpusob jakym mi to predava je pro mne srozumitelny! Pak si musim uvedomit, ze je to clovek, jako kazdy jiny, ma svuj zivot svy rozmary a urcite i neduhy, no a co?! Je to prece normalni, bud se sejdem nebo ne. Vic moznosti neni
Casem muzete vaz vztah prejit v kamaradstvi a pokud se vam nahodou stane, ze najednou uz zpusob, kterym vam neco predava nevyhovuje, tak prece muzete jit svou cestou a z urciteho pohledu se rozloucit, jde o to, si ale uvedomit, co pro vas udelal a pokud je vas vztah pratelsky, tak to prece zustava, pokud ne, je nekde chyba, velmi casto vsak i v nas, vas a ne jen v tech ucitelich!
Je to samozrejme osobnost od osobnosti jinak!

Chtel jsem tim rici, ze proste nekdy z nich jejich zaci delaji to, co chteji aby byli, ale samozrejme tim nechci objahovat to, kdyz si nekdo na neco hraje, protoze je to cool. Jen si myslim, ze je to problem, ze nekdy to lidi tak chteji a tak to z nej delaji.

Tak ze bych do vyzkumu pridal rozhovory s zaky toho zpovidaneho ucitele.

[patrik]

2 keishi,
projdi si starší témata, i o tohle tu najdeš a uděláš si představu

2 makoto,
jak to "koučování" probíhá? Je to systém "dělej, ještě dvace dáš, zaber!" anebo tak něco? Tohle jsem zažil třeba u kenda (a kupodivu svého času i u aikida). Myslím, že záleží na typu disciplíny nebo zaměření jednotlivce. Při cvičení iaidó nebo tradičních JPN škol vůbec je spíš běžné to, co popisuje pucmaz. Tj. záleží na žákovi, jestli "těch dvacet" dá nebo už ne. Učitel je schopnej řemeslník, od kterého se já chci něco naučit - takže mě k tomu nemusí "nutit". Když třeba přijde člověk do dódžó před tréninkem, měli by lidi úplně běžně cvičit, procvičovat techniky, nebo naopak, když učitel/trenér odejde, úplně běžně by tam měli lidi zůstat a ještě cvičit. Vlastně nepotřebují učitele za zadkem, protože cvičí kvůli sobě. Tohle jsem viděl i v JPN. Lidi se slejzali postupně (jak končili v práci) a přišli třeba hodinu před učitelem a prostě začali cvičit. Učitel jim ani po svém příchodu neříkal, co maj dělat, prostě to věděli. Teprve, když začali mít problém, dělali chybu, kterou on viděl, nebo oni našli, došlo k opravovaní z jeho strany.

- - -

Pro mě osobně je to právě to, že učitel dál studuje jedna z nejdůležitějších věcí. Jasně že ta forma studia bude trochu jiná, než moje. Já se teprve učím techniku, kterou on už zná. Takže on piluje trochu něco jiného. Je to jasně vidět u kendistů, kde staroušci bez větších problémů a s minimem úsilí vidí (kan ken) jaksi instinktivně, co mají kdy udělat. Takže je pořád důvod se (od nich) něco učit. Myslím, že totéž jsem slyšel od lidí, cvičících s panem Lam Chun Singem hungga kungfu (doufám, že to je dobře).

2 ukropcany

Mě osobně se nezdá, že by nebylo možné za deset let někoho "aspoň trošku doběhnout". Dokonce je to jeden z konceptů tradičních budó (šu ha ri, viz http://www.tenshin.cz/smr/texty/pojmy.htm#su-ha-ri ) doběhnout a "předstihnout" nebo spíše opustit. Ale jednak jde právě o to, že i on se posouvá, je-li vše jak má být a taky jde o to, že dnes už nikdo nemusí nikam chvátat, jestliže cvičí třeba s mečem. Nejde o život. Mimoto právě tak, jak jsou odlišní učitelé, ani žáci nepostupují stejně rychle. Ono se dost často tvrdí, že BU může dělat každej, ale čím dál víc je jasný, že každé BU není pro každýho. Takže klíďo píďo někdo může cvičit těch deset let a nehne se z místa

Patrik

[RBR]

Čo mi na BU tradícii ale vadí je tá utkvelá predstava, že učiteľ musí byť vajväčší štípač v škole. Neviem prečo by to tak malo byť... Ja keď som nášho trénera boxu pri sparingu zmlátil, tak to okolmentoval slovami "kurva, na toto už nemám" - neviem si ale predstaviť, čo by bolo, keby som to spravil na aikide V BS si nejako neviem predstaviť, že by mal tréner držať krok so zverencami... čo vy na to? Zdá sa vám byť normálne, že niekto chodí 10 rokov k niekomu, koho nie a nie aspoň trošku dobehnúť?

To si nakousl dost zajímavé téma. Myslím, že to normální je do té doby dokud bude učitel fyzicky stíhat. Když už bude sotva chodit tak je jasné, že by bylo divné kdyby jej žáci nedostali, ale kdo bude zase starého nemocného člověka mlátit, jen idiot.
Kdysi jsem na toto téma měl řeč se svým učitelem. a ten vyslovil myšlenku, že pokud ten učitel bude neustále trénovat, tak nejsi schopen ten rozdíl smazat. Můžeš se přiblížit, ale nikoli předběhnout. On je do určité míry nahradit ubývající fyzické síly zkušenostmi a technickotaktickou vyspělostí, samozřejmě to platí při přibližně stejném tréninkovém nasazení a intenzitě obou účastníků.
Těžko se to posuzuje, neboť můj trenér karate má jako hlavní pracovní poměr výuku BU a je v tom celý den. Dopoledne na škole odpoledne v oddíle. Já jsem rád když si týdně 2x-3x zacvičím. Otázka je jak by to vypadalo, když bych intenzitu a kvalitou tréninku jej po nějakou delší dobu dokázal překonat. Pak bych dokázal ten rozdíl mezi námi umazávat.
Nemyslím si, že je nezbytnou podmínkou, aby byl trenér největší štípač v oddíle, ale musí mít velmi rozsáhlé odborné znalosti, které se snaží neustále doplňovat. Když něco ukáže tak to musí fungovat, mít smysl, jinak tam nemá co dělat.

Přehlížet jaký má trenér nebo učitel osobní život nebo charakterové vlastnosti lze jen do jisté míry. Je k zamyšlení jestli je dobré trénovat pod člověkem, který si chodí pravidelně hačnout do basy za úmyslné napadení nebo při soustředěních obtěžuje zástupkyně druhého pohlaví (kdysi jsem zaslechl, že se kdesi to dělo) nebo má problémy s rozeznáváním svého a cizího vlastnictví předmětů (jeden "sensei" je tím pověstný) atd. Ať se nám to líbí nebo ne každý učitel BU je svým způsobem pro své žáky vzorem. Nemusí být polobůh, ale určité pevné morální zásady by měl mít a podle nich se chovat.

RBR

[pucmaz]

.

[Makoto]

2 makoto,
jak to "koučování" probíhá? Je to systém "dělej, ještě dvace dáš, zaber!" anebo tak něco? Tohle jsem zažil třeba u kenda (a kupodivu svého času i u aikida). Myslím, že záleží na typu disciplíny nebo zaměření jednotlivce. Při cvičení iaidó nebo tradičních JPN škol vůbec je spíš běžné to, co popisuje pucmaz. Tj. záleží na žákovi, jestli "těch dvacet" dá nebo už ne. Učitel je schopnej řemeslník, od kterého se já chci něco naučit - takže mě k tomu nemusí "nutit". Když třeba přijde člověk do dódžó před tréninkem, měli by lidi úplně běžně cvičit, procvičovat techniky, nebo naopak, když učitel/trenér odejde, úplně běžně by tam měli lidi zůstat a ještě cvičit. Vlastně nepotřebují učitele za zadkem, protože cvičí kvůli sobě. Tohle jsem viděl i v JPN. Lidi se slejzali postupně (jak končili v práci) a přišli třeba hodinu před učitelem a prostě začali cvičit. Učitel jim ani po svém příchodu neříkal, co maj dělat, prostě to věděli. Teprve, když začali mít problém, dělali chybu, kterou on viděl, nebo oni našli, došlo k opravovaní z jeho strany.
Patrik

Nazdar Patriku, moc v tom jasno take nemam
Coach/trener dle meho nazoru je mistr, ktery potlaci etiku a filozofii na ukor kondice a techniky samotne. Tzn. ze se hodne honi kondicka, trener ma presne vymyslene, kolik musi "udelat kliku, shybu", aby zvladli tu kterou kombinaci technik pod zatezi, atd. Na treninku se objevuje Cooperova stupnice vykonu, stopky, atd. atd. Velice casto se pak tento typ meni v kamarada.
Protiklad je typ mentor, jde o ucitele, ktery pocita s tim, ze pokud chteji lide zvladnout dannou techniku i pod tlakem, musi se (sami) kondicne zlepsit. Usetreny cas venuje vysvetlovani proc se kleci jak se kleci, proc se dela to ci ono v etice, apod. Dle meho pro zacatek studia BU je to nejlepsi, protoze nastavi mantinely, vychova zaka a ten se pak jiz i pod vedenim coache (pokud zmeni "firmu") chova jako student a ne jako spratek z ulice (skace do reci, zpochybnuje, neustale se pta jen proto, aby na sebe upoutal pozornost, apod. ) Nerikam, ze jej nelze vychovat, ale cas venovany vychove spratka se da venovat vyuce BU.
Ted je v mode MMA, to znamena, ze tradicni mistr prilis neuspeje. Ty kluky nezajima filozofie a etika, ale jak vydrzet v boji, jak se ubranit na zemi ci ve stoje, atd. Asi protoze je to sport.....ale presto....
Pak je tu skupina lidi, kteri si chteji jen resetovat mozek, nepremyslet, proc musi na zacatku a na konci mlatit hlavou o tatami a tam je tradicni mistr take zbytecny. Chteji propotit kimono, dat si poradne do tela
A jen velice mala skupina lidi (dle meho nazoru) se chce ucit BU tak, aby se nenaucili jen street fight, ale historii, filozofii a samozrejme i etiku, protoze nechteji, aby BU byla vnimana na verejnosti jako neco, co je jen pro agresivni hovada. A prave tady je tradicni mistr velice potrebny. Nevyhodou je, ze vetsinou prumerna kondicka u techto studentu je spatna...Proste vse ma sve plusy a minusy.

[patrik]

2 Makoto, jasně...

Patrik

[keishi]

Drzim palce s diplomkou. Doufam jenom, ze se nestane jen jakymsi vyctem stereotypu, ktere jsou navic zazite jen v zapadni spolecnosti, tedy vytvorene na hodnotach zapadni spolecnosti a na zaklade nedostatku informaci. ...

Moc díky - taky doufám.

Moje zkusenost z Asie je asi takova: vezmi 10 ucitelu bojovych umeni a dostanes tak 10 odlisnych charakteru, zpusobu vyuky, 10 ruznych zlozvyku atd. Jedine co by meli mit spolecne je znalost sveho remesla a pak uz je to jen a jen na nich samotnych.

Naprosto souhlasím.

A je podle me uplne jedno, co si o nich jejich zaci mysli a jake by sve ucitele radi meli. Zaci jsou v dojo od toho aby cerpali informace, ne od toho aby po uciteli chteli aby prestal chlastat, byl mene naladovy, nemluvil na ne sproste atd. Nakonec odejit do jineho dojo lze vzdycky, ale hlavne jim do toho nic neni...

Tak tady asi záleží případ od případu. Pokud to nezasahuje do tréninku a zejména nekazí žáky, ať si fakt dělá co chce. Ale zase vím, jak byli smutní studenti jednoho kamaráda, který si začal nosit na trénink flašku zabalenou v ručníku a upíjet během cvičení. On pil co ho znám, ale techniku měl dobrou a byl i dobrým člověkem. Jenže pak ti někdo, kdo sotva stojí na nohou začne vštěpovat, že postoj má být pevný a už je to tragikomedie.

Trenér by měl být nejen kouč, ale i dobrý pedagog (v oddílu dospělích spíš andragog). U pedagogiky se předpokládá, že vychovává zhruba v souladu se společenskou morálkou a právními normami. Vyjímky samozřejmě jsou a budou, což může být průkak pro některé lehce ovlivnitelné žáky, kteří jsou v tom věku, kdy se ztotožňují s nějakými vzory. No a já osobně bych u člověka, který je arogantní dacan necvičil, byť by měl sebelepší techniku. Ono naštěstí to není žádný problém - u těch arogantních jsem nikdy neviděl nic, co by uměli lépe, než ti slušňáci, spíš dokonce naopak.
Ale souhlasím s tebou, že to někdy člověk musí překousnout - když máš zájem o nějaký specifický styl a jediným jeho představitelem je arogantní opilý dacan, nezbývá než se obrnit a nějak to s ním zvládnout.

[keishi]

Čo mi na BU tradícii ale vadí je tá utkvelá predstava, že učiteľ musí byť vajväčší štípač v škole. Neviem prečo by to tak malo byť... Ja keď som nášho trénera boxu pri sparingu zmlátil, tak to okolmentoval slovami "kurva, na toto už nemám"

Taky s tebou souhlasím. Kdysi těsně po převratu, když bylo málo seminářů a všichni jsme jezdili na všechno bez rozdílu stylů, tak nás v ABDU učil jeden Rus - sympatický vegetarián Saša Rjabov. Byl jak Terminátor 2 - když jste ho praštili pěstí, jeho tělo se zavlnilo a pěst neškodně prolétla jako by jeho tělem, aniž by jej zasáhla. Když se ale zápolilo v tu-šou a někdo ho přitom porazil, tak se vždy hrdě vztyčil, ukázal na něj a ještě hrději nám řekl: "Moj učinik!" ("To je můj žák!")

[keishi]

Je prirodzene ze s pribudajucimi rokmi telo zvladne menej, ale to nezabranuje trenerovi rozvijat dalsie schopnosti s cvicenim bu spojene. Sledovat aktualnu literaturu, vyskumi z inych sportov a na ich zaklade inovovat svoje treningy, snazit sa posunut svojich cvicencov stale dalej a dalej.

Krásně řečeno. Nám ve středním věku to dodává chuť do cvičení

... nekdy do osoby ucitele jeho zaci projektuji sve predstavy o tom, jak ma ucitel bojovych umeni vypadat a jak se chovat, pokud to splnuje je pro ne POLOBUH, jak se to ale mine, stane se znej den ze dne podvodnik, blazen, jesita nebo ja nevim co jineho hodny jen pomluv.
Ale problem v tom, ze byl viden slepcem, kterej videl, to, co chtel a neprima realitu takovou jaka proste je!

Tak ze bych do vyzkumu pridal rozhovory s zaky toho zpovidaneho ucitele.

Taky trefně řečeno, řekl bych, žes udeřil hlavičkou o hřebíček ...
Jinak já chtěl původně zpovídat jen trenéry, ale možná to přehodnotím (pokud to stihnu).

[keishi]

2 keishi,
projdi si starší témata, i o tohle tu najdeš a uděláš si představu .

Díky za radu. Za tebou jsem se samozřejmě chtěl stavit někdy osobně.

... záleží na žákovi, jestli "těch dvacet" dá nebo už ne. Učitel je schopnej řemeslník, od kterého se já chci něco naučit - takže mě k tomu nemusí "nutit".

Ano. Kéž by to tak ale fungovalo i u dětí. V dětských oddílech bývá jen pár správných, co chtějí něco umět. Sedmdesát procent dětí je tam pak proto, že to byl více či méně šťastný nápad jejich rodičů ..

... Dokonce je to jeden z konceptů tradičních budó (šu ha ri, viz http://www.tenshin.cz/smr/texty/pojmy.htm#su-ha-ri ) doběhnout a "předstihnout"

Sákriš, a já myslel, že heslo "DOHNAT A PŘEDEHNAT!" používala úplně jiná parta ...

[keishi]

... vyslovil myšlenku, že pokud ten učitel bude neustále trénovat, tak nejsi schopen ten rozdíl smazat. Můžeš se přiblížit, ale nikoli předběhnout. On je do určité míry nahradit ubývající fyzické síly zkušenostmi a technickotaktickou vyspělostí.
RBR

Něco na tom asi je. Já jsem teprve ve středním věku, tedy hlavní zkušenosti teprve získám, ale už teď mám občas problém boj udýchat. Ale sám na sobě pozoruju, že zatímco jako mlaďoch jsem byl úspěšný díky rychlosti a síle (než se on jednou otočil, já ho třikrát oběhl), tak teď nechávám obíhat kolem sebe ty mladší, hýbu se co nejméně a čekám na vhodný okamžik - a zdá se mi, že je to lepší než za mlada

Jinak s tvým tvrzením, že učitel by aspoň trochu vzor měl být samozřejmě souhlasím.

[keishi]

Dle meho pro zacatek studia BU je to nejlepsi, protoze nastavi mantinely, vychova zaka a ten se pak jiz i pod vedenim coache (pokud zmeni "firmu") chova jako student a ne jako spratek z ulice (skace do reci, zpochybnuje, neustale se pta jen proto, aby na sebe upoutal pozornost, apod. ) Nerikam, ze jej nelze vychovat, ale cas venovany vychove spratka se da venovat vyuce BU.

Kruciš, Makoto, že ty ses byl podívat na můj trénink dětí? Mám děti jen jednou týdne a jen z tradice a pak se z toho týden léčím. Není nad vychované dospělé . I když na druhou stranu zvládnout tu bandu spratků je pro mě výzva a ve druhém pololetí se to obvykle už povede. Ale ty nervy před tím, kór když tam ze třiceti lidí je šest hyperaktivních ...

Ty kluky nezajima filozofie a etika, ale jak vydrzet v boji, jak se ubranit na zemi ci ve stoje, atd.
Pak je tu skupina lidi, kteri si chteji jen resetovat mozek, nepremyslet, proc musi na zacatku a na konci mlatit hlavou o tatami. Chteji propotit kimono, dat si poradne do tela.
A skupina lidi se chce ucit BU tak, aby se nenaucili jen street fight, ale historii, filozofii a samozrejme i etiku.

Pravda, pravda. Ale učitel by se - dle mého názoru - aspoň měl pokusit vysvětlit všem těm třem skupinám, že osobnost vzniká jednotou těla i ducha a ne jen samotným tělem, či samotným duchem. Je to o té motivaci, jak mi napsal v SZ Naia


Jinak ALL zatím díky za moudra, která jsou mnohdy hodná starých mistrů a jen houšť . Líbí se mi samozřejmě i ty části vašich příspěvků, které jsem nezvýraznil, něco ale člověk zná, s něčím se zas ztotožní méně, či více ...

[mandrake]

Tak tedy můj příspěvek. A vyrovnej se s tím jak chceš.
Trenér je člověk jako každý jiný. Klást na něho nějaké abnormální nároky by znamenalo být bez trenérů nebo mít v čele nevhodného *1 člověka. Myslím že do jisté míry mají výhodu méně talentovaní, protože mají větší pochopení pro nedokonalost *2. Osobnost i v tomto případu prochází určitým vývojem, takže se z mladého, nezkušeného, aktivního *3 a akčního trenéra vyvíjí vyrovnaná, zkušená, chápající a zodpovědná osoba. Dle toho se také odvíjí migrace zájemců.
U osobností trenérů vidím velkou diverzitu *4. Nezjistil jsem ale přímou souvislost mezi nějakou (pozitivní nebo negativní) osobnostní vlastností a schopností trenéra na schopnost vést a rozvíjet či rozkládat kolektiv, a nebo (pozitivní či negativní) vliv na jednotlivce v tomto kolektivu *5.
S čím sem se setkal byl spíš sklon k sektářství, ovšem vzhledem k tomu, jak já chápu vnitřní pricip fungování sekty, nehraje ani v tomto případě učitel (duchovních směrů) významější vliv.
Pokud jsem někdy zaznamenal něco jako sociálně-patologické jevy v kolektivu, je otázkou, zdali to bylo vlivem trenéra, nebo se pouze seskupují lidé podobného zaměření *6.
Rozdíly budou jistě mězi trenéry bojových sportů, BU se sebeobranným zaměřením a učiteli duchovních systémů.
U bojových sportů bych řekl že bude důležitá schopnost stmelit kolektiv, přimět jednotlivce k maximálním výkonům, vlastní zkušenosti. Takže někdo kdo si dokáže udržet v kolektivu pořádek, autoritativní osobnost až despota. Zároveň ale bude muset svým svěřencům rozumět ať intuitivně, či vědomostně po psychické stráce opravdu dobře, dalo by se říct, že o nich bude vědět víc než oni sami o sobě.
U BU se sebeobranným zaměřením to bude široký rozsah znalostí v BU, kombinační schopnosti. V tomto případě bych řekl, kolik BU umíš, tolikrát jsi trenérem.
U duchovních směrů to bude schopnost přesvědčit o něčem, o čem se domnívá že je podstatné. Ten pro změnu nemusí udržovat kolektiv či rozumět svým uchazečům, protože ti se k němu prostě přidají a budou ho následovat.
Toto nemá nic společného s morálkou, pouze popisuju vlastní zkušenosti a odhad, koho kam nasadit, aby to s nějakou pravděpodobností fungovalo. Jde tedy o schopnost trenéra vžít se do role, která se od něj v kolektivu daného typu očekává.
Osobně mě jako trenéra mrzí, získají-li zájemci špatnou (životní) zkušenost následkem aktivity v BU, které jim nesedělo, nebo, odvažuji si říct, špatného trenéra. Procento lidí, které se v životě svoje BU prošlo je docela velké, ale těch, kteří u něho dlouhodoběji zůstali je nízké. Jistou vinu na tom budou mít i tyto špatné zkušenosti. Protože jsem ale trenér, čiliž osoba zaujatá, nejsem schopen říct, zdali je to jen moje trenérská ješitnost, nepochopení nebo je opravdu přínos BU pro lidi v této republice tak nízký *7.
Ještě jednu poznámku. Zájemci si vybírají své trenéry, ne naopak *8. Jeho osobnost je odrazem jejich osobností. Pokoušet se idealizovat nebo formovat osobnost trenéra by znamenalo idealizovat nebo formovat osobnosti zájemců (uchazečů). Což je nesmyslné a myslím že i nepřípustné.

*1 v tomto případě jsem měl na mysli nevhodného - dokonalého, což je u jiných nesnesitelná vlastnost.
*2 a opačně, člověk rád vidí cizí chyby, jelikož mu to dává naději, že na tom není tak špatně.
*3 aktivní blbec je horší než třídní nepřítel, mladý akční trenér dokáže za měsíc stvořit či rozbít něco, co starší a zkušenější budují či rozkládají roky.
*4 otázka "jak tohle může fungovat", "co na něm ti lidi vidí" nebo "jak mu to může projít" vyplývá z nedostatku zkušeností nebo neschopnosti překročit svůj vlastní stín.
*5 lidé jsou svéprávní a BU jsou zájmová činnost jako každá jiná.
*6 tedy jestli takoví už byli než tam přišli nebo až potom.
*7 oproti zemím, jako je Francie, Rusko nebo Japonsko, kde mají takřka národní bojové sporty.
*8 kromě profesních sebeobran, škol apod.