RBR píše:...Koncepce "one shot one kill" je velmi obtížně realizovatelná idea proti trénovanému a zkušenému soupeři. Je to ideál, ke kterému se snažíme dostat...
Nechápu, proč i v dnešní době některý školy karate pořád inklinujou k tomuhle stupidnímu ideálu...

Přece trénujete (teda rádoby jste trénovali

) pro reálnej boj / sebeobranu, teda situaci, kde se na nějaký ideální podmínky umožňující vyřazení protivníka jednou ranou absolutně nemůžete spoléhat
Podívej se například na vývoj bojový střelby z krátký ruční zbraně: Ještě v období před II. světovou válkou bylo v ozbrojených sborech standardním pojetím to, střílet jednoruč v elegantním bočním nebo předobočním postoji pečlivě mířený pomalý rány... Analýzou opravdových bojových poznatků se již za války tam, kde se touhle problematikou zabejvali, došlo k tomu, že: Jeden zásah k rychlýmu vyřazení nepřítele zpravidla nestačí. Trefit jedním výstřelem pohybujícího se nepřítele je obtížně dosažitelné. Střelba jednoruč neumožňuje dobrou kontrolu zbraně při potřebě rychlejší střelby. A tak dále... Logickým výsledkem bylo to, že se z pistolí a revolverů začalo střílet obouruč, v bojovým střehu přihrbeným směrem k nepříteli a minimálně dvě rány za sebou (přesněji tak dlouhá série výstřelů, jaká je potřeba) kvůli vyšší pravděpodobnosti zásahu a spolehlivýmu vyřazení nepřítele. A samozřejmě další nový principy, který víceméně platí a učí se do dnes. Že po válce soudruzi v ČSLA a SNB tyto zejména "imperialistický" poznatky jaksi plošně neaplikovali v našich poměrech, je věc jiná - měli jsme jinej vzor, že?

Každopádně podobný poznatky na "poli" dlouhých vojenských zbraní ovlivnily ještě dříve, než techniku střelby krátkých zbraní, konstrukci dlouhých zbraní jednotlivce - od opakovaček se přešlo ke zbraním samonabíjecím, umožňujícím rychlou sérii jednotlivých výstřelů a ke zbraním plně automatickým, umožňujícím střelbu dávkou. Věta "one shot one kill" se vztahuje k odstřelovačům, tam ale nejde o přímej střetnej boj, ale útok ze zálohy na většinou nepohyblivej cíl. Sejmou někoho ze zálohy při troše šikovnosti taky dokážeš jedním úderem - ale jak už jsem napsal, to není střetnej boj.
Ohledně tý "špatný rotace v zápěstí" v boxerských rukavicich jsi mě fakt dostal...

Ještě žes mi tohle karatistický tajemství vyzradil, já to do teďka normálně dělal, protože jsem nevěděl, že to vlastně nejde...

S těma loktama "ustřelujícíma" do strany je to asi tak - účel světí prostředky. V čistý technice boxu je při direktu vyhazování loktů do strany braný jako chyba, trenéři občas při nácviku direktů drží začátečníkům, který s tím mají problém, druhou lapu tak, aby do ní tím loktem naráželi a uvědomovali si to... Jiná věc je aplikování tohodle vytočení úmyslně. Například jak psal Ukrop, obrana proti overhandům. Já osobně, boxující v obráceným garde, přetočení zápěstí a vyhození lokte úspěšně používám proti pravákům jako kontr - direkt vnitřkem do jejich předního (levýho) háku... Vůbec to nemají rádi...
No jo no... Hodně lidí na celým světě už určitý věci pochopilo, ale některý karatisti pořád ne a ne...

Trenovat se má to, co funguje v boji. Slepě lpět na striktní technice a taktice, několikrát předávaný bez náležitýho ověřování, je poněkud zpátečnický...
PS: Prostě jsem si zase musel do RBR rejpnout, aby nevypadnul ze cviku...
