brebytom píše:čau chtěl bych se zeptat jaká jsou bojová umění s japonským mečem. Znám kendó,iaidó. A taky bych se chtěl zaptat jaký je mezi těmito dvěma rozdíl (kendó,iaidó). Diky
Také cvičím pro své potěšení...
Umění s japonským mečem se dají dělit různě... Já je nejradši dělím podle doby, kdy vznikly s ohledem na jisté výjimky. Tedy na kobudó (staré bu...) a šinbudó (nové bu...), páč jde IMO vždycky o kendžucu nebo kendó (i v případě iaidó).
Už tu několikrát padlo, jaký je rozdíl mezi kendó a iaidó. Zapátrej ve starších postech. Ačkoliv "chytré" knížky píší to, co Sennin, jiné chytré knížky a především mnozí páni učitelé to vidí jinak. Věc praxe a interpretace. Když budeš cvičit oboje, zjistíš, že se liší v mnohém, stejně jako to, že se v mnohém podobají a doplňují.
Kendó (teď mluvím o tom známém a konkrétním) nevzniklo z kendžucu, ale vedle něj a nikoliv jako samostatné bojové umění, ale jako metoda porovnávání schopností a zkušeností různých šermířů z různých škol. Je to původně spíš soubor pravidel. Až časem se z něj vytvořilo samostatné bojové umění. Dlužno podotknout, že technicky vychází "jen" z některých škol a jejich některých částí (nevím, jak to líp napsat).
Ani jedno z nich není útočné nebo obranné. Každé z nich obsahuje různé formy iniciativy a fakt, že iaidó začíná s mečem v pochvě z něj nedělá nic obranného. Mnohé techniky iai (battó) jsou agresivní, útočné až zákeřné. Mnohdy se na žádný útok nečeká, často "protivníka" k útočení vyprovokuješ

A kendó/ kendžucu se sice "odehrává" s meči vytasenými, nicméně, nikdy nikdo nechodil s mečem vytaseným v ruce

. Tedy i kendó/ kendžucu začíná až vytasením mečů.
Kendó nyní není "sportovní" boj, ale vedle mnoha dalších věcí obsahuje i soutěž, tedy svou sportovní verzi. ©inai není náhražka meče, ale bambusový meč, který se zde používá vedle bokutó a dalších. Iaidó není o nic sofistikovanější než iaidžucu. Respektive těžko najdeme dělící čáru mezi iaidó a iaidžucu. V iaidžucu se ne vždycky cvičilo s ostrým mečem a ne vždycky se bojuje proti imaginárnímu protivníkovi.
Dnes existují (stejně jako v minulosti) staré školy kendžucu (tódžucu, kenpó, tóhó) a iaidžucu (battó, nuki nebo i iaidó) vedle těch novějších. Mnohé školy kendžucu mají v osnovách také tasení. Vždy jde ale o konkrétní rjú nebo rjúha. To znamená, jde o jedno bojové umění (kendžucu), ale s velmi odlišnými technikami nebo metodami použití meče. Tedy věc názoru a zkušenosti, zda jde o různá bojová umění, když porovnám třeba Katori šintó rjú a Ittó rjú.
Tedy jaké existují bojové umění s japonským mečem?
Staré školy kendžucu a iai IMO spíš battó. Mnohdy jako samostatné, často ale také jako součást většího celku, přičemž meč nemusí být vždy hlavní zbraní
Moderní (a přesto tradiční) kendó a iaidó (teď mluvím o seiteigata). Tyto školy se vyučují masově, nicmébně může jít o úvod nebo základ pro studium těch výše uvedených.
Další moderní disciplíny, jako je čanbara sport apod.
Patrik