Tak jsem se od října 2008 zhruba do teď zabýval tréninkem tradičního Musada a někoho by třeba mohly zajímat mé dojmy. Předesílám, že zřejmě budu psát dosti kriticky, tak se prosím moc nerozčilujte . Všechno co si zde přečtete jsou mé subjektivní dojmy, tak z toho prosím vycházejte, pokud náhodou budete reagovat.
Nejprve bych rád shrnul harmonogram tréninku: Vše začíná nástupem v řadě, následuje krátká věc, které oni říkají „koncentrační cvičení“. Spočívá to v sezení v tureckém sedu se zavřenýma očima, rukama kolem tan tienu(hary) a v dýchání. Podle mě nám tohle nikdy pořádně nevysvětlili, a tudíž to pro člověka, který se cvičeními tohoto druhu nikdy nezabýval, nemá velký význam, protože to asi bude dělat špatně.
Poté se odříkává, resp. „ty co maj po zkouškách“ odříkávají „přísahu Musado“. Jde prakticky o občas trochu svévolně přeložené(ale říká se to i korejsky, jen ten překlad je OBČAS prapodivný) Hwarang Meng Sae, které využívá většina tradičních korejských bojových umění.
Nyní se člověk ukloní Sabom-nimovi, on jemu, všichni vstanou a jde se běhat. Chvíli se různě běhá a následuje jedno až čtyři „dýchací cvičení“(cviky, znají asi pouze dva druhy), asi aby si člověk odpočinul a vydýchal se.
Strečink.
Celou rozcvičku vede většinou nikoliv instruktor, ale nejvyšší přítomný barevný pásek.
Následně se osazenstvo rozdělí na pokročilé a nábor a cvičí se. Vcelku mě zaujalo, že zhruba polovina tréninků pokročilých byl sparring. Prostě se řezali a bylo to. Ke zraněním většinou nedocházelo, jede se tuším 50% na tělo a 10-25%(dle nálady instruktora zřejmě) na hlavu v odvislosti od technických stupňů(bílý pásky jedou někdy bezkontakt).
Ostatní tréninky byly buď dost posilovací, občas technické nebo hosinsoolové(sebeobrana).
Zbraň jsem za toho půl roku neviděl ani jednou.
A teď, co se člověk naučí, když přijde do náboru: První tři měsíce se dělají tři základní pády s přetočením, čtyři techniky(úder loktem, kop na koule, kop kolenem a úder patkou dlaně) a hosinsool – obrana zepředu proti chycení za krk, za obě a jednou klopu, zezadu za krk(nebo ramena, ale to je stejná technika) a uchopení přes ruce. Když se na to člověk koukne, tak na to, že se to trénuje 3 měsíce 3 hodiny týdně toho není zrovna hromada. Na druhou stranu, zas to může zvládnout každý. Kromě těchto krásných věcí člověka čeká ještě posilovací příprava, neboť „vstupní test“ ke zkouškám na bílý pás spočívá ve stovce kliků, zkracovaček a dřepů(takovejch těch širokejch, kdy se moc neohybaj kolena) po sériích. Ono vůbec Musado je hodně o posilování, slyšel jsem i názory lidí, který to někde cvičili, že prakticky nic jinýho nedělali. Zda-li je to špatně nebo dobře nechám na posouzení každého z vás.
Pak si člověk udělá formální zkoušky na bílej pásek, začíná se trénovat víc technik-kravata(taková ta „lehká“, spíš úchop kolem ramen od nějakýho ožraly) a úchop za ruce(jednu i dvě). Nakonec se přidá ještě úchop za obě ruce zezadu a obejmutí pod rukama. Pády se, pokud jsem si všiml, po těch úvodních 3 měsících už neopakujou, ale to už jsem tam nechodil uplně furt. Pilíř druhýho čtvrtletí jsou ale základní „tradiční“ techniky – Dlouhej přední postoj, boční postoj(juchum seogi, japonsky ani čínsky to bohužel neumim), kryty, úder, přímej kop a obloukovej kop. No, co na to říct, po šesti letech Taekwonda, kdy jsem se specializoval první tři nebo dva roky na techniku, a ani teď rozhodně nepatřím mezi taekwonďácký „kickboxery“, to pro mě bylo hezké procvičení, nicméně nic nového. Tady bych rád zmínil, že některé z technik jsou prováděny(například kryt na horní pásmo) hodně nelogicky a skoro bych řekl „blbě“.
Po těchto šesti měsících člověk předá své místo dalšímu náboru a zřejmě se zařadí mezi pokročilé.
Úmyslně jsem nehodnotil kvalitu výcviku, protože to je o lidech a ne o stylu. My jsme měli tři instruktory, kteří se u nás různě střídali:
Jeden byl v pohodě sympaťák, kterej člověka dost naučil a učil ho něco, co bylo nejblíž něčemu, co bych nazval Tradiční Musado.
Druhej tam byl asi do počtu, neměl jsem pocit, že by člověka byl schopen něco kvalitně naučit, nelíbil se mi jeho styl technik, tréninku apod. Hlavně byl schopnej v půlce tréninku odejít s někým kecat a my jak hovada dělali dvacet minut jednu a tu samou techniku, zatím co on diskutoval. Narozdíl od druhých dvou nepřipouštěl žádnou improvizaci(„až vyrosteš a budeš vyspělejší bojovník, budeš moct v reálném boji improvizovat, ale tady cvič tu techniku- to si zřejmě vymyslel, neboť příští trénink mi jiný instruktor, mimo jiné vyšší dan řekl, ať si klidně improvizuju
) stylu, že když od člověka stojím 10 centimetrů, tak mu nátáhnu loktem a ne dlaní. Měl strašně moc filosofickejch řečí, který zněly jednak jako hodně nepovedená snaha a jako klišé.
Třetí byl „rváč“(teď nechci, aby to vyznělo jakkoliv pejorativně), zabýval se MCSkem a bylo to vidět, všechno dělal tak, aby to bylo co nejvíc praktický, trénoval dost tvrdě, ale dobře a kvalitně.
Tady člověk vidí, že je to vážně o lidech. Problém byl, že každý z těchhle třech po nás chtěl něco trochu jinýho, takže nezkušený by v tom mohl mít sakra guláš a dost možná i měl. Já si to jel v TKD stylu(což se jim ne vždy líbilo) a měl sem pokoj
.
Tak, snad jsem nic důležitýho nevynechal, kdyby kohokoliv cokoliv zajímalo, nechť se ptá.
A shrnutí mého názoru: Tradiční Musado tak, jak jsem ho zažil, má hodně daleko k tradičnímu bojovému umění dle mých představ. Někdo tu kdysi psal, že TKD nebo třeba Shotokan jsou „sporty jako kickbox+něco navíc(sestavy apod)“. Tak Musado je podle mě „sebeobrana a bitkaření+něco navíc“. Jako primární styl to zřejmě vůbec nebude špatná volba, pokud vám bude vyhovovat, ale podle mě se rozhodně nehodí jako doplněk ke stylům Karate, TKD apod. V takovém případě bych spíš volil nějaký směr stylu Aikido, nebo Dojang čehokoliv, ve kterém budou brát ohled na vaše předchozí zkušenosti. V jiném případě, tedy i v případě TM, to považuju sice ne za ztrátu času, ale za jeho špatnou investici.
