Dělal jsem v životě celkem 4 bojová umění (jedno z nich dělám doteď) ale žádný bojový sport. 2 umění byla japonská, 1 čínské a 1 vietnamské. Ve způsobu tréninku byly značné rozdíly. Pokusím se to rozebrat z několika kritérií:
1) kdy začít se sparringem?
Na WCH nám trenér zdůrazňoval, že nejprve se musíme naučit perfektně techniky, vyběhat správné dráhy, hodně cvičit jenom volně do vzduchu. Ani po roce pravidelného cvičení nám nedoporučoval volný sparing, že prý je příliš brzy. Oproti tomu jsou zde názory x-boxerů, které říkají začít se sparingem dost brzy, jak jsem pochopil, třeba po dvou měsících...
2) Výuka ve skupině vs. soukromá výuka učitel-žák
Opět trenér WCH vyzdvihoval výuku BU systémem soukromých hodin (max. 4 žáci a 1 učitel, občas jsme byli jen 2 a trenér), že je to daleko lepší než 20-50 lidí v tělocvičně, kde na počítání jedem techniky a ti vzadu ani pořádně nevidí na toho co předcvičuje... Zase na druhé straně takový trénink ve větším kolektivu může být víc motivující, člověk vidí ty nejlepší studenty, cvičí pokaždé s někým jiným atd. Jenže pro začátečníka může být obtížné zase naskočit do rozjetého vlaku mezi těch 20-50 cvičenců (konkrétně případ můj a bujinkanu). Co je tedy lepší?
3) Cvičení jen do vzduchu vs. boxovací pytle, lapy apod.
Bylo mi zdůrazňováno, že mám cvičit techniky uvolněně do vzduchu, abych se to pořádně naučil a že prý potom časem z té uvolněnosti bude pramenit velká síla úderů, doslova vnitřní síla, která je víc než jen silou svalovou... Jenže když to trvalo rok a pořád jsme to měli takto cvičit a já si byl vědom toho, že stále nejsem schopen dát pořádný úder a že tak jak to mám zatím natrénované, bych protivníka akorát tak naštval, tak mi to přišlo nějaké divné. V boxu se používají pytle, lapy, ve WCH to byl takový pytlík na zeď, ale na ten bylo pro nás po jednom roce podle slov trenéra brzy. A na dřevěného panáka údajně bylo brzy i na našeho trenéra, který dělal WCH 9 let.
4) Pády + boj na zemi
Podle mých zkušeností u japonsých stylů se na ně klade velký důraz. Ve WCH a Vo Dao jsme tohle prakticky vůbec nedělali.
5) Jaká má být procentuální skladba činností na tréninku?
Když to tak vezmu, pokud se trénink skládá z rozvcičky, samostatného nácviku technik, drilů, sparingu, možná něco dalšího. Jaký má být poměr těchto činností v tréninku? Opět musím potvrdit, že tento poměr je naprosto jiný u japonských stylů proti kung fu stylům. V kung fu co jsem dělal se cvičilo např. hodně sestav a samostatného nácviku technik, což u japonských stylů nebylo.
Možná by se daly vymyslet i jiné kategorie, tohle mě jen tak v rychlosti napadlo (jako taková osnova). Tak chlapi, díky za odpovědi
a gdis budes ve sparingu viuzivat jine techniki nes jako trenujes BU tak to je zbitecni,lebo ten sparing je nato aby ty techniky co si sa naucil snazil pouzivat.
..ten clovek moze mat aj 10 dan,utekajte prec...v sparingu a hlavne "freefight" sparingu kde mozte skoro vsetko,uvidite ze tie kecy stoja na vode..
..ja hladam hlbsi zmysel zivota vo svojej rodine a svojom synkovi 