Ovšem praktické důvody proč to vypadá asi spíš na karate: syn má sice spousty energie, je pohyblivý...ale zároveň citlivé povahy a spíš hubeňourek než pořízek (snad je opravdu můj-já hrál závodně lední hokej a mám 120 kilo
), takže mám trochu strach,aby to pro něj nebyl v judu spíš hendikep, nebylo na něj judo moc tvrdé a neodradilo ho to. Druhým důvodem je, že nabídka juda pro děti je menší, a pro nás hůř dostupná na dojíždění a časově. Zatímco 2 dětské oddíly karate s letitou tradicí (10 a 20 let) máme v tělocvičnách blízko domu,jeden dokonce ve školní tělocvičně přímo pod okny,ve škole kam za rok začne chodit,takže by tam mohl chodit do budoucna i nadále a třeba sám. Příští týden a po celé září mají oba oddíly,ale i jiné nábory,tak se tam s ním půjdu podívat. Vůbec nevím, zda ho to bude nakonec dlouhodobě bavit. A pokud ho to opravdu chytne,tak si říkám,že není problém,aby přestoupil třeba do "kvalitnějšího"oddílu nebo na jiné bojové umění.
Tak co myslíte, začít s karatem nebo judem? Díky moc. Případně budu rád na typy na dobré dětské oddíly juda či karate v Brně.Díky.
akorat v pubertě toho nechala přeci se nebude nikoho maltit dama jedna 
.
A přitom vůbec netuším, zda ho to za měsíc nepřestane bavit. Kdybych věděl, že ho judo chytne,tak proč ne.Mám u juda v jeho případě malinko obavu-je totiž velice souteživý,nerad prohrává v čemkoliv (i v člověče nezlob se),ale je substitučně stavěný spíš "po sousedovi" 
než po mě,tzn. spíš hubeňourek a mám obavu,zda ho neodradí, když na tréninku juda nebude fyzicky mít na nějaké chlapečka"valibuka". Karate je spíš indivïduálnější záležitost, zase mu ale sportovně tolik nedá. Nevím.
. Otazka je jak ho to bude dlouho bavit
