Strach

[zipule]

Přesně, šok je vyvolán úlekovou reakcí na nějaký nenadálý, překvapivý podnět...

Jo asi máte recht.

[Jendis]

a jen doplním, když už se to nakouslo -

úleková reakce a následné ztuhnutí je vyvolána prudkým nárustem adrenalinu v těle - nadledvinky jedou jak o život. Při úlekové reakci se tělo stará samo o sebe a dává nám fondy, abysme mohli bojovat/utíkat/nebo cokoliv.
Kdo s tím nemá zkušenost, ztuhne.
Kdo jo, umí tu "přebytečnou" energii uvolnit.....dýchání, já osobně, moc nedoporučuji. Výborné je zařvat si a veškerou energii směřovat do toho výkřiku/zařvání. To funguje u většiny lidí spolehlivě. Jsou, samozřejmě, ale i jiné způsoby.

[luen]

JJ je to tak ...

Dobre mozna jsem to blbe napsal, tim dechem jsem myslel to, ze kdyz ho kontrolujes tak to funguje proti takovemu tomu freezu, soku. Kdyz mas sok zacnes preryvane dychat, nebo tajis dech a tim ze zacnes zhluboka dychat si od toho pomuzes ne?

Aspon mne to tak funguje.

Uz to zase napsal Honza s Emilem, tak jen doplnim. Z hlediska realne sebeobrany nedoporucuji jakekoli dechove cviceni tesne pred tim nez zacnou litat granaty. V ten moment si uz musis hlidat soupere a hlavne jakykoli pokus o klidnejsi dychani bude souperem povazovano za tvoje momentalni pos.ani a nezvladani situace - proto jsem napsal, ze se tato metoda hodi max. do klastera, ale ne do bitky

Hlubokej a pomalej dech je v klidove tepovce, napr. pri relaxaci OK. Pri bitce se takto dostanes akorat do kyslikoveho deficitu, protoze pri vyplaveni adrenalinu do krevniho objehu se tva tepovka automaticky zrychli. Pokud jsi trenovanej, tak se situaci automaticky prizpusobi i dech a zrychli se i tva mysl - vse toto jde ruku v ruce.

Rozdil mezi trenovanym a netrenovanym clovekem je v tom, ze trenovanej si s tim umi poradit a telo je na tyto stavy zvykle - protoze trenovanej mozek tyto stavy duverne zna a je zvyklej pracovat pod tlakem

V klasickejch textech se o adrenalinu nehovori - je to moderni pojem, ale ber to jako zivel ohne. Pokud je ho primerene, tak ti pomaha, pokud je ho moc, tak te spali. Velke pozary se hasi vybuchem a v nasem tele je to obdobne, musis vybouchnout a upustit paru ... jinak shoris.
Veskere meditativni pokusy o navozeni klidove situace selhavaji

Casto se s blbouckym navodem na zklidneni mysli pomoci meditativnich, koncentracnich a jinych technik setkavam v radach TBU, jakmile vam tohle nekdo radi ... utikejte pryc takovej clovek se nikdy nepral a pokud, tak vzdy na strane otloukanku.

[zipule]

JJ je to tak ...

Dobre mozna jsem to blbe napsal, tim dechem jsem myslel to, ze kdyz ho kontrolujes tak to funguje proti takovemu tomu freezu, soku. Kdyz mas sok zacnes preryvane dychat, nebo tajis dech a tim ze zacnes zhluboka dychat si od toho pomuzes ne?

Aspon mne to tak funguje.

Uz to zase napsal Honza s Emilem, tak jen doplnim.

Jo asi pravda. Já si to spojoval spíš se situacema, co jsem zažil..např. strach z pádu při lezení, kde mi to, že to "rozdejchám" pomůže dostat se z takovýho šoku-třasu způsobenýho strachem. Nebo druhý případ, kdy mi to dejchání pomáhá je ze šoku z ledové vody...
Pravda že při bitce to nasrání a vybuzení funguje líp, ač soudím jen z pár spíš strkanic než bitek, co jsem zažil...

[Pec]

Já taky nepsal o dýchání a o bitce Ale o strachu při chození po lese po tmě. Když tělo zbytečně, jen na základě představ začne reagovat zrychleným povrchním dýchním a třeba přikrčením, nahrbením. Což se při stavu úzkosti stává. Pokud je to neopodstatněné, tak nevidím důvod, proč se vědomě nenarovnat a nezačít dýchat zhluboka.

[DrGlock]

Strach je dobrá reakce, a buďme rádi, že ho máme. Je to projev pudu sebezáchovy, je to instinktivní podvědomá reakce na hrozící nebezpečí. Obvykle je to nebezpečí skutečné, a tak je strach oprávněný a vhodný. Se strachem není třeba bojovat, je třeba si uvědomit, co to znamená mít strach a využít to ve svůj prospěch. Podvědomí zpracovává strašně moc informací o situaci, ve které se právě nacházíme. Pokud například máte strach z nějakého člověka, věřte tomu, že je oprávněný, i když vám vlastní rozum neřekne, proč z něj máte strach. Člověk, který je nebezpečný či se chystá zaútočit, zaujme specifické postavení těla, má specifický výraz tváře, atd. Tohle všechno umí naše podvědomí výborně rozpoznat a dá nám znamení právě formou strachu, že si máme dát pozor a připravit se na boj. Stejně tak to může být strach z nějaké situace, například pokud se nacházíme na okraji útesu, máme strach z pádu (obvykle tomu lidi říkají strach z výšek). Strach nás tedy upozorní, že si máme dát pozor.

Existují lidé, kteří nemají strach, když by ho měli mít. Není to ale žádná výhoda, mají snížené šance na přežití a obvykle neprojdou přírodním výběrem. A naopak existují lidé, kteří mají z něčeho přehnaný strach, který nemá racionální příčinu (nehrozí skutečné nebezpečí) a trpí tedy nějakou fóbií. To taky není výhoda, ale je to ta lepší varianta, protože se s tím dá něco dělat. Obvykle funguje léčba postupným vystavováním člověka situaci, která mu nahání strach, čímž si časem zvykne a naučí se s tím vyrovnat. Často taky pomůže uvědomit si, z čeho konkrétně má člověk strach. Třeba co se týče toho strachu ze tmy, tak to není tma, čeho se člověk bojí, ale je to instinktivní strach ze zvířecích predátorů, zlodějů, atp. V lese to lidé řeší tím, že chodí spát u otevřeného ohně (ze kterého mají strach ta zvířata), doma pomůže třeba zabezpečení dveří a oken. Pokud strach přetrvává i přesto, a nemá tedy racionální důvod, jedná se o fobii a je třeba to řešit tím postupným si zvykáním, případně v péči psychologa.

Jak už jsem napsal, mít strach je dobré a není třeba se ho snažit potlačit (pokud se nejedná o fobii) či s ním nějak bojovat. Ale stejně jako u těch fóbií se po opakovaném vystavování strachu projevy strachu otupí. Třeba provazochodec se při tréninku ve stále větších výškách naučí vyrovnat se se strachem tak, že vleze na lano ve výšce, kde se při pádu určitě zabije. Přitom jako začátečníkovi by mu to strach nedovolil. Ale to že to dokáže nemusí znamenat, že je to dobře. Menší strach, než by měl být, je jen falešný pocit bezpečí a znamená menší obezřetnost a pozornost a snadno vede k podcenění situace. A třeba v případě zkušeného bojovníka k podcenění soupeře. Takže ve výsledku je ten otupělý strach potřeba vynahradit rozumem a dávat si větší pozor. To že už nemám z něčeho takový strach, jako při první zkušenosti, ještě neznamená, že je to méně nebezpečné.

Kromě toho, že se při opakovaném vystavování strachu projevy strachu otupí, také platí, že ho sníží různé věci skutečně zvyšující bezpečí. Například při lezení po skalách s lanem a jištěním má člověk zcela oprávněně menší strach, než při lezení bez lana. A úplně stejně bude mít v boji menší strach ten, kdo má důvěru ve své bojové schopnosti, má výhodu zbraně, má s sebou kamarády kteří mu kryjí záda, atd.

Zároveň se strachem v nebezpečné situaci přichází stres, nebo-li příprava na boj či útěk. To je taky dobře, stres je "bojový mód" živých bytostí. Vyplaví se adrenalin, zrychlí se tep, dýchání, zlepší se zrak v omezeném pozorovacím úhlu (tunelové vidění), méně se prokrvují okrajové části těla a více kosterní svaly (jemná motorika jde do kytek, ale hrubá síla je extrémní), uvolní se energie z rychlých cukrů, atd. Jak intenzivní stres bude záleží na našem podvědomí a psychice. Záleží na tom, jak nečekaná je ta situace, jak moc ji považujeme za neovlivnitelnou, jak moc důvěřujeme svým schopnostem danou situaci ovlivnit, jak velká výzva je to pro hranice našich schopností, různé nevyřešené vnitřní konflikty (budu se bránit a někomu ublížím VS nechci nikomu ublížit), atp. Například na okraji útesu by ten stres měl být tak extrémní, že nás prakticky paralyzuje a nedovolí nám pohnout se přes okraj. S padákem na zádech to zas tak velký stres nebude. Správnou psychickou přípravou lze intenzitu stresu v boji výrazně snížit.

Kromě toho, jak intenzivní ten stres bude, také záleží na tom, jak jsme schopni se se stresem vyrovnat. V nějaké situaci může stres netrénovaného člověka paralyzovat, přitom pro trénovaného jedince bude stejná intenzita stresu skoro nuda. A hlavní faktor, který o tomto rozhoduje, je fyzická zdatnost. Intenzivní sportovní zátěž způsobuje stres. Opakované vystavování stresující zátěži při tréninku nás naučí zvyknout si na projevy stresu, posouvá fyziologické hranice toho, co dokážeme ustát, při jak vysoké rychlosti dýchání a tepu srdce ještě dokážeme fungovat, jak velké zásoby energie k rychlému využití budeme mít, atd. Sportovec si na to zvykne, v boji ho to nepřekvapí, protože ten stav zažil tisíckrát na tréninku (i když na tréninku třeba bez toho strachu), a nebude mu dělat problém v takovém stavu fungovat. Odjakživa platí "Těžce na cvičišti, lehce na bojišti." a vždy to platit bude. A čím více sparringů a intenzivních drilů, při kterých si člověk sáhne na dno (a pokaždé když si na něj sáhne, tak ho posune ještě o něco níž), tím lépe. Bez toho se nikdo na boj nepřipraví.

To zklidnění dýchání funguje jako tlumič stresu, ale před bojem či v boji je to obvykle více ke škodě než k užitku. Pokud ten stres není tak velký, že to neustojíte a paralyzuje vás (šok), tak není dobrý nápad zbytečně ho potlačovat, protože díky němu máme výrazně lepší bojové schopnosti. Naopak je dobré si před bojem pořádně zařvat či zanadávat, protože to pěkně vyžene adrenalin a způsobí stres s předstihem, což je výhoda. Ale po skončení konfliktu je více než vhodné co nejrychleji se dostat do normálu a šetřit síly. Tam jsou ta dechová cvičení nedocenitelná.

Takže když to shrnu, strach je přirozený a obvykle vhodný. Nikdo by se neměl snažit nemít strach či ho nějak potlačovat. Naopak je dobré naučit se naslouchat intuici a brát strach, a další projevy podvědomí, vážně. Pomůže nám to včas, s předstihem, rozpoznat blížící se nebezpečí a třeba utéci ještě předtím, než se něco stane. A v opačném případně nám to dá trochu času psychicky se připravit na boj, což zásadně sníží faktor překvapení a intenzitu stresu, který v případném konfliktu zažijeme.

Jo a doporučuji knihu Dar strachu (Gavin de Becker).

[luen]

Honzo peknej prispevek jen bych si dovolil polemizovat s tim, ze:

Obvykle je to nebezpečí skutečné, a tak je strach oprávněný a vhodný.

...

Pokud například máte strach z nějakého člověka, věřte tomu, že je oprávněný, i když vám vlastní rozum neřekne, proč z něj máte strach.

Dle me trenerske zkusenosti (cca 20let) jsem zjistil, ze s odlisenim realneho strachu od faku, maji dnes lidi velkej problem. V mnohem vetsi mire nez treba pred tema 20-ti rokama. Jsem klido i ochotnej diskutovat o tom, proc tomu tak je, resp. v cem ten problem vidim ja ...
Ale nepovazoval bych to za samozrejmost. (a samo, ze vypoustim fobie, atd...).

Ale to neni nosna myslenka prispevku, takze souhlas

[defendu]

Zajímavý pohled Honzo, ale skoro s ničím (kde píšeš konkrétně o strachu) s tebou nesouhlasím...
Strach je dobrý? Můžeš si udělat jednoduchý kvíz, až budeš mít někdy z něčeho strach, ale opravdu strach, tak si polož otázku jestli se ti ten duševní stav líbí...Nelíbí? Pak si autoři mohou psát co chtějí, mohou mít třebas doktorát ze strachu, ale nic to nemění na tom, že je to prostě nepříjemná, negativní emoce, která tě brzdí a to i v boji.
Pokud máš strach z člověka aniž bys věděl proč, znamená to přesně dvě věci:
1) Dotyčný svým tělem vydává signály, které ti podvědomě říkají, že ti hrozí nebezpečí... (to jsi popsal)
2) Pokud v té chvíli v sobě rozeznáváš emoci, kterou by jsi nazval strachem, tak to bohužel znamená, že se zrovna připosíráš, protože si dopředu představuješ co by ti dotyčný mohl všechno udělat, pokud to strach není, ale jen určitý druh nejistoty, ostražitosti, divný mrazení v zádech, je to ok, dotyčný ti nesedí a ty se připravuješ na to co "z něj vypadne"

Pokud potřebuješ strach k tomu, když stojíš např. na vrcholu útesu, aby tě varoval, před možným pádem, tak to spíš znamená, že ti (nebo dotyčnému, abych nebyl hloupě osobní) chybí elementární, selský rozum...je to kluzký a vysoko - můžu spadnout, tak tam prostě nejdu...k čemu strach?

Dobré přirovnání s tím provazochodcem. Stačí vzít prkno, položit ho na zem a desetkrát po něm přeběhnout a pak zkusit to samé se stejným prknem, které bude na pevno (nebude se houpat) umístěno třeba ve dvaceti metrech nad zemí...co se stane? Položené na zemi ho klidně stokrát za sebou přeběhneš, ale v té výšce půjdeš jako posr..., a důvod? Strach z výšky? Nikoliv (pokud nemáš fobii z výšek)...představa tvého pádu, takže nejdříve tvá myšlenka a pak se teprve dostaví strach. Je strach dobrý? Ne, je prakticky vždy iracionální a přichází až na základě myšlení. Pokud mu nepředchází myšlení, tak už jsi ve stavu skutečně smrtelného nebezpečí a jde ruku v ruce s panikou, šokem, pudem sebezáchovi, hrůzou/zděšením, ale už to neni klasický strach, je to biologická záležitost, kterou jsme měli už jako pravěcí lidé, ještě před myšlením...

Souhlasím s tebou, že bojovat s ním je nesmysl. Psal jsem, že strach je jen jeden, vychází z myšlení a je na něm závislý...kdo myslí? Já. Kdo má strach? Já. Odkud vychází myšlení? Z já/ega. V momentě strachu Jsem Já Strach...Co, ale dělají lidí, když ho potlačují? Snaží se svým egem potlačit to čím sami jsou, co sami před chvíli zase jinými myšlenkami vytvořili. Jak už jsem psal - emoce jsou fyzickou odpovědí na naše myšlenky.

Existují metody jak ho zmírnit a jak ho pochopit, ale ten luxus, nechat ho jen tak, protože je někde napsáno, že je "dobrý" si "bojovník" nemůže, nesmí dovolit.

[luen]

4Emil: Mozna bychom si meli ujasnit pojem strach. Ja myslim, ze Honza nepise o uzkostnem strachu ze ztraty kontroly a nebo panickem strachu, apod...
Ja tedy panictvi dlouho neudrzel, ale byly to nervy

4Honza: Zkus si nekdy bitku zacit. Zkus si nekdy vzit situaci od sameho zacatku do svejch rukou a nauc se sam rozhodovat o tom jak se co vyvine a jak to dopadne. Pak se tvuj pohled na bitku a strachu z nej zmeni, podstatne zmeni. Nemusis se vzdy stavet do role napadaneho a na moment byt obeti ... Bud od zacatku lovec a dle toho rozdavej karty

4All: Jinak myslim, ze se lidi mnohdy strasi sami neurcitym a nekonkretnim bubakem, kterej v konkretnim okamziku, nabyde konkretni podoby ... A vetsinou se strasi neumerne situaci, protoze to proste nejsou schopni spravne vyhodnotit - nemaji realnou osobni zkusenost, jen tu "vysnenou".

Kazdej se nerodi tygrem a tak to panicky prehani a hroti ve sve hlave, protoze mu tak veli jeho geneticka vybava

Navic i na stejnou situaci (jestli se to tak vubec da napsat) muze clovek reagovat velmi odlisne (z v lastni zkusenosti). Jednou je to brnkacka, jednou je to na hrane a jindy za hranou ... mnoho promennych.

[defendu]

4Emil: Mozna bychom si meli ujasnit pojem strach. Ja myslim, ze Honza nepise o uzkostnem strachu ze ztraty kontroly a nebo panickem strachu, apod...

Já myslím že si nemusíme ujasňovat co je to strach, on ho snad někdo nezná? Už jsem to několikrát napsal - neexistují dva nebo tři, čtyři druhy strachu, ale jen jedna jediná emoce o určité síle/intenzitě...lidi, ale mají tendenci všechno pitvat, proto se o strachu o nízké intenzitě mluví jako o obavě a o vysoké jako o děsu apod., nic to nemění na tom, že to je pořád jedna a ta samá emoce...
Někdo se zabývá strachem teoreticky, podle knížek, někdo kvůli tomu, že dělal práci kde si prostě strach nemohl dovolit a vadilo mu když ho zbytečně moc cítil, ale co zrovna tobě budu povídat, co?

[luen]

4Emil: Mozna bychom si meli ujasnit pojem strach. Ja myslim, ze Honza nepise o uzkostnem strachu ze ztraty kontroly a nebo panickem strachu, apod...

Já myslím že si nemusíme ujasňovat co je to strach, on ho snad někdo nezná? Už jsem to několikrát napsal - neexistují dva nebo tři, čtyři druhy strachu, ale jen jedna jediná emoce o určité síle/intenzitě...lidi, ale mají tendenci všechno pitvat, proto se o strachu o nízké intenzitě mluví jako o obavě a o vysoké jako o děsu apod., nic to nemění na tom, že to je pořád jedna a ta samá emoce...
Někdo se zabývá strachem teoreticky, podle knížek, někdo kvůli tomu, že dělal práci kde si prostě strach nemohl dovolit a vadilo mu když ho zbytečně moc cítil, ale co zrovna tobě budu povídat, co?

Asi mas pravdu, ale porad rozdeluju ten strach, kterej mi vazne spise pomaha (protoze me "nakopne" a je to pro muflona jako jsem ja, ten enonuno impuls).

A neco jineho je treba strach o nekoho jineho (ten jsem si prinesl z prace a bohuzel si ho umim promitnout i do soukromeho a hlavne rodinneho zivota). Dik sve byvale praci si dovedu predstavit jak je pro nekoho na <> jakakoli sebeobrana, pokud ma s sebou dite
Vlastne nemam v pravem slova smyslu strach o sebe, podle meho nazoru skutecnej strach je jen o nekoho (koho treba mame radeji nez sebe)

Ale oba vime, ze to je tenkej led pro kazdeho kdo chape pojem pratelstvi, rodina ... to jsou vlastne ta nejslabsi mista Je krasny resit sebeobranu v 16-ti letech, kdyz si clovek mysli, ze jde jen o nej a partu kamosu, kteri jsou na tom stejne ...

[DrGlock]

Zajímavý pohled Honzo, ale skoro s ničím (kde píšeš konkrétně o strachu) s tebou nesouhlasím...
Strach je dobrý? Můžeš si udělat jednoduchý kvíz, až budeš mít někdy z něčeho strach, ale opravdu strach, tak si polož otázku jestli se ti ten duševní stav líbí...Nelíbí? Pak si autoři mohou psát co chtějí, mohou mít třebas doktorát ze strachu, ale nic to nemění na tom, že je to prostě nepříjemná, negativní emoce, která tě brzdí a to i v boji.

Strach má být nepříjemný. Je to výstraha, která tě má odradit od nějaké nebezpečné činnosti, má tě donutit utéct pryč od nebezpečí, nebezpečné situace. Kdyby byl strach příjemný, tak by nefungoval.

Pokud máš strach z člověka aniž bys věděl proč, znamená to přesně dvě věci:
1) Dotyčný svým tělem vydává signály, které ti podvědomě říkají, že ti hrozí nebezpečí... (to jsi popsal)
2) Pokud v té chvíli v sobě rozeznáváš emoci, kterou by jsi nazval strachem, tak to bohužel znamená, že se zrovna připosíráš, protože si dopředu představuješ co by ti dotyčný mohl všechno udělat, pokud to strach není, ale jen určitý druh nejistoty, ostražitosti, divný mrazení v zádech, je to ok, dotyčný ti nesedí a ty se připravuješ na to co "z něj vypadne"

Strach máš bez ohledu na to, co si představuješ. Vůbec nemusíš vědět, jaké konkrétně nebezpečí ti hrozí a nemusíš si nic představovat, je to zcela podvědomá reakce. Ale souhlasím, že když si začneš představovat, co se ti může stát, rozhodně ti to dobrý pocit nepřidá, spíš to prohloubí úzkost a další nepříjemné emoce, které v tu chvíli cítíš.

Pokud potřebuješ strach k tomu, když stojíš např. na vrcholu útesu, aby tě varoval, před možným pádem, tak to spíš znamená, že ti (nebo dotyčnému, abych nebyl hloupě osobní) chybí elementární, selský rozum...je to kluzký a vysoko - můžu spadnout, tak tam prostě nejdu...k čemu strach?

Strach je projev pudu sebezáchovy. Strach jsme měli před miliony let, kdy jsme ještě byli hloupé opice, stejně tak ho mají všechna ostatní zvířata, která nemají ani ten selský rozum. Na okraji útesu budeš mít strach bez ohledu na to, jestli jsi se někdy někde dozvěděl, že můžeš spadnout a zabít se. Miliony let přírodního výběru zajistily, že v zásadě přežili jen jedinci, u kterých se vyvinul strach na tom okraji útesu (ti ostatní prostě spadli dolů).

Dobré přirovnání s tím provazochodcem. Stačí vzít prkno, položit ho na zem a desetkrát po něm přeběhnout a pak zkusit to samé se stejným prknem, které bude na pevno (nebude se houpat) umístěno třeba ve dvaceti metrech nad zemí...co se stane? Položené na zemi ho klidně stokrát za sebou přeběhneš, ale v té výšce půjdeš jako posr..., a důvod? Strach z výšky? Nikoliv (pokud nemáš fobii z výšek)...představa tvého pádu, takže nejdříve tvá myšlenka a pak se teprve dostaví strach. Je strach dobrý? Ne, je prakticky vždy iracionální a přichází až na základě myšlení. Pokud mu nepředchází myšlení, tak už jsi ve stavu skutečně smrtelného nebezpečí a jde ruku v ruce s panikou, šokem, pudem sebezáchovi, hrůzou/zděšením, ale už to neni klasický strach, je to biologická záležitost, kterou jsme měli už jako pravěcí lidé, ještě před myšlením...

Co je iracionálního na tom, že máš strach, protože můžeš spadnout a zabít se? Naopak mi to přijde zcela racionální. Strach tě má odradit od toho, abys na to prkno vlezl, případně tě donutí chovat se velmi opatrně, abys nespadl.

Souhlasím s tebou, že bojovat s ním je nesmysl. Psal jsem, že strach je jen jeden, vychází z myšlení a je na něm závislý...kdo myslí? Já. Kdo má strach? Já. Odkud vychází myšlení? Z já/ega. V momentě strachu Jsem Já Strach...Co, ale dělají lidí, když ho potlačují? Snaží se svým egem potlačit to čím sami jsou, co sami před chvíli zase jinými myšlenkami vytvořili. Jak už jsem psal - emoce jsou fyzickou odpovědí na naše myšlenky.

Existují metody jak ho zmírnit a jak ho pochopit, ale ten luxus, nechat ho jen tak, protože je někde napsáno, že je "dobrý" si "bojovník" nemůže, nesmí dovolit.

Strach nevychází z myšlení, ale z podvědomí. Je to emoce jako každá jiná, a ty jsme měli dávno předtím, než se vyvinulo myšlení. Proto je taky myšlením těžko ovládáme. Strach člověk cítí ještě předtím, než si vědomě vyhodnotí, proč nebo z čeho má strach, pokud na to vůbec přijde.

Určitě má smysl hledat metody, jak ten strach a jiné negativní emoce neprohlubovat. Jak psal NAIA, třeba tak že si začnu představovat, co já udělám soupeři, místo toho, abych si představoval, co on udělá mě. Ale to, že budu mít strach v boji, či v nějaké jiné nebezpečné situaci, je fakt, se kterým nic nenadělám, a je třeba ho akceptovat.

A když se člověk naučí vnímat, co mu radí intuice, prospěje mu to nejen při konfliktu. Dnes se člověk setká s potencionálně nebezpečnými lidmi pomalu na každém kroku. Ale většina lidí se ty signály "pozor, nebezpečí" snaží ignorovat, aby se vyvaroval těm nepříjemným pocitům, čímž si tu intuici řádně otupuje. A když se jim něco stane, tak se diví, a myslí si, že se to stalo nečekaně, že je někdo třeba okradl jen tak z ničeho nic. Přitom kdyby strach brali vážně, mohli se tomu třeba vyhnout, nebo se připravit.

[defendu]

Nebudu tu rozebírat konkrétní věci z toho co jsi napsal, ale opět musím konstatovat, že skoro s ničím nesouhlasím

Pud sebezáchovy je instinkt, kdy člověk při nesmírném vypětí bojuje o holý život (slovem pud bylo kdysi dokonce překladáno slovo instinkt do češtiny) a strach je pouze jednou z jeho mnoha složek...nepleťte to...pud sebezáchovy si to nezaslouží.

Stejně tak neni pravda, že by strach přicházel z podvědomí...to že si později nemůžeš vzpomenout co ho u tebe vyvolalo ještě neznamená, že mu nepředcházela myšlenka. Zvířata, která nemyslí se zase jen řídí svými instinkty...to co zažívají neni ten samý strach co mají lidé. Pokud znáš někoho kdo má strach a nepředcházela tomu žádná myšlenka, tak je to člověk, který trpí tzv. chorobnou úzkostí, což je stav, který skutečně vychází z podvědomí, je zcela iracionální a má své prvopočátky už v dětství...rozhodně to neni to o čem jsme tu všichni psali.

To co popisuješ v posledním odstavci nemá absolutně co dělat se strachem, ale právě s tím podvědomím (intuicí) o kterém se často mluví jako o šestém smyslu...někteří lidé, velice senzitivní, sice mohou propadat určité úzkosti v přítomnosti některých lidí, kteří na ně vnitřně špatně působí, ale opět to je podpořeno myšlením, nejistotou - co mi na tom člověku nesedí?

Někdo kdo čte tyto řádky si může říkat, že je v tom pěkný zmatek...NENÍ. Ve finále je důležité se umět s tím strachem srovnat, aby nás nespálil, ale naopak aby jsme jeho sílu dokázali vychrlit na soupeře. Tohle je jen takové teoretické kočkování o slovíčka...Vidím to prostě jinak, ale jsem ochoten uznat, že jsem se mýlil pokud se o tom přesvědčím, ale za tím co jsem napsal si stojím...Důležité také je, že jsme si dopředu neujasnili pojmy...

[DrGlock]

Asi se míjíme v tom, že já nevidím rozdíl mezi lidským a zvířecím strachem, respektive poprvé čtu o tom, že by v nich měl být rozdíl. (Jestli máš tipy na nějaké knížky či jiné zdroje, kde se o tom dozvědět víc, rád se nechám poučit.) A proto si také myslím, že většina lidí má strach, kterému nepředchází žádná vědomá myšlenka, a nejedná se o chorobnou úzkost. Tím nemyslím, že by neexistoval objektivní důvod - hrozící nebezpečí, kvůli kterému máme strach, ale že to nebezpečí intuitivně vyhodnotí podvědomí, nikoliv vědomí. V případě vrozených strachů, třeba z různých zvířat, to nebezpečí ani vědomě nemusíme znát a přesto se jich bát. A třeba když jdu po městě a v davu lidí zahlédnu nebezpečného člověka. Nepotřebuji si každého podrobně prohlížet a přemýšlet, jestli je nebo není nebezpečný. Stačí letmý pohled do davu a ten nebezpečný mě zaujme tím, že mi nažene strach. Někdy je to očividné, je prostě větší a silnější, ozbrojený, atd., ale někdy vůbec nemusím vědět proč, prozradí ho řeč těla, mimika tváře, ale vědomě nevím proč konkrétně mi tenhle člověk připadá nebezpečný a nahání mi strach, a proč člověk stojící vedle ne. Tuhle schopnost, intuitivně poznat predátora, stejně jako různá jiná nebezpečí, máme díky evoluci od našich zvířecích předků. Tohle jsem měl na mysli, a proto jsem zmiňoval tu intuici, a proto si myslím že je strach v zásadě dobrý. Ale ty máš namysli zřejmě jinou formu strachu a proto jsme se těmi názory minuli.

[defendu]

Ahoj Honzo,

mám pocit, že ještě dva až tři příspěvky a budeme přesně vědět co kdo jak myslel a o čem vlastně kdo mluví

Tak předně, nikdo neví co zažívají uvnitř zvířata, jsou o tom jen dohady...to, že uvidíš zmatenou, třesoucí se antilopu neznamená, že jí hrozí bezprostřední nebezpečí, ale třeba jen to, že na značnou vzdálenost ucítila pach predátora, nedá se z toho tedy určit co je u ní spouštěčem strachu.
Zůstaňme u lidí, když se v 6O letech pokusil Konrad Lorenz "naroubovat" zvířecí chování na lidi, vznikl z toho strašný zmatek. Zkoumal agresi a zjistil, že je vrozená (což je samozřejmě pravda), ale že s ní nejsme schopni nic udělat - jako vrozenou agresi totiž bral i nutkání mučit, znásilňovat apod. To by potom znamenalo, že žádný masový vrah neni vinen, jen svou agresi (ovlivněnou libidem) nasměroval místo ke tvoření k ničení (nebral v potaz lidské ego, protože zkoumal jen zvířata a ta ho nemají)..., takže od pozorování zvířat raději dál.
Knih si přečetl dost, zkoumej vlastní strach a jeho projevy, ne teorie na to jsou na tomto fóru jiní střelci.
Víš jak je naprogramovaný náš mozek? Nejsou to slova, ale obrázky. Když ti řeknu, že jsem si koupil např. novou motorku...v hlavě máš okamžitě její obraz, automaticky, bude to samozřejmě jiná motorka než ta reálná, ale víš o čem mluvím, ne? Takže když na ulici uvidíš "nebezpečného" člověka, bude to jen osoba, která bude odpovídat tvojí představě (velmi důležité) "nebezpečné osoby". Chápeš? Představy...Pokud by jsi vyrůstal v ideálním prostředí, přišel by ti ten člověk možná něčím divný (tetování, divný výraz, oblečení), měl by jsi smíšené pocity, ale byl by to strach? Neměl by jsi zkušenost (informace v tvé paměti), že ten strach by jsi měl mít. Chápeš jak to myslím? Odpovídáš - li na situace za pomoci paměti (což je soubor našich zkušeností a znalostí), tak tomu vždy předchází ten obrázek, což je myšlenka...je to jen bliknutí a pak nastává emoční výbuch. Dokážeš - li myšlení zastavit, tak se strach nemůže dostavit, nejednáš totiž podle paměti.

Faktem zůstává, že slovo "obava" je bráno jako strach o nejnižší intenzitě (strach je "jen" energie a je jen jedna, to píšu pořád), takže ve své podstatě jsme se dlouho dohadovali o tom samém (je to zrovna tím, že pod některými slovy máme obraz jiného významu než ten druhý)...., ale to myšlení tam hraje klíčovou roli....proto se strachem můžeme pracovat, právě skrze naše myšlení. Strach je negativní emoce, ale je nesmírně důležité abychom ho znali a pociťovali to je samozřejmě jasné. Jinak by jsme byli planetou sociopatů..

[Pec]

Pánové, i když řešíte něco úplně jiného, dotkli jste se nečeho, co se řeší už od středověku : http://cs.wikipedia.org/wiki/Realismus_a_nominalismus

Jak psal Defendu - někdy je prostě potřeba hodně příspěvků než se ujasní, kdo co myslí a o čem se vlastně mluví.

[NAIA]

Me to pripada takto:

Honza pise spise o tech obavach - a ty muzou byt i dlouhodobe a s tema je mozne takto pracovat. Resp rozebrat a zjistit ze to treba nic neni. Kdyz to popisu na te tme tak stejnou nevyhodu jako mas ty (nevidis) ma i ten druhy. A kdyz clovek tomu vice "porozumi" tak se muze prestat tolik bat. Casto se bojime neznameho.

To co popisuje Defendu je jak rika ta sama energie ale je tolik intenzivni a bezprostredni ze je lepsi ji na ten kratky okamzik vytesnit abych mohl "prezit" tu situaci. Neco jako kdyz nekdo jde po tom lane nad propasti tak je lepsi mu rici at se nediva dolu a vytesni tu propast nez rozebirat ze vsech stran co se s nim deje a proc se vlastne boji.

Treba se platu u obou jen tohle mi nejak vychazi z vasi debaty. Jsem blizko?

[defendu]

Me to pripada takto:

Honza pise spise o tech obavach - a ty muzou byt i dlouhodobe a s tema je mozne takto pracovat. Resp rozebrat a zjistit ze to treba nic neni. Kdyz to popisu na te tme tak stejnou nevyhodu jako mas ty (nevidis) ma i ten druhy. A kdyz clovek tomu vice "porozumi" tak se muze prestat tolik bat. Casto se bojime neznameho.

To co popisuje Defendu je jak rika ta sama energie ale je tolik intenzivni a bezprostredni ze je lepsi ji na ten kratky okamzik vytesnit abych mohl "prezit" tu situaci. Neco jako kdyz nekdo jde po tom lane nad propasti tak je lepsi mu rici at se nediva dolu a vytesni tu propast nez rozebirat ze vsech stran co se s nim deje a proc se vlastne boji.

Treba se platu u obou jen tohle mi nejak vychazi z vasi debaty. Jsem blizko?

Možná jsi to rozetnul...nevím jak Honza, ale u mě jsi to trefil vcelku přesně

[DrGlock]

Jo, už si zřejmě rozumíme

[frajerKokoMihule]

Jenom na okraj:

Víš jak je naprogramovaný náš mozek? Nejsou to slova, ale obrázky. Když ti řeknu, že jsem si koupil např. novou motorku...v hlavě máš okamžitě její obraz, automaticky, bude to samozřejmě jiná motorka než ta reálná, ale víš o čem mluvím, ne?

V "obrazcich" mysli male deti; dospely clovek uvazuje v pojmech.
Obecne je mozek schopen tvorit jak predstavy("obrazky") tak pojmy, ale
"poradne" mysleni je az mysleni pojmove.

Co se tyce strachu, tak strach je emoce, a clovek, ktery je ovlivneny nejakou emoci, se bude chovat vzdycky mene racionalne nez clovek, ktery tou emoci ovlivneny neni. A je uz jedno, jestli se ten strach projevi tak, ze clovek utece, ztuhne nebo naopak po protivnikovi skoci; v kazdem pripade je to na ukor rozumneho zhodnoceni situace.