Už pár měsíců spokojeně trénuju Krav maga. Součástí tréningu je i otužování (zatím nic brutálního, co jsem slyšel kámoše thai boxera ).
Při každé ráně, kterou jsem dostal, a každém pádu, na tréningu i mimo něj, jsem si říkal, jak se krásně zdravě otužuju. Když jsem měl dlouhou chvíli, spokojeně jsem ťukal holení o sloup, sám jsem si obíjel předloktí druhým předloktím, nechával kámoše, aby mě mírně boxovali do břicha nebo sám do něčeho lehce narážel zatnutou pěstičkou
Na jednom tréningu jsem dost dlouho a silně, ale technicky špatně, kopal týpka do suspenzoru, takže mě pak začala bolet šlapka (těsně pod prsty na pravé noze). Třetí týden jsem se s tím vydal k ortopedovi a když už jsem tam byl, zeptal jsem se ho i na otužování.
A on mi s jistotou sdělil, že kosti a klouby si nárazy jenom ničím, a nejsem na tom tedy líp a líp, jak jsem si myslel, ale hůř a hůř (a mluvím teď o normálním mírném postupném otužování)
Jenže proč by tedy otužování bylo běžnou praxí v tolika sportech? Mají přece spoustu zkušeností a nebudou dělat něco, co by jim bylo škodilo. Na druhou stranu, ortoped tomu musí taky trochu rozumět
Jak to tedy je? Otužování kosti neposílí, jenom zmírní bolest, zatímco kost se dál a dál ničí? Nebo jde jen o otužení psychické (stejná bolest už tak nevadí)? Nebo se vůbec nejedná o kosti, ale otužuje se něco jiného (kůže, svaly)? Nebo jak?