v říjnu jsem se rozhodl najít si novou školu bojových umění, ale to, co původně měla být letmá návštěva čtyřech čínských škol se nakonec vyvinulo v docela slušné turné po celé Praze. Říkal jsem si, že těm, co hledají něco podobného jako já, zejména začátečníkům, by mohlo pomoct takové resumé mojí cesty, když už ni jiného, bude to dost informací na jednom místě. Takže, co jsem hledal: Ve zkratce bojové umění použitelné v praxi. To je důvod, proč nenajdete v mém seznamu žádný gym, boxerský klub, nebo klub WKF. Dával jsem rozhodně přednost kompletním školám(nechci používat slovo stylům, protože většina jich kompletních, neozbrojeně, je, jen se to neučí), zbytek mých priorit vyplyne z hodnocení. Z těch míst, které jsem se rozhodl navštívit jsem v některých nakonec nebyl, protože jsem se díky mailové komunikaci dozvěděl něco, co se mi nelíbilo (Dento Shotokan), už jsem byl unavený(JKA Technika Praha) a nebo jsem to místo nenašel(viď, Makoto
– ale stejně to pro mimopražského máte děsně pozdě ).A na závěr dvě nejdůležitější věci: Jednak samozřejmě to, co jsem napíšu, jsou všechno moje osobní názory a dojmy často podložené JEDNÍM tréninkem, a především: nepíšu to zde proto, abych někoho nasral, ale proto, abych pomohl těm, co také hledají.
Začnu místy, kde jsem trénoval delší dobu, budu, stejně jako níže, řadit chronologicky:
Taekwondo WTF, Cobra Dojang Prague
V tomhle klubu jsem začínal s BU v roce 2002 a strávil v něm dlouhých 7 let. Samozřejmě jsem jako kluk nepřemýšlel nad ničím jako bu/bs atp., každopádně jsem si vždycky říkal, že je prapodivné, že sebeobrana je až v syllabu šestého technického stupně. Co je podstatné, zejména od roku 2006 nebo 2007 se klub začal čím dál tím více orientovat na sportovní zápas, stejně jako zbytek WTF ve světě. Každopádně ten podle svých pravidel cvičí skutečně kvalitně, tréninky jsou i vcelku fyzicky náročné, takže pokud někdo hledá sportovní úspěchy+něco málo(hodně málo) do sebeobrany, rozhodně to není špatná volba. Co jsem teď slyšel, tak se zase trošinku orientují zpět k formám a sebeobraně, ale potvrdit to nemůžu, 2 roky jsem tam nebyl.
http://www.cobra-dojang.cz
Musado
http://bojovaumeni.cz/modules.php?name= ... 8&start=20
Tady jsem se hodně rozepsal, není snad nic co dodat.
http://www.musadocz.cz
Hwarangdo/Taesoodo Praha, Martin Srnka, Jan Beneš
Tak na úvod bych rád řekl, že Hwarangdo je pravděpodobně skutečně vynikající styl. Dále bych rád řekl, že jako celosvětový styl je to ryze komerční záležitost, která jistě živí stovky lidí. K tomu se vážou četné poplatky, které lze dohledat na webu, a které jsou bohužel stavěné na americký HDP. To ale není zas tak podstatné, jen se sluší to zmínit.
V této škole jsem cvičil něco málo přes rok. Jakkoliv je Hwarangdo cool styl, problém je, že u nás se jede(Taesoodo) HROZNĚ pomalu. A tím nemyslím pomalu jen pro mě, co měl za sebou 6 let TKD, ale když se kouknu na to, co po tom roce uměli lidi, kteří byli úplní začátečníci a srovnám to s nějakou ze škol, které jsem navštívil letos... Škoda mluvit. A je to škoda i obecně, protože ostatní metodika rozhodně není špatná, hodně dvojice, pytle, lapy atp. Sparring po dvou letech cvičení ještě ani neviděli, čehož přínosnost je samozřejmě otázkou názoru každého z nás. Styl jako takový stojí na tom, že si nadrilujete spousty kombinací(ovšem velmi funkčních kombinací) a ty pak jste schopni aplikovat v praxi, rozhodně je to však použitelné, protože Marco Mattiuci, 2. DAN z Itálie, je jeden z největších bijců(ano, ten 55 kilovej ital
), jakého jsem měl kdy čest potkat.Další věc je, že se tam všechno strašně hrotí, člověk „by měl“ navštěvovat pravidelné semináře(byl jsem na jednom, proč bych tam taky chodil, procvičovat si něco, co mám 6 let v krvi), nesmí o ničem moc diskutovat. Nakonec mě vyrazili pro nedostatek zájmu o chvilnku předtím, než bych odešel sám:). Ostatně, kdo by se zajímal o něco, co mu nic nedává. Ale říkám, taková škoda, učit tenhle styl takhle...
http://www.hwarangdo.cz
Hong Khi Dao – Nguyen Hong Hai
Někteří z vás už o téhle škole asi něco slyšeli, je v Sapě a cvičí tam až na jednoho Čecha samí Vietnamci. Výuka je ve vietnamštině, neboť Hai umí česky akorát „ahoj“, a to asi jenom kvuli mě
. Co bych vyzdvihl jako první, je nepřekonatelná atmosféra na tréninku, která i když je v cizím jazyce, je velmi povzbudivá, všichni jsou hrozně přátelští a tak dále. Předpokládám, že něco takového by mohlo být ve sportovních školách, kde je podporována rivalita, na škodu, ale je to jen nepodložený předpoklad.Styl samotný je jakýsi mix jihovýchodoasijských bu, plus něco málo z Indie a číny. Myslím, že thaiboxeři by tam shledali leccos ze svých principů, ostatně Vietnam je prakticky vedle.
Tréninky jsou fyzicky docela náročné, ale mohlo by to být lepší. Co považuju za nezdařené je, že pokud trénuje skutečně Hai(tak 90% tréninků), prvních 45 minut je vždy absolutně stejných. Dvojice se jedou, ale méně, než by mohly. Sparring a bohužel i lapy jen v případě, že trénuje některý ze staších studentů. Každopádně to ale alespoň dlouhodobě funguje, protože co umí ty lidi, co tam chodí delší dobu, to jeden jen zírá. Možná mají nějaké top secret lekce pro pokročilé
. Dodal bych ještě, že tělocvična je profi vybavená.Zásadní problém této školy, kromě jazykové bariéry, je ten, že Hai občas netíhne uplně k učení a jen tam tak stojí a říká, co máte dělat, což je samozřejmě velmi zásadní nedostatek, který mě nakonec přesvědčil svou činnost zde, alespoň dočasně, ukončit.
Strávil jsem zde 4 měsíce a ty 4 měsíce byly opravdu hodně přínosné a dalo mi to skutečně mnoho. Potom jsem začal chodit do práce, kvuli které jsem nestíhal a když jsem po dalších 4 měsících skončil, začal jsem se i poohlížet po něčem jiném. Co je ale důležité, kdo neumí vietnamsky(tedy i já), pro toho to bude mít tak maximálně 60% přínos technický a 40% přínos celkový.
Tak, a nyní se přesuneme k říjnu loňského roku, kdy jsem začal „putovat“
. U následujících škol kladu důraz především na to, jak byl první trénink přínosný pro začátečníka(jestli by mu byla věnována nějaká péče, nebo cvičí se zbytkem), jestli mi učitel stihl předat nějaký princip toho stylu(jako abych věděl, o čem to je)+ samozřejmě totéž, co jsem hodnotil dole. Vzhledem k tomu, že vnímání atmosféry na tréninku je silně subjektivní, budu jí hodnotit jen v případě, že byla výjimečně dobrá:Xing Yi Quan, Du Fu Kun, Michal Žežulík
Tuto školu jsem navštívil jako první, Du Fu Kun byl zrovna někde v Číně, a jediný dojem, který z ní mám je, že nepříjímají nové žáky. To je bohužel vše, co k tomu mohu říct.
Chen Taiji, Taiji practical method, Pavel Codl
Nevidím důvod chodit kolem horké kaše, toto je skutečně vynikající škola, nechápu, jak do mě Pavel vměstnal za těch 60 minut takové množství informací, rozhodně mi ukázal, o čem Taiji, alespoň podle něho, je a o čem není. Je hodně vidět, že při výuce přemýšlí a snaží se najít co nejlepší cestu. Vzhledem k tomu, že účast na hodinách není veliká je zde prostor pro velmi individuální přístup a tudíž mnohem rychlejší vývoj. Další velmi výrazná výhoda pro lidi, kteří nemají tolik času je, že se platí od hodiny, tj. platíte to, co skutečně odcvičíte. Nevýhodou je nižší počet sparring partnérů, ale zas nikdo nikomu nebrání zajít si to občas zkusit někam jinam. Rozhodně doporučuji všem, kdo vidí, nebo chtějí vidět Taiji jako prakticky aplikovatelné bojové umění.
http://www.taijiclub.cz
Hung Kyun, Y.C.Wong Kung Fu
Tahleta škola je hodně zaměřená na formy a také na kombinaci bojového aspektu wushu s těmi ostatními(duchovně růstovými) aspekty. Dvojice jsem viděl minimálně. Trénink byl fyzicky náročný akorát na nohy, což je vzhledem k tomu, jak je mé nožní svalstvo zaostalé a k tomu, jaké jsou v Hung Kyun postoje, logické. Co bych hodnotil jednoznačně pozitivně, že Tomáš(dál nevím), který nás měl ten den na starosti, mi rozhodně ukázal nějaké principy, podle kterých jsem si mohl udělat alespoň základní představu, jak tento styl může fungovat. Doporučil bych lidem, co si chtějí chodit tak nějak zacvičit a naučit se něco k sebeobraně.
http://www.tigercrane.cz
Lam Ga Hung Kyun, Pavel Macek
O téhle škole toho bylo řečeno už mnoho a já rozhodně nezastírám, že jde o jednu z nejlepších, které jsem navštívil. I řadový trénink je fyzicky dost náročný, ale jsem vnitřně přesvědčen, že pokud by někdo nebyl trénovaný a nezvládal, bude mu to uzpůsobeno. Jestli ovšem Pavel Macek v něčem vyniká, tak je to time managment, přestože jsme byli rozdělení na tři skupiny, rozhodně nemám pocit, že by kdokoliv z nás neměl co na práci. Další trénink, který mi dal skutečně hodně a tuhle školu prostě nelze než doporučit.
http://www.lghk.org
Zde jsem plánoval svou cestu ukončit a něco si konečně vybrat, jenže ve výše zmíněné škole mi bylo řečeno „hele, zkus si ten Wing Chun ještě“ a to odstartovalo, ani nevím jak, další sérii škol, které až na jednu s Wing Chunem neměly nic společného
Wing Chun Kuen, Ivan Rzounek
Předpokládám, že tento komentář bude zdrojem flamu, ale co se dá dělat. Takže první věc, která mě o začátku cvičení napadla bylo „sakra, tady je ale lidí“. Ivan Rzounek samozřejmě cvičí velmi kvalitní Wing Chun a jako u takového u něj nasává vědomosti spousta žíznivých studentů. Nicméně řekl bych, že u části tréninku „společný základy“ tato spousta výrazně převyšuje kapacitu tělocvičny. To je věc, která se mi nelíbila, ale zas co s tím kdo může dělat, že jo... Tahle „masovost“ se projevila také tím, že se mě, na rozdíl od všech výše uvedených škol, nikdo neptal, jestli jsem něco cvičil a ani jinak se mnou nekomunikoval, což je ovšem věc, která začátečníka, který nikdy nikde takhle nebyl, musí podle mě dost uklidnit, a taky je to docela příjemné obecně... Po asi půl hodině nebo hodině cvičení si nás tři začátečníky vzal na starost jeden ze starších studentů, který se nám pokoušel vtlouct do hlavy základy udírání(chtěl jsem se vždycky zeptat, je tohle slovo skutečné?) a kroků ve Wing Chun, což se mu třeba u mě fakt moc nepovedlo, čímž se mu omlouvám
. Sifu jsem během této druhé části tréninku téměř neviděl, ale zas to nemusí nutně něčemu vadit.Další věc, která mě lehce překvapila byla, že Ivan Rzounek má občas tendenci zdůrazňovat „superiorní“ vztah učitele k žáku, ale možná se mi to jen zdálo.
Nicméně, co je důležité, a co je prakticky hlavní ukazatel kvality školy, viděl jsem, co umí lidi, co cvičí dýl a umí toho hodně a umí to dobře, takže kdo hledá kvalitní Wing Chun, rozhodně ho tady najde a když bude chtít a makat, tak se ho tady asi i naučí. Plus můžete za jedny peníze cvičit fakt dlouho, jak je často u škol Wing chun zvykem, takže fajn
http://www.wing-chun.cz
A teď už je má pamět trochu mlhavá, takže asi nebudu řadit chronologicky a hlavně doufám, že nic nevynechám...
Karate Goju Ryu Kampa, Rudolf Struhal
Tady mě zasáhla nostalgie, když jsem opět zahlédl barevné pásy na bílém oděvu...
A hned potom mě zasáhl přístup učitelů školy, který byl nejpřátelštější, s jakým jsem se zatím setkal(tím nechci říct, že by ty předtím byly špatné). Skutečně, atmosféra zde byla vynikající, a okamžitě jsem se cítil „jako doma“ . Nicméně, atmosféra není vše... Začal bych pozitivně a řekl, že jsem zde zažil první rozcvičku, které předcházelo důkladné rozehřátí. Nebo alespoň mělo předcházet, ale vzhledem k nízké fyzické náročnosti tréninků a tudíž nízké fyzičce členů to možná zahřálo pár lidí, ale mě rozhodně ne(a to svou fyzičku nepovažuju za nijak světobornou). Ale zas lepší, než nic. Trénink je dělen na 2 skupiny, začátečnící cvičí základní techniky, přičemž důraz na správné provedení je větší, než jsme měli třeba na TKD, ale striktnosti(=>účinnosti) okinawských škol nedosahuje. Pokročilí se zabývali sebeobranou a alikací nějakých pák, nebáli se přitom jít do semi kontaktu, což se mi líbilo. Bohužel, jakkoliv jde o Goju(o čemž jsem občas měl pochybnosti:D, ale tak je to japonské, tak tam asi došlo k nějaké lehké fúzi), tato škola necvičí pády a přehozy, protože „nemají žíněnky“. Na druhou stranu mají lapy, takže se cvičí lapy atp. Dojo je zaměřeno sebebranně, kdy se asi příliš neřeší psychologie. Sparring se cvičí, jak mi bylo řečeno, kontakt je vždy, jeho úroveň o domluvě. Osobně mám z této školy poněkud rozporuplně pocity, cítil jsem se tam skutečně dobře, ale k tomu, aby se zařadila mezi „top“ pořád něco chybí(například moje vcelku lehké kryty mojím NEOTLUČENÝM(nikdy jsem to moc nedělal) předloktím byly na nositelku 1. DANu moc tvrdý, takže kotekitae(otloukání) se nevede). Nicméně, opět, kdo si chce někam chodit zacvičit a naučit se bránit se náhodnému napadení na ulici, neudělá tady chybu. Škola nedosahuje kvalit LGHK a podobných, ale ne každý hledá to, co najde v oněch a mohlo by se mu líbit zde:).http://www.karate-kampa.cz
Shorinji Kempo, Tomáš Bystroň
Shorinji se cvičí v nádherném Sei Dojo na Lublaňské, což je nejhezčí tělocvična, kterou jsem navštívil. Není sice nejlépe vybavená(tady vedou rozhodně čínské a vietnamské školy a samozřejmě Bujutsukan), ale i tak je vybavená hodně dobře a taky je velmi prostorná. Co se týče tréninků, jsou metodicky postavené dobře, nicméně by mohly odcejpat i rychleji a především by tam člověk mohl dělat taky něco, u čeho se zapotí, protože tento trénink byl bezpochyby nejméně náročný, jaký jsem zažil. Na druhou stranu, škola je v začátcích, byl jsem tam asi měsíc po jejím otevření, takže je zde ještě velká šance, že se leccos změní. Vesměs tam cvičí aikidokové ze Sei a trénink bohužel často inklinuje k onomu aikiďáckému způsobu cvičení. Ale není to tak zlé, jako se povídá o aikidu, je tady ovšem VELKÝ prostor pro zlepšení. Styl jako takový, který Tomáš alespoň dle mého oka dobře ovládá, stojí hodně na přesnosti, na úderu do přesně daného místa, nasazení páky na přesný bod(tak to ostatně u pák musí být skoro vždy), což se mě osobně moc nelíbilo. Rozhodně má ale pár velmi zajímavých a specifických principů, které se Tomášovi zdařilo nám předvést a snad i něco málo předat. Každopádně pro aikidoky zajímavé doplnění, a možná dále i pro ostatní vzhledem k originalitě a zajímavosti, ale doporučil bych jedině, pokud se něco stane s tou fyzickou náročností.
http://www.shorinjipraha.cz
Karate Goju Ryu, Bujutsukan Dojo, Jan Čech
Jediná škola, kterou jsem navštívil dvakrát. Při mé první návštěvě byl učitel nemocný, a tudíž jen pozoroval trénink z povzdálí, nicméně díky mu, že nechal kvuli mě udělat řízenou rozcvičku, která je lehce atypická. Po zbytek tréninku se dojo rozhodlo posilovat s tradičními nástroji okinawského karate, což byla věc, která mne upřímně zaujala(a také mi z ní bylo něco málo předáno), pár lidí poté cvičilo formy. Co je podstatné, ačkoliv trénink nebyl vedený, viděl jsem, co umí lidi, kteří cvičí rok, dva a to mi stačilo, abych si udělal velmi pozitivní náhled na kvalitu školy. Na druhou stranu, a to zmiňuji jen pro vysvětlení následujícího, atmosféra v Bujutsukanu mi nesedla(což je věc ryze subjektivního vnímání), a proto jsem sháněl nějaké kvalitní karate dál. To byla ovšem věc, kterou někteří členové zde na fóru odmítali pochopit, možná jsem to jen formuloval nejasně, a proto jsme se s Janem Čechem dohodli o dva týdny později na další návštěvě.
http://www.bujutsukan.cz
Karate Shorin Ryu, Jan Gyuris
Tahle škola na mě opět zaútočila svou atmosférou, která byla vynikající, především se ke mě všichni chovali velmi přátelsky. Všiml jsem si že toto je zvyk u většiny škol Karate, a opět zdůrazňuji, že tím nemyslím, že by se jinde chovali špatně, jen to, podle mě pochopitelně, není tak srdečné.
Absolvoval jsem zde fyzicky(jak kardio, tak posilování, zejména nohou) naprosto nejnáročnější trénink ze všech, což je dobře
. Pravda, bylo to tím, že jsem se zrovna trefil a dost možná bych kdybych trefil zátěžový trénink i jinde mluvil jinak, ale to nenastalo. Některý lidi(i jedna holka s DANem) to dost flákali, což se mi opět nelíbilo, ale to je tak všude. Následovaly základní techniky a formy a musím říct, že VŠICHNI členové Dojo jsou technicky na vynikající úrovni. To s sebou neslo i to, že mi předali spoustu principů, které jsou obecně aplikovatelné, takže tento trénink hodnotím jako velmi přínosný. Následovalo otloukání, tedy kotekitae, a to formou takovou, že člověk sice ty ruce cítil, a cítil je i druhý den, ale mohl je běžně používat, což je fajn. Tvrdost bych řadil někam mezi to, co mi představili Pavel Macek a Jan Čech(níže) a shledal bych jí jako ideální úroveň, kde začít. Na toto otloukání je obecně škola Jana Gyurise hodně zaměřená a na svých stránkách uvádí i ono tradiční posilování, se kterým jsem se nesetkal. Co je ovšem podle mě problém jest to, že jedou striktně podle syllabu, tj. podle forem. Co není v sestavách, se neučí, to znamená, že se neučí „jen tak padat“, nedělají sparring jinou formou než řízenou atp. Na mojí otázku ohledně přehozů mi bylo řečeno, že jestli v jedný ve dvou sestavách je přehoz, že je to hodně, takže se to cvičí v odpovídajícím poměru. Tady do toho nevidím moc do hloubky a neznám sestavy Shorin Ryu, možné to je, ale každopádně je to škoda. Znova ovšem říkám, že jsou všichni na vynikající technické úrovni a vzhledem k tomu, že snad intenzivně cvičí bunkai, nebude ani problém se sebeobranou. Plus ta vynikající atmosféra, takže hodnotím pozitivně http://www.rbka.cz
Karate Goju Ryu, Bujutsukan Dojo, Jan Čech, návštěva druhá
Při této návštěvě jsme zachytil mnohem víc z filosofie školy, nežli minule. Takže, věc první, tato škola je zaměřena čistě na praktický boj. Cokoliv dalšího tam nemá místo. Což je na jednu stranu dobře, ale pokud někdo hledá Karate ve smyslu Budo, tj. nějakou duchovní cestu, která člověka vnitřně rozvíjí, tady to rozhodně nenajde(doufám, že to nezní nijak blbě, ale snad je jasné, jak to myslím:) Ostatně jen parafrázuji, co mi bylo řečeno). Při své první návštěvě jsem se zde necítil dobře, tentokrát to bylo lepší, ale nikoliv o moc. Znovu zdůrazňuju, že tohle je o vkusu a kdyby někdo odsud přišel ke Gyurisovi(myslím dokonce, že v Bujutsukanu někdo původně odtamtud cvičí), mohl by je považovat za bandu hipíků
. To není to, co je důležité, jen to uvádím, aby nedošlo k dalším nedorozuměním. Velká část tréninku byla zaměřená na otloukání. Je známo, že Bujutsukan buduje image Karate stylem „když budete chodit z Karate, budete mít černý ruce, budete mít černý nohy, budou si myslet, že cvičíte s bláznama, ale to je to, jak my to děláme a má to svůj důvod.“ Samotný proces otloukání dá zabrat(souhlasím s Tomášem Pekárkem, který tu kdesi napsal, že to posiluje vůli) a pokud zde chcete cvičit, doporučuju fyzickou přípravu zejména v posilování nohou, mě osobně(který mám nohy slabý) dělaly i velmi lehké low kicky výrazné problémy. Nicméně, to by bylo v pořádku. Problém nastal v následujících dnech. Následoval jsem instrukce, takže moje ruce a šlachy byly plně funkční, na druhou stranu, hnědofialové končetiny se dostavily a další dva dny mi dělalo problém položit ruku na stůl. Další dva týdny jsem nebyl schopen krytu a i poté jsem dost cítil natlučenou okostici. Asi 2-3 týdny se mi taky vylévala krev s perforovaných cév přiléhajících hranám loketní a vřetenní kosti. Předpokládám, že pokud to teď čte někdo z Bujutsukanu, možná i někdo jiný, opovržlivě odfrkuje, že jsem srab atp. Co je z těchto sdělení podstatné je, že jsem po jednom otloukacím tréninku nebyl schopen cvičit pořádně další dva týdny. Ale pokud lidi, co cvičí v Bujustukanu o dva dny později přijdou a zase si otloukají ty „černý ruce“, otevřeně a veřejně říkám, že prostě nejsem dost tvrdej na to, abych s nima trénoval, čímž to snad lze uzavřít
Doporučil bych k tomuto tématu diskuzi(žel promazanou) mezi Tomášem Pekárkém a Pavlem Mackem zde: http://bojovaumeni.cz/modules.php?name= ... ouk%E1n%EDAle pořád platí, že lidi, co tam cvičí, si pravděpodobně museli tímhle projít a pořád platí, že umí. Je samozřejmě otázkou(opravdu doporučuju k přečtení to vlákno), jak je to se zdravotními a jinými aspekty, ale co jsem viděl, Honza Čech stojí pevně jako skála a tohle dělá deset let, takže tak:)
http://www.bujutsukan.cz
Karate Shotokan Ryu, Torao Dojo, Ladislav Pokorný
Dojo Shotokanu pod organizací AJKA. Kompletní repertoár technik včetně přehozů. Cvičí se hodně lapy, dvojice, v pozdějších fázích sparring, který je rozvíjen velmi metodicky, takže k volnému boji se člověk dostane po letech, avšak dobře připraven. Jako problém bych viděl velmi nízkou fyzickou náročnost. Otloukání se praktikuje nikoliv cíleně samo o sobě, ale aplikacemi technik. Technicky jsou cvičenci na dobré úrovni, rozhodně to ale u nižších technických stupňů nedosahuje úrovně Gyurisovy školy(která ovšem oproti této má jiné nedostatky). Každopádně, kdo hledá kvalitní Shotokan, zde ho najde.
http://www.torao.cz
Karate Shotokan Ryu, Karate klub Matsu
Ryze sebeobranně zaměřený klub, včetně psychologie a drobných, ale podstatných detailů, jako třeba zhasnutí světel při nácviku napadení. Klub je pod ITKF, takže ač jde o Shotokan, techniky jsou dost odlišné. Velmi se soustředí na to, aby všechno fungovalo, snaží se vymáčknout co nejvíc síly z každého pohybu. Zároveň se cvičí pády atp. Tím, že klub je zaměřen ryze prakticky jsou vypouštěny některé části curricula, jako přehozy(který jim prej přídou moc jednoduchý, což jsem moc nepochopil
), volný sparring se prý dělá výjimečně a soustředí se spíš na modelovky. Každopádně, technicky jsou alespoň učitelé na velmi dobré úrovni a k sebeobraně vynikající věc.http://www.matsu.cz
Tak, to by bylo všechno, snad jsem nikoho nezapomněl... Kdyžtak to ještě doplním.
Znovu říkám, že jsem tohle vyplodil proto, aby to někomu pomohlo, nikoliv pro vyvolání nějakých negativních emocí, k čemuž doufám nedojde.
Tak, cvičení zdar
.Tadeáš
editace: Opraveno Michalovo jméno, omlouvám se za zkomolení
) tahame a strkame, kdyz uz maji trochu techniku of course
Že by stáří? 
