Projevy náboženství v japonských BU

[ingwe]

Zdravím, nedávno jsem s jedním známým narazil na téma BU a náboženství. Diskutovali jsme kluby evropských historických bojových umění, kde je součástí tréninku modlitba, úcta k svatým patronům (sv. Michal, sv. Jiří, sv. Marek atp.) - moc takových klubů není, ale ojediněle se s tím lze setkat.

Jako argument ze strany, proč to dělat, mi bylo řečeno, že přeci i japonská BU obsahují prvky náboženství a úcty k jap. božstvům, a nikdo z Evropanů s tím problém nemá.

Nad tím jsem se zarazil a přemýšlel jsem, nakolik je to pravda. Co se týče BU, se kterými mám zkušenosti (džůdó, aikidó, džúdžucu, Katori šintó rjů, kendó, aikibudó), přijde mi, že jediné, co se může nějak týkat náboženství, je dvojí tlesknutí při zahájení tréninku. A i to jsem vždy vnímal spíše jako "přivolávání duchů" mistra zakladatele a dalších již nežijících mistrů. Je to sice asi trochu okultní záležitost, ale k opravdovém náboženství to v mých očích má pořád daleko.

Jak je to u vás? Jak to vnímáte?

Díky.

[Picard]

S privolavanim duchu mrtvych mistru jsem se sice nesetkal ale zazil jsem trenink zenove meditace a dychani jeji aplikace na cviceni Kendo. A zazil jsem pred dvema lety seminar ono ha itto ryu, sensejove ho zahajovali takovou "modlitbou". Na jednom kendo turnaji tu byl japonsky sensej, kteri byl zaroven sintoisticky mnich a pred turnajem vedl takovy zajimavy obrad, ktery mel vest k ochrane ucastniku pred zranenim a vubec ke zdarnemu prubehu akce.

Presne nevim od kdy to uz zacina byt nabozenstvi a kdy to je proste kulturni sveraz vzlehedem k prostredi, ze ktereho to pochazi. Ale pokud vim, tak ty stare skoly casto odvozuji svuj puvod od nejakeho bozskeho vnuknuti. Takze nejaky ten presah tam je asi bezny. Osobne jsem bezvyhradny atheista, az se bojim, ze me panbuh potresta , takze tomu v podstate kulovy rozumim.

[Picard]

Ale je to dost zajímavé téma, osobně jsem zvědavý, jestli tu někdo napíše něco víc.

[ingwe]

Díky za odpověď, Picarde. To jsi tedy v tomto ohledu zažil daleko více než já. Rozumím tomu tak, že jako exkurz, kuriozita se náboženství do moderních BU promítnout může, ale pravidelnou součástí to není. Co se tradičních škol týče, tam je to samozřejmě dáno historickými souvislostmi. Ale např. v TŠKŠR (nakolik mohu mluvit o Hatakeyama-ha a Sugino-ha, hádal bych že u Otakeho to bude trochu jiné) tento prvek nehraje nějakou vážnější roli, jak jsem psal - dvojí tlesknutí při nástupu na "přivolání duchů", víc nic. Z legendy o vzniku školy jsme si vždy spíš dělali legraci, jaký to byl na tehdejší dobu marketingový tah, hlásat, že techniky pocházejí od bohů

Zajímalo by mě, jak to je v ŠMR, snad se tu objeví Oruto a o něco se podělí.

[mysmys]

Zkusím také trochou přispět do diskuze:
Na fotkách starých dódžó je často vidět kamidana (překládá se jako oltář bohů), to je vlastně symbol náboženství. Japonskou kulturu ovlivňoval konfucianismus (neokonfucianismus), buddhismus, šintoismus, taoismus a dole na Kjúšú to trochu bylo i křesťanství. Tyhle symboly se projevují třeba na cubách mečů, ale i na tom co se dneska nazývá bušidó. Zřejmě se ty nábožeství promítaly do všeho, podobně jako u nás do počátku 20.století křesťanství. Co třeba Takuanovo texty, nebo pojmy jako Mušin, Muga - to jsou zřejmě buddhistické termíny a lze se s jejich výkladem setkat při kata džúdó, kendžucu, kjúdó atd.

Teď něco konkrétního:
Džúdó: fotka Kjúzó Mifuneho, jak dělá "očištující rituál" před zápasy (kolem roku 1940, Kódókan Japonsko).

Zdrojový text a kniha:
Kodokan, die hohe Schule des Judo. Judo-Kämpfer während eines Reinigungsrituals vor dem Kampf. Die Gürtel kennzeichen den Rang der Kämpfer. Ein schwarzer Gürtel wird bis zum 5. Rang getragen, der rot-weisse Gürtel, wie ihn der Lehrer Mimune trögt, schmückt die Inhaber des 6 bis 9.Ranges. Mimune ist einer der besten Judo-Kämpfer, er hat den 9. Rang inne

Kniha: Prof. Dr. Junyu Kitayama, Japans Geistigkeit und Tradition - Blaschke, Hanns (Hg.): Die Pause. 7. Jg., Heft 2. Wien, Preßverein des Wiener Bildungswerkes, 1942. 4° 36 S., deutch

V Japonsku před 2.světovou válkou byly ve školství restrikce na výuku náboženství (jen úcta k císaři a jeho předkům byla povolena). Z toho důvodu v mnoha školních džúdó dódžó zmizela kamidana. (Zdroj: http://judoinfo.com/pdf/judo_etiquette.pdf ) Džigoró Kanó byl tolerantní k různým náboženstvím (i třeba křesťanství) a podporoval jejich praxi spolu s Džita Kjóei (všeobecný prospěch) a Seirjoku Zenjó (maximálně dobré užití síly) - to jsme měl možnost poznat z textů o Kanóvi i jeho přímo.

Spousta japonských dódžó provádí nějakou formu Misogi - původně šintoistický očištující obřad (na konci roku, počátkem). V korjú systémech bude věcí vztažených k nábožestvích mnohem více než v Gendai budó. Kniha o kendó kata od senseje Inoue Jošihiko o tom pojednává trochu více http://www.kokkidojo.cz/?p=2198 .

Jako příklad, je tam třeba zmínka, o džódan no kamae. V Itto rjú (nevím teď která větev) se džódan prováděl vemi vysoký. Důvodem bylo, že čím výše, tím blíže k nebesům a tím větší pravdivost/opravdovost myšlenkového postoje, kvůli kterému je nutno bojovat. Podobně i význami kiai slov ei, já, tó...

Uešiba byl duchovní člověk, jeho aikidó je náboženstvím protnuto - viz třeba Kototama ve Stenuddově knize na straně 159 http://www.ki-shin-tai.de/downloads/aikido-stenudd.pdf kniha vyšla i češtině.

Oruto jistě rozvine. V ŠMR stvrzují dodržování původně konfucianského kodexu gódžó od nějaké úrovně: godžó 五常 (pět ideálů 仁 džin lidskost (soucit k bližnímu), 義 gi smysl pro poctivost, povinnost a spravedlnost, 礼 rei slušnost, 智 či moudrost a 信 šin pravda ) a též 孝 kó úcty k rodičům a též čest, věrnost a sebeovládání.

V sumó házejí zápasníci před zápasem sůl, aby očistili zápasiště ...

V Londýně žije učitel jógy, iai, kendžucu, tamešigiri John Maki Evans, ten v Japonsku pobýval delší dobu u Mikjó sektách esoterického buddhismu a jeho kniha Kurihara, je plná nábožeství... http://battodo-fudokan.co.uk/about/

V našem prostředí a v dnešní době se ten vztah s náboženstvím mění. Mám pár známých z dódžó ve Francii a Británii a říkali, že občas mají muslimští cvičenci džúdó problém s úklonou směrem k fotce Džigoró Kana. Jelikož jejich víra má ke klanění/uctívání jisté restrikce.

Zaujal mě Dalajlamův názor k nábožestkým rituálům a pomůckám. Ten vysvětloval, že pokud rituál/obřad je pomůckou pro duchovní růst, tak je dobré ho provádět, jinak ne, je to zbytečná věc.

[frajerKokoMihule]

Vetsinou podle me nejde ani tak o to, kde zacina nabozenstvi a kde konci; ale spis o to, jaka panuje v te skupine resp.spolecnosti resp.u jednotlivce momentalni nalada vzhledem k patricnemu 'nabozenstvi'/ideologii.

Na tom pak zalezi, jestli je ten navenek samy obrad ci pohyb bran jako
1)bezvyznamny ritual, ktery se proste dela, protoze se vzdycky delal a protoze k tomu patri
2)cool exoticka vec, kterou delaji vsichni spravni drsnaci
3)odporny tmarsky predsudek, ktery je studentovi vnucovan nasilim
4)opravdu naplno prozivana soucast onoho nabozenstvi/ideologie

A ze opravdu nemusi jit ani o nabozenstvi - co takhle v oddile zavest povinne osloveni 'soudruhu' a pozdrav 'cest praci'? Schvalne, jak by to studenti prijali.

V japonskych BU maji kvazinabozenske prvky tu vyhodu, ze je drtiva vetsina evropanu na ne zvykla a bere je jako (1), zridka (2). Presvedcenych sintoistu mezi cvicenci asi moc nebude. Krestane maji, co vim, obcas problem s klanenim se obrazum mistru; ale tech je minimum.

Co se tyce vyse zminenych krestanskych modliteb, soucasna evropska spolecnost je z velke casti silne protikrestanska; takze s otcenasem u vetsiny lidi velmi pravdepodobne dosahnete vysledku (3), velmi zridka (1).

[Picard]

Ke svému předchozímui postu ještě doplním že ve všech 3 případech ško o japonské senseje.

Rozumím tomu tak, že jako exkurz, kuriozita se náboženství do moderních BU promítnout může, ale pravidelnou součástí to není.

Vidíš, ale já bych právě řekl, že pravidelnou součástí to právě je. Všechny ty mokusó na začátku a konci tréninku, úklony ke kamize, nebo jak už tu poznamenal Petr ty výkřiky Já, Tó v Kendó kata a bude toho víc. To všechno jsou praktiky mající původ v zenu aj. Možná to máš zaškatulkovaný v tom "přivolávání duchů", nevim Otázka je jak moc to kdo vnímá, asi každý soudruh podle svého vkusu A je to tak imho správně.

Asi je to taky něco, k čemu se člověk dostane (chce-li) později, až nějak zestárne a dozraje, začátečníci mají asi starosti s jinými věcmi.

Jak už jsem psal, vim o tom kulový, ale přijde mi to tak, že to náboženství (budhismus, šintoismus a co já vim) je natolik přirozeně součástí japonské kultury a života, že tam prostě tu hranici kdy to je a kdy už není náboženství prostě udělat nejde a oni to ani nijak neřeší.

Co se týče té Ittó rjú co jsem měl možnost cvičit a vidět, tak oni ti sensejové, co nám to ukazovali, říkali, že to opravdu berou jako "svatou" věc (shůry danou) a praktikování je podobné tomu jako když u nás věřící jdou do kostela na nějaký obřad. Aspoň to nám řekli večer u piva

Na jednom kendo turnaji tu byl japonsky sensej, kteri byl zaroven sintoisticky mnich a pred turnajem vedl takovy zajimavy obrad, ktery mel vest k ochrane ucastniku pred zranenim a vubec ke zdarnemu prubehu akce.

Hele tady to je i zaznamenané na videu, pokud by to někoho zajímalo

https://www.youtube.com/watch?v=iOBU87QcXsg

resp.
https://www.youtube.com/watch?v=FvBVLpxQNt0
https://www.youtube.com/watch?v=uiTCHL7ITEE

[ingwe]

Rozumím tomu tak, že jako exkurz, kuriozita se náboženství do moderních BU promítnout může, ale pravidelnou součástí to není.

Vidíš, ale já bych právě řekl, že pravidelnou součástí to právě je. Všechny ty mokusó na začátku a konci tréninku, úklony ke kamize, nebo jak už tu poznamenal Petr ty výkřiky Já, Tó v Kendó kata a bude toho víc.

Tím jsem komentoval ty ojedinělé věci na seminářích. Co se běžných součástí tréninku týče, tak jsem se ptal hlavně na opravdu náboženské úkony, jako je modlitba a podobně. To, že spousta prvků budó má něco společného s náboženskými rituály je jasná věc, ale je otázka, nakolik je to uctívání nějakého boha/Boha a nakolik věc "životní filozofie". Spousta věcí (ty očistné rituály atp.) mi padá právě do této kategorie. Navíc zen-budhismus IMO není tak úplně náboženství v pravém slova smyslu, spíš cesta životní filozofie.

Díky za všechny Vaše odpovědi, chtěl bych tedy otázku zpřesnit a zeptat se na konkrétní náboženské úkony, při kterých dochází nějakým způsobem k uctívání bohů, srovnatelnému s křesťanskou modlitbou k nějakému svatému. A myslím tím úkony, které se provádí v českých dódžó a dělají se pravidelně. Existuje něco takového?

[Picard]

mi padá právě do této kategorie.

Podle mě tam právě tato hranice není, nebo prostě oni jí tam nevidí.

[ingwe]

mi padá právě do této kategorie.

Podle mě tam právě tato hranice není, nebo prostě oni jí tam nevidí.

Ok, beru. Svou otázku tedy stavím z pohledu svého, nechutně evropocentrického, kdy rozlišuju mezi meditací na zklidnění mysli a úctou nějaké "fiktivní postavy"

[practice]

Lidi dost casto vzyvaji Boha pri treninku oci (technika "Obraceni oci v sloup"), nebo pri procvicovani krcni patere (technika "Krouteni hlavou Nevericich").
Nejcastejsi jsou modlitby typu: "Jezis!", "Smarja panno!" nebo "Pane Boze!"

[mysmys]

V Kokki dódžó (iaidó v Českých Budějovicích) se provádí Mokusó a pozdrav Šinzen rei ( poklona "svatému" místu ), To rei (poklona meči). Možná to má nějaký náboženský podtext v Šintó, Buddhismu, Taoismu, Konfucianismu, ale jsou to také praktické věci pro lepší cvičení.

Mokusó 黙想 (v překladu snad "vyprázdnění vlastní mysli") - jedná se o mentální přípravu na vlastní cvičení, soustředění se na to co přijde, ponechání starostí ze dne mimo.

Šinzen rei - u nás je úklona kaligrafii, kde je jsou znaky Kokki dódžó (vítězství sám nad sebou, místo cesty), někde jinde to může být národní vlajka, obrázek zakladatele, kamidana(oltář šintó bohů), jiný náboženský oltář, brnění předků, květina - prostě symbol něčeho, co se drží v úctě. Tohle "svaté" místo je symbolem toho, že nás něco přesahuje (každý si tam může najít svoje), že my nejsme páni všehomíra. Vyjádření poklony s pocitem respektu, vděčnosti, pokory v myšlení utváří schopnost se učit, vnímat, přijímat, arogantní nebo ješitné jedince může usměrnit a připravit více na učení se.

To rei - poklona meči, pro mě je meč cvičební nástroj a díky němu se můžu zlepšovat. Na druhou stranu to spíše byl než je také "ochránce", prostředek vlastní ochrany a díky němu člověk žil. Možná toto je jeden z pozůstatku samurajství a samurajských hodnot.

Forma Rei (śinzen rei, to rei) vychází z doporučení a způsobů Celojaponské federace kendó a myslím, že se tím řídí i v dalších dódžó v ČR pod Českou federací kendó. Nezmíňil jsem poklonu učiteli, ostatním - díky nim můžeme učit se, cvičit a tím jim patří díky.

Jsou další pravidla v dódžó - např. když pokládáš meč na zem, tak špička nesmí mířit na Šinzen.

Moje pochopení je, že tohle jsou pravidla, které Japonci chápou, že vychází z jejich náboženství (z Šintó ??? a jejich kultury ) a pro nás Evropany, je znalost a chování v rámci těhto pravidel demonstrace toho, že to respektuješ a tvoje studium není jen povrchní, že chápeš i tyhle hlubší souvislosti jejich kultury.

-------------
V Renšinkai dódžó (džúdó v Českých Budějovicích) je také kladený důraz na Rei. Pěkně je to shrnuté zde:
Džúdó a rei - etiketa - Šiniči Osamu
http://www.budonews.cz/dzudo-a-rei-etiketa-budonews_id-640

Při soutěžních utkáních v džúdó je čas od času vidět, že se někdo křesťansky pokřižuje, než vstoupí na tatami. Snad si tím přivolává pomoc, přízeň a ochranu boha v zápase - nevím.

-------------------------------------------------
Snad se mi podařilo objasnit, že Mokusó a Rei v našich podmínkách mají svůj praktický význam a zlepšují naše cvičení.

Nic jako klanění se pásu, hakamě, jak o tom píše zenový mnich Róši Kaisen (pro něj to jsou buddhistické symboly) ve svých knihách, v ČR populárních v 90.letech, jsem neviděl v našich končinách a nikdo z učitelů evropských a japonských o tom nemluvil a ani nevyžadoval, co jsem měl možnost poznat.

EDIT: pravopis

[Picard]

Lidi dost casto vzyvaji Boha pri treninku oci (technika "Obraceni oci v sloup"), nebo pri procvicovani krcni patere (technika "Krouteni hlavou Nevericich").
Nejcastejsi jsou modlitby typu: "Jezis!", "Smarja panno!" nebo "Pane Boze!"

Haha, já zase při sledování některých svých kohajů občas vykřikuju "Ježišmarjá to je debil"

[Picard]

Forma Rei (śinzen rei, to rei) vychází z doporučení a způsobů Celojaponské federace kendó

Ha - právě že to šinzen ni rei je to budhistické. Celojaponská federace Kendó právě proto doporučuje "Šómen ni rei", které je sekulární, prostě pozdrav směrem k čestnému místu a více aplikovatelné v mimo-japonském prostředí.

[mysmys]

Forma Rei (śinzen rei, to rei) vychází z doporučení a způsobů Celojaponské federace kendó

Ha - právě že to šinzen ni rei je to budhistické. Celojaponská federace Kendó právě proto doporučuje "Šómen ni rei", které je sekulární, prostě pozdrav směrem k čestnému místu a více aplikovatelné v mimo-japonském prostředí.

Asi kendisti to máte jiné, ale příručka ZNKR Seitei iai, jejiž vydavatel je Celojaponská federace kendo používá termín " ŠINZA E NO REI (Poklona oltáři)". viz bod 3 v příručce:-)

Také na konci je dodate, jak se chovat, když se cvičí enbu nebo se cvičí v chrámu.

1. Jak vkročit do oblasti cvičení (šinden), jak se v ní otáčet a jak z ní vystoupit

Když cvičíte v šinden (chrámu, svatém místě, dódžó), vstupujte do této oblasti šimo no aši(1) a opusťte ji kami no aši(2). Když měníte směr, otočte se na kami no aši. Viz diagram na straně 43.

(1) Šimo no aši – noha vzdálenější od šinzy (oltáře) nebo šómenu (přední sedadla). Když stojíte na středové linii (seičúsen), je to vaše levá noha.

(2) Kami no aši – noha blíže k šinze nebo šómenu. Když stojíte na středové linii (seičúsen), je to vaše pravá noha.

2. ŠINZA E NO REI v ŠINDEN (Úklona šinze)

Přistupte k šinze v taitó šisei a proveďte čakuza dle popisu v bodu 3, kapitola Chování. Levou rukou přesuňte meč z levého stehna doprava vpřed a přesuňte pravou ruku pod levou ruku. Položte pravý ukazovák na záštitu meče a ostatními čtyřmi prsty držte dohromady koiguči a šňůru. Přendejte meč do pravé ruky. Když pokládáte levou ruku na levé stehno, přesuňte konec sajy (kodžiri) pravou rukou zleva zezadu doprava dozadu. Ujistěte se, že ostří směřuje dovnitř a položte meč záštitou v rovině vašich kolen. Tiše položte meč na podlahu, rovnoběžně s pravou nohou. Mezi stehnem a mečem nechte mezeru. Uvolněte pravou ruku z meče a položte ji nazpět na pravé stehno. V závislosti na stylu dle popisu v kapitole Chování proveďte zarei. Po skončení přesuňte meč do původní pozice tak, že celou akci provedete v opačném pořadí.

3. SÓGO NO ZAREI (Vzájemná úklona)

Velmi podobně jako šinza e no rei, ale se zámyslem úcty k učitelům a starším. Vy začnete s úklonou jako první a zvedněte horní část trupu až po svém protějšku.

Tohle jsou předpisy pro moderní ZNKR Seitei iai kata

[ingwe]

Díky za informace, zajímavé věci. Někde je toho náboženství přece jen více, než jsem si myslel...

[Picard]

Tam podle mě bude jádro pudla v tomhle

chrámu, svatém místě, dódžó

Teď který z toho myslí Jaký konkrétně charakter má to místo a skupina? V tom manuálu to prostě neřeší, aby to nebylo zbytečně komplikované. Nemyslím si, že by v tomhle Iaidó a Kendó bylo nějak jiné.

[ingwe]

Dovolím si dále rozvinout svou otázku: Vadilo by Vám, kdyby Vás někdo v rámci tréninku "nutil" (stylem: Nechceš to dělat? Tak nechoď.) do modlitby k bohu/Bohu, jehož nejste uctívačem?

[mysmys]

Bez rozumného vysvětlení proč se to dělá, by mi vadilo, že mě k tomu nutí. Na druhou stranu, já se chci učit, tak bych se měl přizpůsobit a nebo hledat jinde...

[ingwe]

Bez rozumného vysvětlení proč se to dělá, by mi vadilo, že mě k tomu nutí. Na druhou stranu, já se chci učit, tak bych se měl přizpůsobit a nebo hledat jinde...

Chápu. A bylo by rozumné vysvětlení "protože to k tomu historicky patří"?