Kult osvícení

[Anonymní]

E. Právě sem utrpěl skromně ohromující otřes. Přečet sem to téma "Znáte tyto lidi?". BO®E !!!

Všem na tomdle servru se vomlouvám za jakejkoli stín kritiky z mý strany.

Ne, to se nedá vydržet.
___
Jox

[Empty_Bell]

Je nutné provádět duchovní cvičení? Tato otázka nikdy nevznikne v ortodoxních tradicích, protože odpověď "ANO CVIČENÍ JE NUTNÉ" je tím, na čem jsou tyto tradice postavené. Ale v rámci "nedvojných" učení patří tato otázka mezi TOP DESET OTÁZEK. A většinou je odpovědí něco podobného jako:

"NE — cvičení a praktikování to jen celé ztíží. Jenom posílí pocit oddělené individuality, která si myslí, že může něčeho dosáhnout. Co se má stát není cvičení, ale zmizení tohoto pocitu individuality."

Znamená to tedy, že meditace, soustředění, kundalini joga, sebe dotazování, bhakti joga a karma joga jsou spíše na škodu? Objevuje se otázka:

"Měl bych přestat tyhle věci dělat? Někdy jsou prováděny nebo doporučovány těmi samými učiteli, kteří varují před praktikováním! Nemluvě o tom, že většina jiných cest je založena na cvičení a duchovním pokroku. Dává to nějaký smysl? Jsem tak zmatený! Nevím co mám dělat!!"

Jestliže se však ukáže, že nám cvičení pomáhá a je nutné, tak potom přeci není na škodu. Takže znovu.

V učení nedvojnosti, je duchovní cvičení nutné? Záleží na tvém cíli, na tom, co doopravdy, doopravdy chceš. Otázka není totiž kompletní. Je cvičení nutné? Pro co? Duchovní cvičení není rozhodně nutné pro to, abychom zvládli jít nakoupit nebo umýt nádobí. Takže co tedy vlastně a doopravdy chceš?

Je tvým cílem být vědomím, být sám sebou, svou podstatou, být tím, co nemůže být myšleno, být tím, co je před a za projevem? Je tvým cílem pouze být? Tak k tomu není potřeba žádné cvičení! Cokoliv co je tvou pravou podstatou, cokoliv co tu fakticky je, je zároveň nedosažitelné i vždypřítomné. Onen základ "KTERÝ TU JE" je neměnný. Je tu neustále před veškerým projevem. A tento projev je jeho nedílnou součástí, je v něm, je oním samotným. Tak to je už teď. Je to JSOUCNO a toto JSOUCNO prostě je. Nemůže být dosaženo a nemůže být zakryto. Jestliže je bytí tvou podstatou, tak už jsi svou podstatou už nyní! Nazývat to vědomím nebo prázdnotou nebo bytím znamená už mluvit příliš.

Ty jsi TO. Stejně tak je tím šálek čaje nebo školní autobus. Vědomí tvoří tebe stejně tak jako kteroukoliv jinou "věc". Není tu žádná část tebe, která by tím nebyla. Není tu žádná část tebe z toho vyjmutá. Nemusíš dělat vůbec nic, abys tím byl. Ani nic udělat nemůžeš, abys tím byl. A není žádná možnost, abys tím nebyl. Není to zážitek. Není to činnost. Není to něco projeveného. Nemůže to být uchopeno nebo drženo. Nemůže na to být ukázáno a nedá se o tom mluvit, ani v tomhle textu ne. Kamkoliv se podíváš, všude to už je. Je to za tebou, je to neviditelné. Pokud je tedy toto tvým cílem, pak není nutné žádné cvičení a praktikování!

Takže tím už jsi. Jsi. Není jiné možnosti.

"to jsi" = "Buddha nature"?

[Anonymní]

empty bell, to na konci je otazka, ktera te zajima?

[Anonymní]

empty bell, to na konci je otazka, ktera te zajima?

Zajímá mě odpověď Ryunina.

[Empty_Bell]

Mimochodem moje zkušenost mi ukazuje, že lidé spolu neumí moc debatit...

Často debata nese nějaký osten v osobní rovině, tedy debata není o tématu, nebo o vůli pochopit, porozumět, ale tématem je vlastně vznik toho ostenu, ona osobní rovina.

Jistě, také to vždycky neumím, spoustu věcí mohu momentálně přehlédnout, nevhodně se vyjádřit. Přesto je však moje vůle porozumět, pochopit jiné stanovisko, poučit se a současně poskytnout prostor jinému náhledu.

V každém případě odlišuji přímou zkušenost a debatu o této zkušenosti, která je vždy konceptem, neboť slova jsou zástupným symbolem. Je třeba brát výrok s rezervou a být si vědom omezení, které vytváří představa.

[Riverman]

"Teorie je velitel, praxe vojaci"...tohle rikal Leonardo da Vinci....myslim, ze to plati stejne jak pro vedeni valky, tak pro duchovni rust cloveka...

[Riverman]

neni jednodussi priznat, ze jsi nikdy nic vyjimecneho nedokazal a teda nemas poneti co to znamena tvrdej trenink?

co ma spolecnyho neco dokazat a tvrdej trenink???...a neco vyjimecnyho? to uz je snad neco co se netyka vubec tebe, ale je to neco co pomuze lidem...

[Anonymní]

co ma spolecnyho neco dokazat a tvrdej trenink???...a neco vyjimecnyho?

vidim, ze trenujes tvrde

[Riverman]

co ma spolecnyho neco dokazat a tvrdej trenink???...a neco vyjimecnyho?

vidim, ze trenujes tvrde

mozna vic nez si myslis...a presto pocit, ze jsem neco dokazal lezi v trochu jine rovine nez je "tvrdej trenink"

[Anonymní]

ok, tak co jsi dokazal?

[Empty_Bell]

ok, tak co jsi dokazal?

Očekáváš něco od odpovědi? Zajímají tě témata v těchto přispěvcích? Máš dlouhou chvíli?
Nemusíš mě odpovídat, odpověz si sám (pokud tě to zajímá)

[Sai]

hej... všichni máte pravdu, každý kousek a nikdy ji nepochopíte celou když se tu budete hádat... každý vidí smysl života v něčem jiném..

někdo cvičí 5hod denně, někdo čumí 7 let do zdi, jiný hraje automaty a další si tu třeba honí hvězdy a hodnosti, ale všichni v tom vidí svoji CESTU, a jestli to nepochopíe a nebudete to akceptovat.. pak můžete dělat zazen 300 let a stejně pochopíte prd..

[Anonymní]

jak muzu neco ocekavat od odpovedi, kdyz ani nevim, jaka bude?
kdyby me ty prispevky nezajimaly, myslis, ze bych tu vubec byl?
nekdo proste dela ve svem volnem (=dlouha chvile ) case veci, ktere ho zajimaji

nemate radi moje otazky?

[Empty_Bell]

jak muzu neco ocekavat od odpovedi, kdyz ani nevim, jaka bude?
kdyby me ty prispevky nezajimaly, myslis, ze bych tu vubec byl?
nekdo proste dela ve svem volnem (=dlouha chvile ) case veci, ktere ho zajimaji

nemate radi moje otazky?

nemám nic proti tvé póze

[Empty_Bell]

S jedním známým šlo velmi těžko hovořit. Měl nějaký nevyřešený problém, a skoro vše, co bylo řečeno, si vztáhnul na sebe jako osobní útok.
To je přesný opak jasné mysli, která nežije z myšlenkových a emočních vzorců, i když se objevují a mizí.

Meditace umožňuje objevení této mysli.
Opakem meditace je zmatek, nejasnost, neklidné vzorce.
Meditace není produktem žádné školy, ani buddhismu.
Může se objevit při zazenu, ale nemusí.
Může se objevit mimo zazen.
Je nám vlastní a přirozená.
Není třeba se jí učit,
pouze zanechat zlozvyky.

[Empty_Bell]

Buddhova řeč o spleti názorů
Podle Dígha Nikája
Tak slyšel jsem:

Jedenkráte putoval Vznešený po cestě mezi městy Rádžagaha a Nálandá spolu s početnou společností mnichů. Za nimi jim pak v patách kráčeli poutník Suppija, který mnoha způsoby znevažoval Buddhu samého, jakož i jeho učení a společenství mnichů, a vedle něho pak jeho žák, mladý Brahmadatta, který se mu snažil celou cestu odporovat a Vznešeného naopak ve všem chválil.

Poté, když Vznešený a všichni putující přijali útočiště v královských zahradách, aby zde strávili noc, přetřásali dlouho mniši zaslechnutá slova, až konečně dospěli k otázce:

„V čem tedy vlastně chválit Vznešeného, Takto jdoucího, co na něm stojí za opravdové oceněni?“

„Mniši, dejme tomu, že jistý jógin či brahmín prožívá jako důsledek svého dobrého úmyslu, odhodlání, zkoumání a soustředění mysli, jak v jednom, dvou, stu, tisíci, bezpočtu životů byl takový a takový, jedl to či ono, zažíval radost a bolest. Na základě toho pak dojde k názoru, že jeho duše věčně putuje a je trvalá a neotřesitelná jako pilíř či horský štít.

Jiný však, opět na základě podobného dobrého úmyslu, odhodlání, zkoumání a soustředění, dospívá k odlišnému přesvědčení, a to že po smrti přicházíme do ráje, kde spočíváme v blaženosti a slávě, zářící a vznášející se. Další, opět stejně horlivý, dospívá k názoru, že jsme vlastně bohové, kteří se na světě zapomněli ve své hře či sem klesli ve svých vášních.

Jiní nám zase budou tvrdit, že svět je konečný či nekonečný, poznatelný či nepoznatelný nebo se dokonce vykrucovat, že je to mimo jakoukoli představu.

Pak přijdou další ctihodní jógini či brahmíni s tvrzeními, že po smrti je duše spasená či zatracená, sťastná či nešťastná, konečná či nekonečná, vnímající či tupá, s novým tělem či bez něho, docela žádná či nanejvýše žijící pouze přítomným okamžikem.

Jenomže mniši, tak jako rybář nebo jeho učeň nastraží síť s jemnými oky v malém rybníku a bude uvažovat:
"I sebemenší a sebemrštnější rybka, která tu žije, nevyklouzne z této sítě, bude teď chycena a polapena," právě tak všichni jógini a brahmíni se svými utkvělými názory musí vždycky uvíznout v některém oku takové sítě. Kdykoliv se někdo z nich objeví se svým názorem, vždy uvízne v té síti. Chytí se tam, právě tato síť se stane jeho vězením.

Naopak, mniši, Takto jdoucí, ten přestože všechny ty názory chápe, tak je překračuje a nedá se jimi svést, ani v nejmenším na nich neulpívá. On rozpoznal, že pouze vznikají a zanikají, a proto nemohou nikoho trvale uspokojit. Tak je Takto jdoucí osvobozen neulpíváním. To je právě to jemné a těžko postižitelné, proč je chválen Takto jdoucí. To je to hluboké, obtížné k dohlédnutí, pokojné a vznešené, mimo oblast uvažování, jemné, přístupné pouze moudrým, co Takto jdoucí zažívá přímým vhledem a o čem vypovídá druhým. Pouze tohle, mniši, je to, v čem stojí za to chválit Takto jdoucího.”

[ryunin]

Pro Empty Bella


Zkusím témata, které jsi otevřel shrnout do základních myšlenek.


1. jaký význam má buddhismus bez praxe ? který patriarcha necvičil zazen?

pokud od buddhismu oddělíme cvičení zazenu, je to ještě buddhismus?

tady je ta hraniční linie mezi akademickou debatou a vlastním studiem a praxí buddhismu

čili samozřejmě, na začátku má někdo zájem o buddhismus, nejdřív studuje nějaký text - pokud ale dalším krokem není vlastní praxe, je to stejné jako studovat složení vody a snažit se tak uhasit žízeň


2. jaký význam má zkoumat různé druhy náboženství a různé druhy buddhismu a mít výhodu jakési nezaujatosti, protože "nepodlehneme" žádné z těchto cest?

je to stejné, jako bychom měli zájem cvičit s mečem, ale místo toho, abychom se rozhodli pro nějakou školu nebo konkrétního učitele, budeme jen chodit od učitele k učiteli a budeme se s nimi bavit o tom, jak držet meč, jak bojovat s mečem - když nám ten který učitel dá meč do ruky, odmítneme to s úsměvem nezaujatého pozorovatele - děkuji, stačí mi jen si o tom s vámi povídat

3. a pokud bychom přece jen chtěli studovat a cvičit boj s mečem, ale nechtěli to dělat "jednostranně" a jít jednou cestou, pak moje otázka zní:

Je možné držet meč sedmi způsoby současně?

Takže když učitel drží meč pevně v ruce a řekne: TOHLE je nejlepší způsob, znamená to, že když to sami zkusíme, nebudeme váhat, budeme v srdci mít ten princip "tohle je nejlepší způsob".

Když čelíme nepříteli, když proti nám stojí někdo a chce nás zabít a my dřžíme v ruce meč, budeme si s tím nepřítelem povídat o tom, v jakých školách jsme cvičili a který učitel je lepší než druhý? Nebo se ho zeptáme na jeho názor, co se týká držení meče? Nebo se nám bude třást ruka, protože si nebudeme jistí, jestli způsob, jakým držíme meč, je nejlepší?

Na to je jasná odpověď. Než v naší mysli vyvstane jakákoliv myšlenka, jakýkoliv názor, jakákoliv pochybnost, musíme nepřítele rozseknout jednou jasnou ranou na dvě poloviny. To je akce.

To je metafora. ALe buddhismus znamená akci v každodenním životě. TEn nepřítel není nějaký slušný člověk, kterého bychom měli ušetřit, domluvit mu. Ten nepřítel je zmatená, nerozhodná mysl. Ten meč je naše akce v tomto okamžiku.

[Empty_Bell]

Na závěr této zkomírající diskuze mi vytanula jedna věc. Nejde o nějaký kult osvícení, ale o kult jako takový, ve smyslu přehnaného uctívání nějakého prostředku.

Kultem, modlou se může stát prakticky cokoliv... Vlastní náboženská skupina, vlastní učitel, vlastní učení, vlastní božstvo, vlastní styl a to tehdy, když se nadhodnotí význam vlastního "vozidla" nad ostatní prostředky, vlastní "já", vlastní sebeprosazení, včetně různých forem "evangelizace". To vše je třeba nechat být a vrátit se k upřímnosti a opravdovosti, jen tak se lze učit. Jsem žákem, nikoliv učitelem.

Co se týká osvícení a zazenu. Nepoužívám slovo zazen pro buddhistickou meditaci v sedu. Používám raději slovo meditace, a tímto se myslím vyhnu "kultu" a nadhodnocení zazenu. Meditace v sedu je vůz, prostředek, jak ponechat tělo v optimální poloze a způsob, jak nechat usadit rušivé vzorce mysli. To je vše. Meditace v sedu není to samé, co osvícení, ani to není zaujímání Buddhovy polohy, proplétání obočí a koukání stejnýma očima, jak bývá poeticky popisováno... ©ákjamuni neměl žádnou "svou" polohu, ani žádný buddha, probuzená bytost, nemá žádnou trvalou fyzickou či mentální polohu. To je mýtus stvořený lidmi, a tato představa bývá předmětem přehnaného kultu, jak lze vidět na soškách a zobrazeních v chrámech. to už je o náboženství, ale buddhismus není náboženství, nemá základ postavený na Bohu.

V počátku buddhismu byl historický Buddha zobrazován symbolicky snad jenom "kolem", symbolem roztočení učení, Dharmy. Také je docela zajímavá skutečnost, že v některých pozdějších odnožích buddhismu není již tolik autoritou samotný Buddha a jeho slovo, ale jednotliví učitelé. Nehovoří se již ani tolik o Buddhovi, ale o Darumovi, Dogenovi, Rinzaiovi a jejich stylu. ®áci s obdivem tyto styly přejímají, včetně způsobu mluvy, tvrdosti či měkkosti, vydávajíc styl za něco autentického.

"Moje slovo" však hřmí proti tomuto pojetí: Buddhismus (alespoň v mém chápání, čímž uznávám, že si nenárokuji nějakou obecnou pravdu) nemá žádný "styl", ale týká se HLAVNĚ obyčejného života mimo zvyky a tradice!!! Je to přístup každodenního bdělého uvědomování si zkutečnosti a to je něco, co překračuje vztah k určité skupině či sektě. Takový život a taková sounáležitost s okolím je pravý význam slov "Buddha, Dharma a Sangha". Není to nic sektářského (ani výlučného pro oblast Thaiwan a okolí).

Samsára není nirvánou, dokud je zde rozlišující mysl. Rozlišující mysl se nevyhne dualitě. Když v meditaci zkončí uchopování skrze rozlišující mysl, není zde ani samsára, ani nirvána, pouze TO, CO JE. Není zde Buddha, není zde jedinec, není zde pozorovatel, není zde jógín, ALE skutečnost zcela mimo pojetí svatého či nesvatého.

Meditace v sedu je základ, avšak nemá žádnou hranici. Když např. některý žák Sótó školy začne přehnaně uctívat zazen, ať se zeptá svého mistra na hranice zazenu! Zazen nemá žádnou přesnou hranici vymezenou buď polohou těla, nebo stavem mysli. Nepopírám tím ale zažitou optimální polohu těla, kterou je třeba zaujmout, aby mohla nastat vyvážená meditace v sedu. Základ zazenu je daný, odskoušený a lze se naučit. Buddhův cíl však nebyla meditace v sedu, ostatně někteří jeho žáci došli vhledu jen na základě Buddhovy přednášky. Cílem Buddhismu je VHLED v pravou povahu skutečnosti, ne ZAZEN, ne MEDITACE, ne UCTÍVÁNÍ, ne KULT.

ZAZEN JE PROSTŘEDEK, NIKOLIV CÍL.
CÍLEM JE VHLED.


Stejně jako v příkladech, které jsem udal dříve, že žák může najít prvního učitele za rohem, kterému uvěří na 100% atd., nejsou tyto úvahy cíleny k někomu konrétnímu, je to obecná úvaha na základě několika zkušeností. Tuto poznámku píšu kvůli dojmu, který jsem nabyl, že by se podobné výroky mohly stát překážkou vzájemného porozumění, nebo že mohly být zbytečně vztaženy k vlastní osobě.

[Empty_Bell]

Pro ryunina

1.

Pokud někdo nechce hovořit o své zkušenosti a pokud jej nezajímá zkušenost ostatních, včetně filozofického či naučného základu jejich školy, ať tedy jen praktikuje svoji školu a mlčí.
Předpokládal jsem, že se člověk může poučit o jiném náhledu aniž by opustil praxi své školy.
Všude v komentářích píši: praxe, praxe, praxe. Ale nebojím se diskutovat a nezakrývám si oči. Učím se a přitom praktikuji. ®iji, a tento život je hlavní praxe. Tím, že píši o tématu z různého úhlu pohledu, nikoho jiného nechci přesvědčovat o nutnosti dělat to podobně. Respektuji rozdílné cesty a náhledy, ale nemám obavu před znalostí, která by mohla ohrozit mou víru. Jsem připraven přezkoumávat různé druhy své víry v cokoliv.


2.

Znát různé školy a obsah jejich učení může být dobré pro širší vzdělanost, rozšíření obzoru. Pokud chci hovořit s lidmi jiné národnosti, učím se jejich jazyku, učím se porozumět jejich myšlení a mentalitě. Nemá to nic společného s nezaujatostí a nepodléhání cestám.

Není nutné opouštět svého učitele, když chceme rozmlouvat s žáky jiných druhů škol ohledně filozofie cesty meče. Není nuté opouštět praxi ale také není nutné zakrývat si oči a zacpávat si uši. Pro mne je možnost svobodného zkoumání pravdy důležitější nad věrnost určité tradici. Být k sobě pravdivý, pokud to nebudu moci obsáhnout, opustím cestu meče jako nepotřebnou, když mne nutí k přetvářce či sektářství.

3.

Chtění je největší nepřítel člověka. Já chci to, on chce tamto.

Myšlenka, víra, nepřítel, pochybnost, to vše je hra mysli, která se objevila a zmizí. Každá hra vybízí k další akci. Když nehodláme hrát hry s vlastní myslí, nevyvstane potřeba dalších akcí či myšlenky na rozsekávání. Tyto hry jsou pak jednoduše rozpoznány.

Nějak předpokládám, že je zde možnost komunikace, širšího náhledu a učení se o všeličem v duchu přátelství. Tomu ostatnímu nechávám volný průběh, jak se to vyvine. Může to být i tak, že víra zvítězí nad moudrostí, myšlenka nad otevřeností a uzavřenost nad prostorem.

Nemám strach zůčastnit se a zůstat svobodný.

[ryunin]

Empty Bell

řekl bych, že pokud se naše pojetí buddhismu v zásadě liší, další diskuze by byla neplodná.


Přesto zkusím vysvětlit proč

Podle mě buddhismus není jen souhrn zajímavých, mírumilovných filozofií, které jsou bonbónkem pro intelektuála jako je Egon Bondy. Není to ani příjemný způsob, jak si v meditaci uklidnit myšlenky a vidět svět liberálně.

Protože tvůj přístup je pořád nějaký přístup. Dogenův přistup vypadá taky pouze jako nějaký osobní přístup, ale jeho přístup vede k přímé realizaci
Buddhova učení v praxi, nejen v teorii. Tato realizace překračuje jakékoliv pojetí a to je ten rozdíl mezi tvým přístupem a přístupem autentického žáka nebo učitele.

Podle tebe můj přístup je ale také osobně podmíněný, a je tudíž zaujatý a neobjektivní.

Ano, jedna složka je určitě osobně podmíněná, to je to, že jsem si vybral Dogena a nikoliv lamaismus, např. ALe to, v čem se naše pojetí naprosto rozchází, je to místo, kde končí názory. Já necvičím zazen proto, abych změnil názor nebo upravil názor, ale abych cvičil zazen jako čistotu a nezaujatost a realizaci v tomto okamžiku.

Čili pro mě to není poupravení, přidání trochu moudrosti, pootevření mysli, posun tam nebo jinam, atd. Zazen pro mě není prostředek a zrovna tak pro mě není prostředek ani vaření nebo uklízení. Tyto činnosti jsou cílem samy o sobě.

Buddhismus v sobě obsahuje zásadní úkol a to je realizace, uskutečnění pravdy. Jakýkoliv kompromis tu není možný.

Když pujdeš za nějakým buddhistickým učitelem, bude se s tebou zabývat intelekutálními aspekty buddhismu možná minutu, možná pět minut, možná hodinu, ale nikdy to nebude dělat věčně. I když nejsem učitelem, nevidím smysl zabývat se intelektuálními aspekty buddhismu s lidmi, kteří s buddhismem POUZE sympatizují - věčně.

Když budeš buddhismus nejen mít rád, ale pustíš se do toho rovnýma nohama, určitě si toho všimneš, všimneš si, že jsi začal praktikovat.