Taidžucu (umění těla) je podobně znásilňovanej termín, jako třeba kendžucu (umění meče)
Prostě často někdo, aby ho někdo nenachytal, že si něco vymyslel, tak používá nějaký takový obecný název, který není "nic proti ničemu" a dá se pod to zahrnout všechno
Tak jako u kendžucu je třeba znát konkrétní "rjú" i taidžucu má konkrétní styl, k němuž patří... tj. jsou školy, které nepoužívají termín džúdžucu nebo jiný, ale mají termín "taidžucu" pro neozbrojený boj.
Jinak řečeno - taidžucu je jiný název pro věci, jako džúdžucu, jawara (džucu, -gi, -riki), torite, wadžucu, kumiuči... etc.
Jenže na rozdíl od obecného povědomí české veřejnosti, toto nejsou zastaralé názvy, ale názvy starých škol "neozbrojeného boje"... nebo taky jiné formy boje v jednotlivých školách. Takže některé školy můžou mít okruh, který nazývají "kumiuči" a vedle toho kategorii technik "taidžucu"
Taidžucu používá/vala třeba škola Asajama Ičiden rjú (nebo heihó) nebo Jagjú ©ingan rjú. Tenhle termín pochází někdy ze 17. století. Je možné, že se tenhle termín používal častěji, než džúdžucu. Dnes je to naopak a často se všechno označuje jako džúdžucu.
Nejčastěji se setkáš s termínem taidžucu u Budžinkanu, ale o tom by měli napsat lidi, co ho dělají. Neznám souvislosti, tedy kromě toho, že je to ta část, kdy se nepoužívají zbraně. To je to, co popsal Roza.
Taidžucu se používá taky v mnoha případech cvičení aikidó. Ted třeba Iwama rjú má kkategorii buki waza (techniky zbraní) a taidžucu. Nevím ale, jak jsou na tom pohledy takových aikidó stylů, které zbraně nevyučují, nebo je mají ve velmi omezené míře.
Patrik