Asi se to zde někomu nebude líbit, ale napíšu to
) Cvičím Ju-jitsu. Cvičím ho pátým rokem a před pů rokem jsem ho začal i učit. Je to trochu složitější, ale rozhodně jsem s tím nezačal kvuli penězům. Jsme malé dojo, mám 6 žáků a na pronájem tělocvičny ještě doplácím. Myslím, že nikdy z nich si nestěžuje na styl mé výuky. Ano, jistě - není to to samé jako když učí mistr, který má Dan a o poznání více zkušeností a znalostí, ale troufám si říci, že to, co učím chápu a nikdy bych si netroufl učit něco co neznám, nebo co jsem jen někde viděl. Techniky se snažím doprovázet do nejobsáhlejším výkladem - jejich klady, zápory atp. K žákům promlouvám i trochu filosoficky... občas nějaké to "řečnění" skutečně zaujme a je vidět, že nad věcí přemýšlí, což mě těší. Nejsem mistr, nemám mistrovský stupeň a na každou stranu křičím, že nejsem sensei ani se za něj nepovažuji. Jen něco znám a jsem ochotný to ukázat a naučit i jiné. Tvoříme dobrou partu, výuka neprobíhá ve stylu kostelním, ba naopak - často se ozývá i smích. Podle mě je nutné žáky zaujmout, motivovat je. Zkoušky samozřejmě neskládají přede mnou, ale zkouší je "cizí" zkušební komisař. Vše v pořádku. Myslím, že se snaží a jde jim to dobře. Snažím se jim předávat vše co vím. Jak říkám: Snažím se své vědění předat dál svým žákům. Oni jsou mým obrazem v galerii života. Jedním z nejcenějších.
Pokud se budete chtít na něco zeptat, nic netajím, klidně se ptejte. Já sám začínal u člověka, který v té době dělal Ju-jitsu jen tři roky a měl také 3.kyu. Nyní je to mistr, a troufám si říct, že je velmi dobrý... každý potřebuje čas. A jak jste zde napsali - záleží na člověku.
S pozdravem a přáním pěkného dne Tomáš P.