Kruciš, pár dní jsem tu nebyl a tady taková debata

. Trochu mi ujel vlak, tak se omlouvám, že budu reagovat na příspěvky ještě z předchozí stránky.
Chlapi, co si pořád myslíte, že na ulici vyhrajou jedině ti, co ovládají pouze údery (a že nic dalšího není potřeba) - tyhle spory jsou staré mnoho let. Teď jsem v tomhle smyslu odpovídal i jednomu váženému kolegovi na intranetu, tak to prsknu i sem, ať se nemusím opakovat. Je to můj názor a zkušenost, kterou nikomu nevnucuji, tak mně nebijte

.
Je správné, že si obhajujete své bojové umění - člověk si má stát za svým. Co se týká různých bujutsu, které využívají na sebeobranu jen údery a kopy (obecně budu mluvit o vyzdvihovaném boxu, byť nemám na mysli jen klasický box, ale i ty další něco-boxy), tak připouštím, že by mohl proti laikovi docela dobře fungovat. Snad by mohl fungovat i proti nějakému adeptu jiného boj. umění, pokud ten box ovládáš lépe, než on svůj volený styl. Ale jinak na rozdíl od některých názorů a při vší úctě k boxerům (rozhodně bych tedy nechtěl dostat od boxera pěkně „sednutou“ pecku do palice) je box pro „uliční“ sebeobranu naprosto nejméně vhodný ze všech bojových umění. (To víte - každý si chválí to svoje

).
Já jsem z bojovými uměními začal v podstatě před 32 lety - v šesti mně teta přivedla do juda. Pak jsem to na pár let přerušil, pak jsem se dal na karate, znovu na judo, na sebeobranu, jiujitsu, aikido. Z hlediska sebeobrany jsem nicméně začal bojová umění vnímat mnohem později - až tak po roce 1982. Ale pamatuju si, že již tehdy jsme vedli řeči typu: „
Nejlépe je pro boj na ulici vybaven boxer, ten je zvyklý rány snášet i rozdávat“. Až po čase jsem zjistil, že to není pravda, že po první ráně lehne málokdo (vlastní zkušenosti - párkrát jsem do palice dostal a bolelo to jaxwiňa, ale až po boji - milosrdný adrenalin mi v první fázi tu bolest otupil

). Box jako sebeobranu je možno použít spíš jen na ty, kteří se sesypou už při představě, že by mohli dostat ránu. Chlapi, co uznáváte jen klasický box, řekněte mi, jak vám jde boxování, když jste v klinči? Když je klinč řádný, tak moc asi ne. Zkušený bojovník jde boxerovi hned na tělo, tedy do něčeho podobného klinči. Názor, že si boxer k tělu nikoho nepustí, je zastaralý a překonaný. „Vstupů“ do boxera máme celou řadu. A že se jde dostat i divoce boxujícímu boxerovi bez problémů na tělo dokazují sami boxeři - když ti horší dostávají mlatu, chytají toho lepšího sami do klinče. A klinč je
naše nadzemské království. Z toho jde dělat věcí. Doménou úderů v JJ jsou kolena a lokty, ty jdou používat i v klinči (no vida, já místo domény
www.jiujitsu.cz jsem si mohl pořídit doménu
www.kolenalokty.cz ), ale naprosto nejdokonalejší je spadnout s ním na zem. Zem je
naše pozemské království. A jak jsou na tom boxeři na zemi? Dle doložených statistik (autoři ©pička - Novák) 80% pouličních zápasů končí pádem obou na zem. A co když boxera někdo kopne? Zvládají boxeři obranu proti kopům? Ty jsou na ulici snad od laiků ještě častější, než údery. Mají boxeři zpracovanou metodiku co dělat, když leží na zemi a je do nich kopáno? My tedy ano. A co když na boxera někdo vytáhne krochnu? Bude jeho direkt proti namířené krochně, či bodajícímu noži úspěšný? A když bude útočníků několik - učí se boxer, jak v takové situaci postupovat? My to máme docela zmáknuté. Když jsem u boje proti skupině, tam je největší průkak se nechat chytit. Umí se boxeři vyprostit proti úchopu?
Je pravda, že zvyk na rány je pro boxera ohromná výhoda. Ale to není jen u nich. My se na tréninku pereme téměř reálně - dá rozum, že se ale nikoho nesnažíme zabít silným úderem do hlavy, takže mu tu hlavu spíš jen „lízneme“, aby si uvědomil, že ji má nekrytou. Nějaká pravidla, že je něco zakázáno, nepoužíváme. Je pravda, že to moc oddílů JJ nedělá - vlastně pokud vím, tak ti, co se kromě nás rovněž perou, mají propracovaný jakýsi pochybně složitý systém pravidel. U nás musíš čekat od soupeře úplně všechno - je tedy lepší na nic nečekat a jít do klinče, abys mu zabránil aspoň v těch úderech a kopech (boj u nás na tréninku vypadá zhruba takhle: „úklona, jeden až dva kopy obvykle mezi nohy, vstup do klinče s nějakým tím úderem, v klinči nějaké ty lokty, hlavičky, kolena, pád na zem, další hlavička či loket, doškrcení, nebo dopáčení - záleží samozřejmě na tom, jak je kdo z bojujících zkušený).
Když jsem naše JJ založil, tak žádný systém, kde by se (byť nesoutěžně) prali lidé všemi prostředky neexistoval. V jiných oddílech podobného typu si vždy řekli: „Teď jedem boj jen karate. A teď jedem jen judo“. Všichni mě zrazovali od rvaní se laicky řečeno - judo+ karate dohromady. No a funguje nám to roky a nalézáme podobnost v různých zahraničních ultimátních zápasech (o těch jsme tehdy nic nevěděli). Já vymýšlím různé handycapové situace a dám boj, když předtím ostatním řeknu: „Jeden může jen údery a kopy, druhý vše kromě úderů a kopů“ Hádejte, kdo v drtivé většině vyhraje? Prozradím to malé tajemství - ten co nesmí bouchat (ale chce to samozřejmě cvik).
Mám kámoše boxery, někteří jako vyhazovači mně pouštěli zdarma do zdejšího rockáče (před tím viděli naše vystoupení na jedné diskotéce a tak si mně zapamatovali). Jsou dobří, mám je rád, ale už tam nepracujou. A proč? Protože konflikty řešili několika údery. Po několika trestních oznámeních byli vyhozeni. Ještě jsem ale neslyšel, že by někdo podal tr. oznámení na někoho, kdo ho vyvedl z lokálu v páce, nebo kravatě.
Jiný kámoš mi říkal, že u nich na tréninku boxu mají tak namakané úderové kombinace - třeba i o pěti akcích - kde se předpokládá, že prvních pár ran vykryješ, ale ty poslední tě dostanou, protože jsi rozhozen. Požádal jsem ho, ať je použije na mně. Hned po prvním úderu jsem ho měl v klinči a z pečlivě nacvičené kombinace již nešly zbylé prvky použít.
To jsem se rozjel, že?. Ale nechci si boxery nějak znepřátelit - berte to, že je to jen, jak to vidím já. Jen jsem chtěl naznačit, že bych byl opatrnější označovat něco, kde jsou jen údery (a popř. i kopy) jako nejlepší sebeobrana na ulici. Ale nic ve zlém - každý je dobrý v tom, co umí líp, než ten druhý.
Jinak nedávno jsem si koupil knihu „Box“ od Filipa Miňovského a velice příjemně mně překvapila, musel jsem si k lepšímu opravit svůj názor na box, už v něm nevidím jen bezduché mlácení, ale disciplínu, srovnatelnou s jinými bojovými uměními. Ten Miňovský je očividně Pan trenér a napsal to fakt dobře i z jiných hledisek, než jen z toho úderového

.