pavela píše: Samozřejmě, že není a nebude. Vyšší škola kungfu zvaná vnitřní styly, je pro nás těžce nepochopitelná a těžko se dobereme k tomu, prož to těm kurvám šikmookejm funguje a nám ne.

Prostě a jednoduše, my se zmůžeme jako evropani akorát možná na napodobování, někdy líp někdy hůř ale prostě ty adidasky budou vždycky lepší v originále než ty naše se čtyřma pruhama. Jsem v tom směru opravdu dost pesimista, protože jsem já(ale bezpochyby i vy kluci od Yiwana) viděli a zažili v Číně, jak to ty dědkové dělaji, a přijít tomu na kloub prostě nejde. Dělám taky vnitřní styly ale čím víc to dělám, tím víc vidím, že to není ono a kdybych se chtěl prát tak, jak to dělaji ti Tajtisti v Číně, tak to prostě nebude fungovat. Takže se prostě nezbývá než používat sílu vnější, nikoliv jako oni vnitřní. Je krásný, že se přesto lidi u nás(včetně mě) pouštějí jako Sun a další do sisyfovské a předem prohrané bitvy ale naučit se skutečně prát Taijiquanem tak jak to dělají třeba lidi jako Ma Changxun nebo Fang Zhiqiang to je myslím marné.(nikdy jsem třeba nepochopil, jak je možný 3 stupeň odstrkování neboli tygr v Xingyi,jak to dělá třeba Du Fu Kun kdy síla míří DOLů a člověk letí NAHORU. To jsou věci mezi nebem a zemí. Fyzika?, trik? Čchi? Kdo ví. Jsme prostě jenom napodobovači a kopisti pohybů, co se děje vevnitř, kdo ví???
Já bych to přeci jenom doplnil. Měl jsem možnost cvičit se žáky profesora Fang Ninga v Guangzhou a v Xian a i s ním samotným. On tzv. no-circle ovládá, ale s jeho čínskými žáky je to úplně stejné jak u nás, když číňan cvičení fláká, je na tom stejně jako my. Prostě se k tomu neprocvičí. I šedesátiletý žák čumí na mistra s otevřenou pusou. Sice teoretický ví o co se jedná, ale není schopen to udělat. A taky tam jsou jako u nás zatuhlí cvičenci, jak fyzicky tak psychicky nebo naopak uvolnění jak špagety. Jsou tam takoví, co makaj s mistrem pomalu každý den, chodí k němu domů a taky takoví, co příjdou jednou za týden, pokecaj, zatuishujou a je to. Mají však výhodu, že správné provádění pořád vidí. Ovšem je tam jeden velký rozdíl, všichni se u toho neskutečně baví. Každému odstrčení se řechtají, ať už sami létají nebo se jen dívají. Já se taky úžasně bavil, když jsem na hotelu lítal do sražených postelí. Byla to opravdu skvělá zábava, někdo odstrčil mne někoho zas já. Nepřipadal jsem si vůbec, že bych snad toho uměl o hodně míň než oni, smáli jsme se všichni dohromady, když se někomu něco povedlo, ale i uznale pokývali hlavama, když si někdo něco dovolil proti služebně staršímu a ten to taky byl schopen ocenit. A to je taky obrovská výhoda, že mají pořád srovnání s někým lepším, takže si o sobě nikdo až tak moc nemyslí, i když jsou tam taky takoví, co chtějí každého přeprat za každou cenu bez ohledu na principy. To mistr jen kroutil hlavou, vysvětloval a vysvětloval, ale nebylo to nic platné. Pak se společně zasmáli.
Když jsem se ptal, proč je jejich mistr na takové úrovni, obdivně říkali:" představ si, že on cvičil třikrát denně - to už dnes asi nikdo nedokáže". Jen pro upřesnění, když řekli třikrát denně, mysleli tím, že ne jednou za týden, ale každný den, za rok ani jednou vynechat a tak pořád dokola. Je to neskutečné, a protože to většina z nich absolutně nedokáže,tak se toho mistra velmi moc váží. Jen si to zkuste, ráno dvě hoďky, v poledne dvě a večer čtyři. Jak dlouho to vydržíte?