Bushido,samurajové, staré ideály, má to ještě smysl?

[zm]

Moje rec, Budo je jedna vec, ale safety first!
Petr

®ádné ale - budo to "safety first" jednoznačně a bez diskuse zahrnuje.

[zm]

to zm: soudní lidé znamená, že jsou to lidé, kteří si uvědomují, že se dnešní svět (ať už bohužel nebo naštěstí) posunul někam jinam a že nežijeme ve feudálním Japonsku...

Ne nežijeme, ale možná by to mnozí potřebovali, přičemž by jich asi přežilo jen málo. Já jsem si to Tvoje "soudní lidé" podle kontextu přeložil tak, že si ti "soudní" vykládají prinicipy, budo a potažmo i bushido zásadně podle svého a zejména jak se jim hodí do krámu.

Jasně, že potřebuju, aby mě někdo při tréninku hladil po hlavě, nejlíp sensei - u vás to neděláte? to my si trénink bez pohlazení nedokážeme ani představit

To je výzva pro toraa, ne?
Ne, my, já a ani pokud vím ani Michal to neděláme. Existuje přísloví "Chceš-li dobrého učitele, vyber si toho nejpřísnějšího." Snažím se to bezezbytku naplňovat. Naproti tomu, pokud je i malá pochvala namístě a má motivační efekt, nerozpakuju se ani chvíli.Myslím ale, že jsem Ti na to odpověděl nevědomky už včera, když ses zúčastnila cvičení, které jsem vedl. Tak takhle to u nás chodí.

Rozdíl mezi bokkenem a mečem? když už si vezmeš jenom to, že si v minulosti meč mohl dovolit jen málokdo a bokken si mohli udělat takřka každý a takřka z čehokoli - je poměrně logické, že i vztah k meči a bokkenu byl (a v podstatě pořád je) poměrně rozdílný... bokken je kus dřeva... a meč je prostě meč - že se s tím někdo učí cvičit a snaží se s tím cvičit stejně jako s mečem neznamená, že je to to samé.

No, no, to snad ne.

Mimochodem dík za trénink, bylo to super:)

Do itashi mashite, potěšení je na mé straně. Když jsem Tě tam tak viděl stát se založenýma rukama ve stylu "tak se ukaž frajere, co ty mě můžeš", tak jsem musel s tím trochu něco udělat, abych Ti nehnal vodu na Tvůj mlýn a abys mě tady nepomluvila.

[Hosobiki]

to zm: já stojím se založenýma rukama pořád - vžádném případě v tom nebylo nic negativního (maximálně nervozita) - a tohle jsem si fakt nemyslela... jediné, co se mi v tu chvíli honilo hlavou bylo, že bych se měla snažit netrhnout si moc velkou ostudu

btw: to "to snad ne", bys mohl trochu rozvinout

Já si myslím, že učitel tvrdý být za každou cenu nemusí - záleží na žácích...

[zm]

to zm: já stojím se založenýma rukama pořád - vžádném případě v tom nebylo nic negativního (maximálně nervozita) - a tohle jsem si fakt nemyslela... jediné, co se mi v tu chvíli honilo hlavou bylo, že bych se měla snažit netrhnout si moc velkou ostudu

Jsem rád, že jsem se spletl, ale obecně z nějaké haptiky to vyjadřuje uzavřenost, nepřístupnost a neschopnost přijmout nové, a když, tak za cenu velkého přesvědčování a dokazování, což je v dnešní době poměrně rozšířený postoj mladých lidí. Zřejmě to souvisí s dobou a přehlcením informacemi. samozřejmě to může buď motivovat anebo bohužel úplně odradit druhou stranu.

Rozdíl mezi bokkenem a mečem? když už si vezmeš jenom to, že si v minulosti meč mohl dovolit jen málokdo a bokken si mohli udělat takřka každý a takřka z čehokoli - je poměrně logické, že i vztah k meči a bokkenu byl (a v podstatě pořád je) poměrně rozdílný... bokken je kus dřeva... a meč je prostě meč - že se s tím někdo učí cvičit a snaží se s tím cvičit stejně jako s mečem neznamená, že je to to samé.

btw: to "to snad ne", bys mohl trochu rozvinout

Je to prosté, kdo v té době mohl a měl právo praxe bojových umění s mečem, tak ten meč jednoduše měl. Kdo ho neměl a nesměl ho mít, nemohl s ním bojovat a tomu bylo i zapovězeno bojovat i s bokuto. A pokud byl takový člověk byť i jen s bokuto přistižen, byl potrestán. Vlastnit dlouhý meč bylo vyhrazeno jen určité společenské třídě, to ale jistě víš. Tak proto.
Bokuto je cvičební pomůcka. Je možno použít paralelu (která kulhá jako každý příklad) mezi úderem holou rukou a úderem rukou v boxerské rukavici. Bokuto je v tomto případě oproti meči docela "soft". Primární je vždy meč, bokuto je prostředek, kdo cvičí s bokuto, neměl by zapomenout, že bojovat bude s mečem a zlozvyky, které se naučí při tréninku s bokuto se mu zcela jistě při boji s mečem vrátí. Proto se má člověk k bokuto chovat stejně jako k meči. Ano meč je ocelový bokuto, jak už je obsaženo v názvu, je dřevěné. Ale i bokuto dokáže v rukou zkušeného bojovníka být stejně smrtící jako meč, což je další důvodem zacházet s oběma stejně a mít k oběma stejný vztah. To také platí obecně o všech zbraních, ať kovových nebo jiných - meč, jo, tanto, hanbo, naginata, tessen, kama, nunchaku, ...

Já si myslím, že učitel tvrdý být za každou cenu nemusí - záleží na žácích...

Ne, za každou cenu rozhodně ne, záleží mimo jiné i na žácích. Přísnost nemusí znamenat tvrdost. Naopak většina vynikajících učitelů jsou velice lidské osobnosti, byť při bojovém umění jsou nekompromisní a při výuce přísní. Naopak setkal jsem se s některými velice špatnými "učiteli" a většinou to byli i špatní lidé po osobnostní stránce a ti byli tvrdí. Bohužel jen k žákům, nikoli sami k sobě.

[Hosobiki]

to zm: "neschopnost přijmout" v mém případě vžádném případě nepramení z toho, že bych nechtěla

A co vůbec tví žáci? Líbilo se jim tsksr?

Možná, že ta "neúcta" k dřevěným zbraním (pro všechny rýpaly: všimněte si úvozovek...) pramení z toho, že jsou běžnější - něco na co jsem zvyklá a s čím často pracuju - zatím co s katanou se setkám jednou za uherský rok...

[zm]

to zm: "neschopnost přijmout" v mém případě vžádném případě nepramení z toho, že bych nechtěla

to jsem taky říct nechtěl, ta gesta jsou většinou mimovolní a vyjadřují vnitřní stav "mimo vůli". Mohou být samozřejmě i volní, potom je to přímé vyjádření postoje.

A co vůbec tví žáci? Líbilo se jim tsksr?

Domnívám se, že ano. Myslím, že pro to mluví už to, že na tom tréninku "tsksr" byli skoro všichni a navíc mnozí to už "znali" od loňska, tak to nebyla jen zvědavost.

Možná, že ta "neúcta" k dřevěným zbraním (pro všechny rýpaly: všimněte si úvozovek...) pramení z toho, že jsou běžnější - něco na co jsem zvyklá a s čím často pracuju - zatím co s katanou se setkám jednou za uherský rok...

Možná. Já bych asi ten uherský rok (nevím, jak dlouho cvičíš ) co možná nejvíc zkrátil, tak na týden. Zejména pokud sis meč vybrala jako zbraň, které se chceš opravdu věnovat, taky záleží na motivaci proč to všechno děláš.

[torao]

Zdravim,

Jasně, že potřebuju, aby mě někdo při tréninku hladil po hlavě, nejlíp sensei - u vás to neděláte? to my si trénink bez pohlazení nedokážeme ani představit

uprime devcata na treninku i po hladim rad....

Ale i bokuto dokáže v rukou zkušeného bojovníka být stejně smrtící jako meč, což je další důvodem zacházet s oběma stejně a mít k oběma stejný vztah. To také platí obecně o všech zbraních, ať kovových nebo jiných - meč, jo, tanto, hanbo, naginata, tessen, kama, nunchaku, ...

ja bych to rekl jinak, kazda vec, se da pouzit jako zbran, je jedno jesli je to krabicka od sirek, tuzka, kufr, klice atd. a taky jim nevzdavame hodl... Je pravda ze ucta k meci v Japonsku nepochazi z toho, ze by to byla zbran, ale z toho ze je to symbol cisare a dar od bohu... pozdeji se rikalo ze mec je dusi valecnika, ale to je jasny bez mece by zemrel...

Navic doporucuju shlednout film Harakiri (Seppuku) kde je krasne videt, jak na jedne strane se drzi zazitych dogmat o cti a na druhe strane clovek ktery "pochopil"....

uprime v bitve se prekrocilo tolik mecu a zbrani a bylo dulezite kdo vyhral.....

Petr

[zm]

Zdravim,

Jasně, že potřebuju, aby mě někdo při tréninku hladil po hlavě, nejlíp sensei - u vás to neděláte? to my si trénink bez pohlazení nedokážeme ani představit

uprime devcata na treninku i po hladim rad....

Čte to i tvoje manželka?

Ale i bokuto dokáže v rukou zkušeného bojovníka být stejně smrtící jako meč, což je další důvodem zacházet s oběma stejně a mít k oběma stejný vztah. To také platí obecně o všech zbraních, ať kovových nebo jiných - meč, jo, tanto, hanbo, naginata, tessen, kama, nunchaku, ...

ja bych to rekl jinak, kazda vec, se da pouzit jako zbran, je jedno jesli je to krabicka od sirek, tuzka, kufr, klice atd. a taky jim nevzdavame hodl...

to určitě nevzdáváme, ale domnívám se, že je to opět řešení zástupného problému, primární je otázka dbalosti a nedbalosti ve vztahu k věcem, které mají sloužit, a při jejich používání.

Je pravda ze ucta k meci v Japonsku nepochazi z toho, ze by to byla zbran, ale z toho ze je to symbol cisare a dar od bohu... pozdeji se rikalo ze mec je dusi valecnika, ale to je jasny bez mece by zemrel...

Navic doporucuju shlednout film Harakiri (Seppuku) kde je krasne videt, jak na jedne strane se drzi zazitych dogmat o cti a na druhe strane clovek ktery "pochopil"....

Já se naopak ohledně té úcty k meči domnívám, že pochází z obojího, jedno vychází z druhého a naopak, poněvadž pokud nahlédneme legendu http://www.katana.cz/clanek.php?id=25 , tak jeho zbožštění vychází prvotně zejména ze způsobu použití bohy. Ale je to stejné jako, zda bylo dříve vejce nebo slepice.
Film Harakiri je fakt super a co je v něm krásně vidět, ponechávám na každém zvlášť. Jestli se opravdu jedná o nějaká dogmata nebo jen o povrchní vnímání a překrucování některých aspektů cti atd. může posoudit jen odborník hluboce zainteresovaný v historickém vývoji bushido, potažmo filmový kritik (oba asi zřejmě ne nejponci).

uprime v bitve se prekrocilo tolik mecu a zbrani a bylo dulezite kdo vyhral.....

Ano v bitvě se překročilo tolik mečů a jiných zbraní, ale jednak výuka adeptů jako proces není bitva a druhak to bylo asi z nutnosti extrémní situace. A o tom, zda bylo důležité, kdo vyhrál, by se taky dalo dlouze diskutovat. Asi jak pro koho to bylo důležité. Tak možná pro nějakého přímo zainteresovaného daimyo nebo velícího generála. Vznešenost porážky, která je také součástí bushido, je známá věc.

[torao]

Čte to i tvoje manželka?

Nastesti ne


Petr

[ingwe]

kamaráde, použil jsi nešvar dnešní doby a zvláště tohoto fóra, vytrhl jsi slova z kontextu. Ano jde o prkotinu a bezpečnost především, ale já jsem chtěl jen říct, že k tomu vůbec nemuselo dojít, tedy nemusel spadnout na kolegu, ani překročit meč, ani vůbec spadnout, kdyby si prostě jen dával pozor, co se kolem něj děje a třeba jestli se na něj náhodou někdo neřítí.
...

v tom případě jsem tvůj příspěvek nepochopil, omlouvám se za jeho zprznění, a nebudu do toho už dál rýt. shodnem se na tom že safety first a to je hlavní.

chci ti taky poděkovat za trénink. i když byl jen jeden a krátký, byl nesporně přínosem pro všechny z tsksr (hlavně pro hosobiki ). takže díky.

[zm]

kamaráde, použil jsi nešvar dnešní doby a zvláště tohoto fóra, vytrhl jsi slova z kontextu. Ano jde o prkotinu a bezpečnost především, ale já jsem chtěl jen říct, že k tomu vůbec nemuselo dojít, tedy nemusel spadnout na kolegu, ani překročit meč, ani vůbec spadnout, kdyby si prostě jen dával pozor, co se kolem něj děje a třeba jestli se na něj náhodou někdo neřítí.
...

v tom případě jsem tvůj příspěvek nepochopil, omlouvám se za jeho zprznění, a nebudu do toho už dál rýt. shodnem se na tom že safety first a to je hlavní.

chci ti taky poděkovat za trénink. i když byl jen jeden a krátký, byl nesporně přínosem pro všechny z tsksr (hlavně pro hosobiki ). takže díky.

Již dvojnásobné potěšení na mé straně, tolik štěstí si snad ani nezasloužím.
Omlouvat se snad ani nemáš za co a nemusíš. Dnes je to bohužel běžné, stává se to asi všem.
Bojové umění učí mimo jiné i tzv. zostřenému vnímání, za tím si já představuju nic neopomenout a mít na zřeteli úplně všechno, i to neviditelné a mezi řádky. Zpočátku je to velmi těžké a vyžaduje to velké vypětí, ale nedlouhou praxí se to stává přirozeným, což může (tedy to zostřené vnímání) někdy v kritické situaci i zachránit život. Na druhou stranu to přináší v běžném životě velkou míru nedorozumění a zbytečných konfliktů a v podstatě i nešťastný život.