spider píše:Zní to logicky, a vysvětlovalo by to takové odchylky od vzorového provedení, jako např. kratší postoj, méně přesné provedení cuki a podobně. Jak ale vysvětlit třeba to, že karatisti, kteří se předtím pečlivě snaží přemisťovat v předpisových postojích najednou při kumite od začátku poskakují podobně jako boxeři? To už není variace na dané téma, to je přeci úplně jiný styl pohybu ...
Proč to?
Odpověď je jednoduchá. Je to typická ukázka evoluce (někdo říká degradace) karate. Z karate jako sebeobraného systému se stal sport se všemi klady a zápory. Sportovní karatista se pohybuje (stejně jako boxer, kick-boxer, atd.) na ideálně rovné ploše, kde není žádná nerovnost. Neřeší nerovnost terénu, drny, led, mokré listí atd.krátce řečeno nehrozímu ztráta rovnováhy, takže si může dovolit poskakovat.
Spíš je na místě otázka proč se ve sportovním boji poskakuje. Můj názor je, že "poskakování" pomáhá sportovci udržet svaly v napětí a tím pádem pod relativní kontrolou. Nikdo z nás neudrží svaly pod napětím déle než pár sekund. Naše těla jsou příliš pružná, nefungujeme jako např. pružna, kterou stlačíš a ona vydrží pod napětím několik let a kdykoliv po uvolnění je schopna se vymrštit. Naše tělo velmi rychle jakékoliv napětí absorvuje nebo se velmi rychle napínaný sval unaví a není schopen plného výkonu. Proto musíme neustále se svaly pracovat stále je napínat a uvolňovat (takový jing jang v praxi). Nicméně tento cyklus musí být navenek skrytý, nesmí být vidět a minimální. V ideální případě něco jako elektrická energie. Ty nevidíš jestli je drát pod napětím, zjistíš to až si šáhneš, což už může být pozdě.
Nadruhou stranu "poskakování" nese i pár nevýhod.
Z nichž největší je signalizace budoucí činnosti. "Poskakování" je pohybový stereotyp, který se dá krásně přečíst zvlášť když je hodně viditelné. Zkušený soupeř to dokáže využít ve svůj prospěch. Spustí svou akci ve chvíli kdy si ve výskoku. Protože nemáš kontakt se zemí tak nemůžeš ihned reagovat a stáváš se makivarou.
Další je energetická náročnost. Svaly neustále pracují, což chce kyslík. Pokud není fýza tak je to konec.
Poslední je ztráta kontaktu se zemí, což je problém. Létat neumíme, takže je v boji kontakt se zemí velmi důležitý. Je to naše opora a hlavní zdroj energie pro boj.
Když to shrnu tak "poskakování" ve sportovním karate považuji za nesprávný návyk, který se spíše dá nazvat jako sebevražedný. Každý kdo chce dát pořádnou ránu tak stojí pevně na zemi. Ale sportovní karate je o sbírání bodů tak není potřeba mít pevnou oporu a tvrdý úder.
RBR