Jak všichni víme, na Olympiádu v Číně se chystají s wushu. Ne, nehodlám flejmovat o tom nakolik to bude mít vztah k "opravdovému" bu, ani o tom, jak se to má s lehkou atletikou a vztahem k bojovému umění starého Řecka. Ale my jsme národ svrchovaně tvořivý, a to i v oblasti bu, jak dokazuje úspěch všelikých českých mistrů, zakladatelů a nebo jediných pokračovatelů tajemných mnichů, co jsou už dlouho mimo signál mobilních telefonů. A protože někteří z nás se zakládat nové styly stydí, a přesto bujnost chce ven nebo hrozí zničit samotného nositele, nabízím tuto krabičku na disciplíny, na které se na Olympiádě pravděpodobně již nedostane. Pišme sem jen to, co jsme na sobě úspěšně vyzkoušeli. Tak je zaručeno, že se to dá přežít, a ani škody na duševním zdraví nejsou tak rozsáhlé, aby sportovec ztratil schopnost psát
Nultá - pouze motivační disciplína (nepočítám ji právě proto, že se mi ji nepodařilo realizovat, ale nemůžu si ji jaksi dovolit vynechat):
MYIAGIHO MOUCHA
Sportovní potřeby: Uzavíratelná místnost, moucha, jídelní hůlky.
Pravidla netřeba vysvětlovat - viz film Karate Kid. Inu, zajímalo by mě, jestli se to někomu přecejen nepovedlo, a jestli ji můžeme zařadit jako plnoprávnou disciplínu
První disciplína, nyní již ověřená:
MUSASHIHO MOUCHA
Sportovní potřeby: Raději nevysoká uzavíratelná místnost s víceméně čistými zdmi, moucha vyšší váhové kategorie, bokken.
Sportsman počká, až si moucha sedne, a pak ji zabodne bokkenem. Ale pozor, čistě! Nesmí ji přitlačit moc, aby udělal na zdi flek! Jen zmáčknout, ale ne rozmáčknout, nebo jak to říkal Mijamoto 007. U malých much to nejde. Závodníci se mohou v lovu střídat po pěti minutách.
Milí soukmenovci Franty Kocourka a Járy Cimrmana, podělte se o své podobně idiotské bú inspirované disciplíny