Zdravím všechny. Fórum si pročítám zaujatě a s místy pobaveným a místy nevěřícným úsměvem. Jako první se vyjádřím k posledním příspěvkům. Petrsane, zveřejňování soukromých zpráv na fóru bez souhlasu obou stran skutečně není košer. Pozor na to, s trochou zlé vůle ze strany p. Pokorného bys mohl časem litovat. Ale naštěstí nejsme v Americe, kde se soudí všichni a o vše. Jinak podle mé zkušenosti ceny nejsou tak hrozné, bylo to okolo 100kč za 2-2,5 hodiny tréninku, po kterém budeš mít, alespoň zpočátku, potíže vyjít schody. Což při dnešních cenách za fitko apod. není vůbec špatný obchod. Ohledně F.B.I. a podobně, ano, někteří instruktoři boje zblízka skutečně studují Bujinkan, stejně jako z něj používají část aspektů v tréninku "terénních pracovníků". P. Pokorný měl s tímto nedávno menší problém, když nějaký učitel BU z Íráku uvedl na svých stránkách, že je osobním studentem p. Pokorného- hned den na to následoval telefonát z F.B.I. jak si to pan Pokorný představuje učit bojovat jejich nepřátele.

Holt Amíci. Nyní přímo k Bujinkanu. Prošel jsem také více BU, karate, judo, kung-fu, ale u bujinkanu jsem zakotvil. Nejde o to, že by to byl nejlepší styl, nic takového ani neexistuje. Ale je to prostě nejlepší styl pro mě. Jsem typ člověka, který vše řeší v klidu, s úsměvem, když vidím fanoušky Baníku mydlit fanoušky Sparty (nebo obráceně), tak je obloukem obejdu, když vidím nějakou zjevnou přesilovou situaci, tak zavolám PČR a pak na to milé bijce v klidu upozorním. Prostě kdybych měl dva metry a 110 kilo svalů a třásl se touhou naběhnout tam a zmydlit je co se do nich vejde, tak o Bujinkanu ani neuvažuju. Na tohle bych zůstal u kung- fu, nebo zkusil Thai box či Krav Magu. Takový nejsem. Ale. Pokud se ocitnu v přímém a nevyhnutelném ohrožení já, nebo např. moje krásná přítelkyně nebo budoucí svišť, tak chci dokázat zvládnout situaci s maximální efektivitou (což v těchto situacích bohužel znamená maximální brutalitu) A právě tohle mi Bujinkan dává vrchovatou mírou. Že jsou tam pohyby pomalé? Že tam není sparring?

Vzpamatujte se. Sparring je podle mého názoru zhoubná nemoc, která postihla skoro všechny bojové sporty a umění (s výjimkou některých, naštěstí). Pokud od mládí bušíte do kamaráda osázeného chrániči, nebo ještě hůře bez nich, používáte jen některé (povolené) pohyby, tak máte v případě "výhry" ze sebe jistě dobrý pocit. Nepochybuji ani, že byste mě dokázali solidně vyklepnout, kdybych byl proti vám v ringu (i když proč bych tam lezl, že). Ale tím se také vaše tělo učí brát za standard určitý omezený vzorec přípustných pohybů. Mnohé z vás tímto asi nadzdvihnu, ale je to vědomost starší než vy nebo já. Takže stejně tak nepochybuji, že v případě naprosto shodného vážně míněného útoku na vaši nebo moji rodinu, bych si vedl daleko lépe. Pomalé pohyby, kterým se vysmíváte nejsou a ani nemají suplovat boj v tělocvičně nějaké základky. Říká vám něco termín pohybová paměť? Ty pomalé, stokrát prováděné a potenciálně velice nebezpečné pohyby tvoří soubor návyků, který si vaše tělo zakóduje a na které si prostě vzpomene, když bude potřeba. I když je pravda, že některé "utoky" z videí Bujinkanu jsou dost zábavné. Myslím že je to kvůli určité úctě k učiteli, která některým takříkajíc svazuje ruce, ale vypadá to směšně. Já sám jsem rozladěný, když můj uke neútočí přímo na tělo a když nepoužívá jiné končetiny když může nebo když se moc nebrání mé technice. To se pak naučím houby. Ale to je na vkusu. K tomu v Bujinkanu ještě přidávají velice užitečný prvek (na začátku to byl pro mě nejhorší stres z celého tréninku), kdy po studentovi shinan švihne (skutečně velice prudce) "mečem" v různých úhlech a student se musí naučit uhýbat. Tohle cílené vystavení stresu dokáže časem přeprogramovat i lidi, kteří při ohrožení "zatuhnou" tak, aby se naučili reagovat. No, i když uhnete pomalu nebo blbě, tak ty modřiny pak stojí za to.

Pro ostřílené bojovníky možná úsměvná představa, ale lidé, co začínají s BU mají často kancelářské zaměstnání a nulové bojové návyky. Přidám jeden příklad, který jsem původně přidávat nechtěl. Za studií na škole(cca rok Bujinkanu) jsem šel zamyšlený z přednášky a mého kolegu a spolubydlícího nenapadlo nic lepšího, než mě zezadu "přepadnout". Ještě dříve, než jsem se stihl leknout jsem jej rexlexivně udeřil loktem do ohryzku a užuž navazoval prsty na oblast obličeje, což jsem naštěstí nedokončil. Dodnes mě to mrzí, bylo to poprvé, co jsem viděl dospělého chlapa plakat bolestí. Dnes už jsem o něco dál, tak věřím, že bych se zachoval daleko šetrněji a spíše poodběhl a otočil se, (s kontrolou vzdálenosti a hl. kontrolou kdo to vlastně je) než tohle. Doufám. Proto si také myslím, že Bujinkan není vůbec vhodný pro lidi, co touží po ringu a taky například pro policisty. Opravdu nerad bych věděl, že značně nevypočitatelní městští policisté mají tento výcvik a tyto rekční vzorce. Pro zmíněné agenty F.B.I., to je už něco jiného.
Tady opravdu nejde o to, kdo ze studentů Bujinkanu by se úspěšně postavil v ringu Tysonovi (leda nějaký vážně nemocný). Na to vás trénink Bujinkanu určitě nepřipraví. Zato budete vědět, (zčásti hlavně díky těm zdánlivě nesmyslným technikám včetně technik s meči a "v brnění") kolik vydrží končetiny, než se ocitnou před zlomením, kam udeřit k ochromení člověka, kdyby bylo třeba, tak co s policejním těžkooděncem (ne, nejsem zločinec, ale zde rozšířená pevná víra v to, že člověk v oděvu těžkooděnce bude vždy a za všech okolností na vaší straně je tak nějak typicky evropská a úsměvná) co s člověkem s klackem (ne, nenosím ani deštník ani meč, ale v Šárce se dají potkat podezřelejší typy, než ve tmavých uličkách) a hlavně, jakým způsobem v případě potřeby nejvyšší ukončit boj ještě dříve, než začne. Když je protivník silnější než vy, lépe ozbrojený, vycvičený, v plné formě, je připravený k boji a jde po vás, tak je to zlé. Naštěstí existují desítky věcí, jak způsobit, aby taková situace nenastala, nebo ji i tak obrátit ve svůj prospěch (nebo se o to pokusit). A o tom je skutečné ninjutsu. A Bujinkan je takový jeho civilizovanější bratránek.
A jen poznámka pane
ukropcany, skutečně gratuluju k těm x rounkickům za y sekund, (nevím teď kolik to bylo), každopádně jsem si to zkusil a málem jsem se roztrhl v rozkroku a k vašemu výkonu jsem se ani nepřiblížil. Vážím si lidí, co něco skutečně umějí. Ale nedá mi to a musím poznamenat, že tady jste skutečně tak říkajíc mimo mísu (to bohužel i značná část "obhájců" Bujinkanu) Prosím, zůstaňte u Thai boxu, jde vám to, takže není co řešit. Ale ty výlevy ohledně něčeho, o čem nemáte ani nejmenší tušení... Achjo.. Odpusťte to přirovnání, ale připadáte mi jako závodník F1 na koncertě filharmonie, který hlasitě vykřikuje, že ty housle jsou nějaký nesmysl, že vůbec nemůžou jezdit rychle jako vaše auto a že si teď hned dáte závod kdo z koho s violoncellistkou. I když vy jste ten koncert ani nenavšívil, jen to viděl na videu.

Prostě Bujinkan naprosto není pro vás. Až nastoupíte do ringu proti kamarádovi, těch x rounkicků mu umístíte do koulí a zakončíte to 20ti údery za sekundu prsty do očí, tak na tom budete ve vašem "kontrolovaném" bojovém odvětví docela zle. Věřím, že by vás to ani nenapadlo (a to je dobře). Jenže stejně tak by vás to ani nenapadlo proti člověku, co škrtí vaši ženu a za zády má schovanou kudlu. Nebo možná napadlo, ale vaše tělo by to v té zátěžové situaci prostě nedokázalo uskutečnit. A to už tak dobře není.
Nezlobte se, že jsem se tak rozepsal, v práci je nuda a tohle bylo 42 stran jedné z nejbizardnějších diskuzí, které jsem v poslední době četl.
S pozdravem
Petronius
