ingwe píše:zm: skoro to vypadá, že jsi ztratil trpělivost s mládeží. to by byla škoda![]()
Ne s mládeží ne (to si mládež nezaslouží), ale spíše s "nevážnými spekulujícími pseudozájemci" a "hurá nadšenci". Jen odvádějí pozornost od práce. Považuji práci s nimi (ať už výuku či jakoukoli jinou formu praxe) za ztrátu času a mrhání energií.
patrik píše:Jenže to je skoro všude stejný a korjú džúdžucu je rarita i v Japonsku
To bych si tak rezolutně tvrdit netroufal, řekl bych spíše, že je docela dost svázané s uměním meče a zřejmě je míň známé než např. zde na "západě", ale byl jsem docela překvapen, kolik lidí se mu tam věnuje.
Makoto píše:Stale je to totiz vnimane jako mismas karate juda a aikida a bohuzel i mistri sami tomu vesele nahravaji. Po dotazu co drive delali je casta odpoved karate / judo / aikido a po naslednem druhem dotazu, jak se dostali k jj je odpoved: "na tom neni nic tajneho, jsem to jen zkombinoval, protoze jj je pouze kombinace juda a karate...."
Ano, je to vnímané jako mix judo, karate a aikido. Ale nejen u nás. Když jsem byl v roce 2005 na velké akci ve Vídni pořádané k výročí 100 let rakouského jiu jitsu (takto je jujutsu oficiálně nazývané v Rakousku), bylo zde toto jiu-jitsu prezentované celostátní organizací Österreichische Jiu Jitsu Bund oficiálně definované jako směs judo, karate a aikido. Nejinak je tomu i v Německu, které je považováno v osobě Ericha Rahna za kolébku tzv. evropského jiu jitsu. S malou vyjímkou, kdy se s běžného a u nich normálního jiu jitsu vydělilo tzv. jujutsu (nebo taky tzv. rangers jujutsu), které bylo prezentováno a určeno pro ozbrojené složky. není to špatná věc, byl jsem několikrát na policejním tréninku, ale bylo to v podstatě normální běžné ju-jitsu, které se i zde cvičí. Jenže Němci jsou disciplinovanější, pořádnější atd. atd. takže to má i více hlavu a patu. Ale na druhou stranu je to i rigidnější.
Myslím, že je jasné, že studium a praxe jednotlivých částí oné směsi judo, karate a aikido vydá u každé z nich na celá život, pokud to "nešmrncneme" jen tak po povrchu. Pokud to budeme každé cvičit zvlášť, bude to vždy jen judo, karate a aikido. Pokud to budeme dávat do nějakého mixu, musíme se postarat o jakousi "kompatibilnost" a překrývání, což není vůbec lehké, protože mnohé prvky navzájem kombinovat, a tím jsem si zcela jist, vůbec nelze. Je tedy na instruktorech a Franz Strauss shihan z Rakouska, mi dokázal svým přístupem, že to možné lze. Ale je to věc jen a pouze kvality konkrétního instruktora. A tím vzniká styl jiu jitsu (ju-jitsu, atd.) v jeho rozmanitosti (a mixech) a související kvalitě od instruktora k instruktorovi. Včetně ČR.
Otázka judo a s tím souvisejícím "jiu jitsu" a zejména organizace Svaz judo v ČR je zcela specifická a ve světě nemá obdoby. Vždy to bude jen a pouze judo a tzv. sebeobrana judo ať si říká kdo chce co chce. Slova a skutky se zde nepřekrývají. Stačí se podívat na jednotlivé instruktory. Bohužel.
Makoto píše:Chlape, moderniste to v pohode slysi, protoze rikaji, ze tradicni techniky upravuji k modernim potrebam. Jen magori rikaji, ze to vymysleli diky bozskemu vnuknutiNase jujutsu vychazi z jujutsu, ktere uci Petras, ale je tam dost velkych uprav, abychom byli schopni stat proti boxerovi, zapasnikovi, atd. Nakonec i sam Petras uznal meho mistra a kamarada za sveho nejlepsiho zaka a smer, kterym se toto jujutsu ubira se mu velice libil.
Nevím nevím, jestli "modernisté" zrovna toto rádi slyší, protože modernizují už moderní, což v žádném případě nechci kritizovat, je to jen dobře, že se (s tím) zaplaťpánbu něco děje. Styl LP (L.Petráše) není vůbec tradiční, je to styl, o kterém jsem psal zde výše. Moderní mix, nic víc, nic míň. Nevyjadřuji se ke kvalitě, to musí posoudit zejména jeho žáci, ke kterým jsem nikdy nepatřil. A jsem na to hrdý. Jen bych rád podotkl, že nepovažuji nápravu něčich chyb, omylů a nedotažeností za modernizaci. To snad jen už to, co následuje.
RBR píše:Hm....Takhle se veřejně přiznat ke svým kořenů je nezvyklé, zvlášť když pan P. je velmi kontroverzní osobnost.RBR
Proč, když je to navíc pravda? Důležitější je, že s tím něco dělají. On je kontroverzní osobnost tím, jaký je člověk (a to si musí sám před sebou zodpovědět jen on), ne tím, co dělá (tedy v ju-jitsu).
Ale z jiného soudku - v ČR není koryu jujutsu jako takové (možná ve fragmentech jako součást jiných škol, a to i naší). Hakkoryu jujutsu je gendaibudo, nebo chcete-li gendairyu, stejně jako Yamaueryu, aikibudo a aikido, byť jsou ve stejné rodině s Daitoryu (koryu), ze kterého se vyvinuly . Je jen škoda, že v ČR koryu jujutsu opravdu nejsou, i když podle mého postřehu a názoru s vyjímkou Daitoryu jsou jiné koryu jujutsu docela na podívání docela nevzhledné. Je otázkou, čím to je, čím to je? Na tuto otázku se zřejmě s odpovědí ještě počkáme a můžeme dále spekulovat.
Makoto píše:A jeste jedna vec - jak to jiz jinde poznamenal muj velky oblibenec Pavela (ten kluk zacina mit fakt sympaticke nazory, neexistuje fakticky nic jako tradicni ci moderni. Vezmu-li v uvahu, ze jujutsu stejne tak jako kazdy jiny bojovy system byl cvicen hlavne proto, aby pomohl svemu "majiteli" prezit, pak to, co se tu cvici, bud funguje na ulici nebo ne. A potom to bud je jujutsu nebo ne (aplikovatelne i na jine systemy). Nicmene takhle cernobile to neni a existuje "mekci" rozdeleni ktere jiz uznava, ze v moderni dobe je mozne cvicit BU i pro poteseni, zdravi, ci relaxaci. Problem vsak je, kdyz chces sroubovakem zatlouct hrebik. Jakz takz to pujde, ale kdyz se ucis se sroubovakem hlavne sroubovat, zatloukat hrebik ti nepujde tak prirozene. A tady je prave kamen urazu, o ktery se neustale preme. Vzdyt i superzabijacky military system muzes cvicit tak, ze to bude spise Matrix nez funkcni sebeobrana. A pak to nekdo rozumny prejmenuje na aerobic-superzabijacky-military-system a konflikt je na svete. Ale jako marketingovy trik to zabere
Tradiční je to, co obsahuje tradici, moderní je to, co obsahuje módu. Tradiční může být moderní a moderní může být tradiční. Ovšem toto překrytí je možné jen do určité míry. Záleží také na úhlu pohledu. Z phledu sebeobrany na tradici ani módě zřejmě nezáleží vůbec. Asi tak. Přežití je otázkou vůle a tak trochu štěstí. Technika ať už tradiční nebo mopderní v tom může napomoci, také však nemusí být žádná třeba. Při přežití jde přece o souhrn taktiky, strategie, psychiky, taktiky. Moderní může být sebemodernější, ale pokud se neučí kromě technik i ty ostatní části (které tam ale nemusí být zahrnuty), je na stejné úrovni jako stejně popsané tradiční, které může být sebetradičnější, ale pokud se zde neučí i ty ostatní součásti, které jsou v tradičních systémech zcela jistě zakódovány, tak ...
Makoto píše:Prvni dan, jak to chapu ja, by mel umet improvizovat, perfektne rozumet principum, utoky by mely byt realisticke, mel by prokazat nejen technickou, ale psychickou zrucnost ovladnuti boje.
V tomto musím souhlasit s Ginem, otázka 1. danu je v ČR velmi přeceňována. Je to jen 1. stupeň (v překladu dan), kdy žák prošel všemi třídami (v překladu kyu). Toto přeceňování bylo otázkou období bez informací (do 1989) a krátce po něm (do cca 2000) ale jak se zdá střípky, a s tím související "honba za pásky", přetrvávají bohužel dodnes.