Pokud někdo tvrdí, že švejkoval výcvik mluví či mluvil za sebe.
Nepodceňoval bych ani kvalitu a výcvik šermu onou šavlí a rozhodně bych netvrdil, že se jednalo pouze o salonní šavli (i když pro jeden konkrétní typ, či skupinu šavlí se mezi četníky a vojáky vžilo označení "salonka")
Pokud byl výcvik se šavlí "jednoduchý" bylo tomu tak, že výcvik se šavlí byl jednoduchý od dob co se šavle objevila na bojišti. Proto se tak rozšířilo její používání, protože průměrnému vojákovi trvalo třetinu času než si osvojil šavlo oproti stejnému osvojení dovedností např. s kordem.
O použití během IIWW nevím, vím o případech použití v období 1914 až přibližně 1940.
Pokud by jsi chtěl zdůraznit, že japončíci to používali i během IIWW a tak jsou lepší, tvrdil by jsi, že těch pár let navíc je velmi důležitých a z toho by jsme pak mohli vyvodit závěr, že 60 let po IIWW již je stejně všechno dávno v pr..
BTW: Pokud mluvíme o použití meče v japonské armádě během IIWW, používal se především jako jiný druh, orientální šavle viz. má citace z článku Zbraně a náboje 1/2004
"Použití japonských mečů mělo ale i další, méně hrdinskou podobu. Účelem, těžko se slučujícím nejen s východním kodexem bušidó, ale i jakýmikoliv pravidly pro vedení i něčeho tak krutého, jako je válka. Pravdou je, že v minulém století více než k boji sloužily tyto zbraně spíše k páchání těch největších zvěrstev. K masakrování bezbranného civilního obyvatelstva na obsazených územích a masovým popravám spojeneckých zajatců. Meč se tak znovu stal symbolem. Symbolem bezcitnosti a válečných zločinů japonských vojsk.
Ve stopách tradic
Jen málo předmětů má takovou tajemnou pověst, jako japonský meč. Jde o odvěký symbol ozbrojené moci země vycházejícího slunce. Po „odzbrojení“ samurajské třídy v 18. století se meče počátkem 19. století znovu postupně vrátily zpět k boku příslušníků ozbrojených složek stále sílícího japonského impéria. Zprvu šlo pouze o zbraně ručně dělané (či dokonce „trofejní“, zděděné a renovované po předcích), v meziválečném období se však koncem třicátých let zavedla i průmyslová výroba podobných zbraní. Vysocí představitelé armády, letectva, i námořnictva si vždy potrpěli na drahé exempláře vyrobené klasickou ruční technologií. ©lo ale o to, vyhovět potřebám armády pro vybavení mnoha tisíců středních a nižších šarží. Zavedení strojové produkce posloužilo k zavedení jednoduchých, ale dostatečně praktických mečů do pole. I když měly na první pohled vzhled tradičních japonských zbraní, znalci a ortodoxní vyznavači je za pravé „meče“ v pravém slova smyslu nikdy nepovažovali. Spíše šlo o vojenské „šavle“, které byly čistě účelovou záležitostí."