Člověče, Luene, ty mě snad chceš zničit. Já tady napíši něco občas a teď díky Tobě, se už potím s třetím příspěvkem v jednom dni a to ještě mám vůči Tobě nějaké resty v tom druhém příspěvku. Opravdu za všechno dneska můžeš Ty, jak jsi tu diskusi otevřel a spojil. Dík
Hned Tě na začátku zklamu – nevím co je to wing cheun a z té vaší předváděčky v Taiji akademii to už vůbec nelze, protože každé cvičení pro diváka vychází z toho, že divák má jen oči, které sledují vnější stránku. Ale věřím, že se k něčemu přesto dopracujeme. Toto moje přesvědčení vychází z toho, že mám jedno velké kredo – hledání spojitostí, které se snažím naplňovat, jak je to jen možné. Takže pokud se sejdeme na tom, co chápeme jako vnitřní a vnější, tak nevidím problém. Použiji pro to paralelu s pravidlem o 6-ti harmonií, kde ty tři vnější se týkají uspořádání a spojování částí těla, na které je vidět (ramena-kyčle, kolena-lokty, zápěstí-nohy). Ty vnitřní se týkají těch složek našeho já, které nejsou vidět (mysl, energie a pak je to síla,která je podle mě někde mezi, protože způsobuje také vnější pohyb). V taiji na začátku, podle mě nemůže být žádná řeč o nějakém vnitřním umění (tj. o nějakém zapojování těch vnitřních složek nebo práce na relaxaci) V tomto stádiu je zatěžovat nějakým povídání o energií, které stejně sami v těle tečou ať už cvičíme taiji nebo ne, je podle mě hrubá chyba. Nechme jim čas se naučit vnější pohyby. Pak postupem času třeba na jednotlivých pohybech a nebo na pomalém cvičení sestavy se učí jednak více zrelaxovat a zapojovat více ty vnitřní složky – tj.hlavně mysl (také pokud možno relaxovanou) aby vedla pohyb na základě naší vůle - záměru (idei), kterou chceme, aby tělo realizovalo. Ten záměr samozřejmě už vychází z toho nacvičeného pohybu. Zde ale musím zmínit tu základní větu z klasických textů:“Mysl/záměr vede čchi“ I zde je ale podle mě velkou chybou hledat tu qi pomocí mysli v těle, protože když mám něco vést, tak jsem rozhodně kus předtím, co vedu. Takže čím více člověk cvičí, tím více dokáže spojit vnější pohyb a těmi vnitřními složkami, takže v těch pokročilejších stádií kungfu, by se mohlo zdát, že tělo čeká až mysl zavelí a ta samozřejmě zavelí bleskově a vycvičené tělo také pak bleskově poslechne. Toto jsem se snažil také naznačit v tom svém původním příspěvku s tím dobrmanem. Sám si tedy zvaž, jestli vlastně necvičíš z tohoto pohledu vnitřní styl. Já bych se ze svého pohledu také za to přimlouval a ten boxer by se mi tam klidně také vešel. A také Ti prozradím, proč si to myslím. Protože se jedná u člověka o přirozenou věc – čím je jeho kungfu (dovednosti) větší, tím se mu věci dělají snáze a uvolněji a v jeho těle je více spojení a harmonie a klidu.
To o tom marketingu s Tebou souhlasím – jen se podívej na ty různé zaručeně jedinečné sestavy a qigongy , které nás oslovují jako by to bylo uděláno hlavně pro nás (jo, ale hlavně pro naše peníze). Ale to se už opakuji , co jsem napsal ve vláknu Papa Zhai.
Do toho sledování přirozenosti bych zařadil i to naše povídání o jin-jang (kde, jak jsi řekl správně se dá napasovat vše), ale i to wu wei, kde se klidně k tomu pod Tebe podepíši.
Jinak, zkusím teď nastínit, jak by asi dopadlo to naše „porovnávání“ odstrčení. Možná bys, vzhledem k mojí menší váze, použil jen svaly na rukou, ale moc tomu nevěřím. Zapřel by ses určitě celým tělem přes nohy do podložky a pěkně by ses na mě navalil celým tělem. Také by jsi použil uvolněnou mysl, protože v mém případě bys správně odhadl, že Ti ode mne žádné nebezpečí nehrozí. Možná, na co bych ale já neviděl, bys nejdříve pomyslel na to, že do toho odstrčení použiješ to zapření o zem a pohlídal by sis to, že se skutečně o tu zem opíráš a pak by ses zaměřil (mysl/záměr) na to, že mě odstrčíš. Co by se stalo v Tvém těle, ve kterém věci fungují stejně, ať už cvičíš taiji a nebo ne, protože principy jsou jen jedny. Tvoje qi by klesla nejdříve do chodidel a potom by byla tažena nahoru, aby tu mysl dohnala (tomu se neubráníš, ať věříš ve qi a nebo ne) a pomohla svalům a šlachám realizovat Tvůj záměr mě odstrčit – a já už letím. Když se vzpamatuji a uvědomím si co se stalo (případně mi k tomu něco povíš), tak si pravděpodobně řeknu: „Bylo to fajn se potkat s Luenem, ale já jsem chtěl vidět něco jiného, než abych se potkal s dalším člověkem, který cvičí podle principů taiji“. Což asi mohl být i případ toho Pajuse, jak mu hezky říkáš, aniž vím co je to cham kiu.
Ještě jsem Ti chtěl napsat, že od malých dětí bych se také sex nechtěl učit, ale taiji jo (samozřejmě pozorováním)
Důvod už jsem naznačil – je to právě ještě jejich nepokažená přirozenost. Jejich práce s myslí (záměrem – v jejich případě rád používám výraz, který mám od člověka, který je fyzioterapeut a přivedl mě k tomuto poznávání – on tomu říká moc hezky a výstižně - „nutkavá touha“), když něco dělají (tj.i třeba když se chtějí poprvé otočit ze zad na břicho). Jejich měkkost a zároveň tvrdost síly celého těla, kterou pak při kočkování s dospělými používají (vždyť ještě mají ty svaly na ručičkách tak slaboučké).
Budu rád, když mě upozorníš, kde se Ti to moje povídání už zdá ezotorické a mystické, abych měl nějakou zpětnou vazbu
Nazdar,
Janoj