Moderátor: Picard
horal píše:Už mám nějaké roky a tak pro mě cvičení karate není o sportovních utkáních. Cvičím pro sebe. S obdivem sleduji některé mistry a to jak dlouholetým cvičením proměnili své tělo. Někteří mi připadají jako z kamene. Uvědomil jsem si, jak měkký jsem po těch mnoha letech mého cvičení a rozhodl se to změnit. Zabýval jste se někdo podobnou úvahou? Jak zdokonalit tělo, vypěstovat tvrdost takovou, kdy se o vás přerazí prkno a s vámi to nehne.
Gino píše:Tohle téma je poměrně zajímavé a škoda, že zapadlo...
horale... my v budžucukanu cvičíme tzv. "kotekitae", což není nic jiného, než klasické otloukání, které znají jak japonské, tak čínské styly. Forem kotekitae je víc a to jak obyčejným mlácením se ve dvojicích do předloktí (předloktí o sebe), tak nácvik krytů - obojí až tak, že to bolestí skoro nejde vydržet (posiluje to psychiku taky, hihi) a dělají se z toho pěkné modřiny a podlitiny. Možná se jako forma kotekitae dá brát i makiwara, kde se udíráním do ní také otloukají jak klouby, tak předloktí, dlaně atp.
Kotekitae se pak cvičí nejen na ruce, ale i na nohy - okopávání holení do oblastí nad kolenem. Člověk se učí jak odhad vzdálenosti, načasování, tak techniku a přesnost a zároveň si zvyká na bolest a otužuje se.
Nebo se tvůj názor změnil od té doby, co jsi navlékl rukavice a začal cvičit sanda?
ukropcany píše:Ja osobne otužovanie nemám rád, lebo v tom nevidím prínos... v dobrej bitke áno, tam má človek všetkého dostatok, ale konkrétne k tejto izolovanej veci nemám pozitívny vzťah... aj kvôli tomu čo píše ranař... vydržať úder keď ho čakám je iné ako keď o ňom neviem... aj keď teda beriem, že niekomu jednou ranou vypnúť ruku je sexy...otázka je, či to takto funguje aj v boji... ľudia dobúchali tak rozsekaní, že nejaký bum po ruke je nič... najhnusnejšie údery sú "štrajchy", kedy udierajúci človek úder ani poriadne necíti, že trafil, ale súper je off...
Zpět na japonská bojová umění a sporty...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník