Toto není osočování jiných stylů či vychloubání se že někdo objevil Ameriku, jde jen o mé postřehy z tréninků a výuky různých lidí.
Momentálně učím lidi bojovat tak že vlastně neučím pouze pozoruji a ukazuji další možná řešení dané situace která je ještě nenapadla, je to spíš o vlastním vnímání dané situace než o rozpomínání se na nějakou techniku co nás někdo naučil.
Určitě si každý kdo dělá nějaký styl boje už zkusil bojovat s nováčkem (laikem)v boj.uměních-sportech a určitě se mu nebojovalo s ním moc dobře protože nevěděl co ten dotyčný vlastně udělá.
Všiml jsem si že jestliže se něco naučíme máme tendenci sami sebe omezovat (nedíváme se po dalších možných řešeních, ale držíme se toho co nám bylo předloženo jako to nej).
Kdežto laici nejsou zatím zatíženi oním balvanem vědění a prostě se jen snaží vyřešit svou situaci (snaží se jen dívat a mnohdy vidí víc než sebevětší MISTR).
Proč toto nevyužít a jen je správně směrovat ale přitom neomezovat (vím že toto je velmi těžké, je to mnohem náročnější na učitele než výuka jasně definovaných technik).
Když vidím výsledky tohoto přístupu tak je to hlavně maximální přizpůsobivost a variabilita (nejsou omezeni znalostí 50.100.200,… technik ,ale pracují s tou situací v reálném čase a dokáží reagovat na změny mnohem lépe a vlastně si vytváří techniky sami).
Tímto nechci hanit záslužnou práci jiných, vždyť je to nádherný pocit moci předat něco svého dál a někomu kdo má o to zájem, jde jen o mé zamyšlení jestli nejde dělat něco jinak a třeba i lépe (?).
Vlastně k této změně přístupu mě dovedly lidi co jsem učil, protože oni vás mnohdy naučí víc než vy je a jsem jim za to vděčný.
Asi v tomto článku není vše ,ale myšlenky vás vždy napadají když zrovna nemáte žádné záznamové medium u sebe že?

Doufám že budu řádně zpranýřován.
