Souvislost rozvoje mentálních schopností a bojových umění
Příspěvků: 24
• Stránka 2 z 2 • 1, 2
to je pekny priklad 
od Anonymní » úte 01. bře, 2005 16:36
Rád bych upřesnil, že doporučením k rozvoji těla i duše jsem určitě nechtěl říct, že nějaká skupina (třeba vysokoškoláci, vyhazovači, nebo hudebníci) jsou více nadaní k boji. Spíše se domnívám, že různé znalosti lze různě využít. Aby bylo zřejmé, jak jsem to myslel, dám konkrétní příklady:
1.fyzický rozměr: Asi řada z vás zná cvičení na neohybatelnou paži. Jedná se o uplatnění principu vědomím neřízené reakce těla na vnější podnět. V tomto případě je podnětem snaha ohnout partnerovi, stojícímu proti mě, paži, kterou má položenou dlaní vzhůru na mém rameni. Jestliže partner svoji ruku vědomě zatne, zpevní všechny svaly na ní, tedy biceps i triceps. Výslednice tahů těchto svalů se tím však vynulují a paži lze snadno ohnout. Pokud partner paži relaxuje a nechá ji prostě nataženou, triceps reaguje na snahu paži v lokti ohnout, zatímco biceps zůstává uvolněný. Naše tělo samo reaguje správně, jen mu nesmíme klást překážky v podobě nepotřebné tenze.(náš vnitřní nepřítel?) Tento princip je někdy vysvětlován jako proudění energie ki/či. Ta nemůže proudit při křečovitém úsilí.
Když jsem pochopil výše uvedené cvičení, uvědomil jsem si, že je univerzálně uplatnitelné na cokoliv. Já hraju na trombon a vždy jsem řešil, jak mám tu svou hubu do nátrubku nacpat, aby z toho něco lezlo. Tak jsem se zkusil uvolnit, a prostě "mít ruku nataženou". Dnes hraji v Plzeňské Filharmonii.
2.duševní rozměr: ve své orchestrální praxi jsem mnohokrát zažil, že jsem hrál party, které se mi zdály nehratelné. Když sedím na pódiu, téměř vždy to vyjde, energie z hudby je tak strhující, že jsem "neporazitelný". Neříkám že jsem nikdy nic nezkazil, ale adrenalinový efekt umí fakt hodně. Kdybych to nezažil, nevěřil bych. Jelikož v Aikido ani ve WT nemáme soutěže, není možnost, jak si vyzkoušet jít s kůží na trh. Jasně, ulice by byla zas o něčem jiném, ale pár krizovek jsem zažil a nikdy jsem neztratil chladnou hlavu, dokonce bych řekl, že takové okno na podiu je mnohem horší...
Závěrem? Opakuji, že si nemyslím, že by nějaká skupina byla více talentovaná na BU. Určitě si však myslím, že jednotlivé znalosti, zkušenosti a prožitky jsou aplikovatelné do jiných oblastí života. Však také, když se nám s kolegy v orchestru opravdu zadaří a mráz běhá po zádech, mrkneme na sebe a řekneme si: "Tak, teď jsem se teda udělal!"
S pozdravem, Karel Palát
PS: Proč je tu vše anonymní, jen pod nickama? Počítačům moc nerozumím, ale prý to tak bývá... Nechcete s tím něco udělat?
1.fyzický rozměr: Asi řada z vás zná cvičení na neohybatelnou paži. Jedná se o uplatnění principu vědomím neřízené reakce těla na vnější podnět. V tomto případě je podnětem snaha ohnout partnerovi, stojícímu proti mě, paži, kterou má položenou dlaní vzhůru na mém rameni. Jestliže partner svoji ruku vědomě zatne, zpevní všechny svaly na ní, tedy biceps i triceps. Výslednice tahů těchto svalů se tím však vynulují a paži lze snadno ohnout. Pokud partner paži relaxuje a nechá ji prostě nataženou, triceps reaguje na snahu paži v lokti ohnout, zatímco biceps zůstává uvolněný. Naše tělo samo reaguje správně, jen mu nesmíme klást překážky v podobě nepotřebné tenze.(náš vnitřní nepřítel?) Tento princip je někdy vysvětlován jako proudění energie ki/či. Ta nemůže proudit při křečovitém úsilí.
Když jsem pochopil výše uvedené cvičení, uvědomil jsem si, že je univerzálně uplatnitelné na cokoliv. Já hraju na trombon a vždy jsem řešil, jak mám tu svou hubu do nátrubku nacpat, aby z toho něco lezlo. Tak jsem se zkusil uvolnit, a prostě "mít ruku nataženou". Dnes hraji v Plzeňské Filharmonii.
2.duševní rozměr: ve své orchestrální praxi jsem mnohokrát zažil, že jsem hrál party, které se mi zdály nehratelné. Když sedím na pódiu, téměř vždy to vyjde, energie z hudby je tak strhující, že jsem "neporazitelný". Neříkám že jsem nikdy nic nezkazil, ale adrenalinový efekt umí fakt hodně. Kdybych to nezažil, nevěřil bych. Jelikož v Aikido ani ve WT nemáme soutěže, není možnost, jak si vyzkoušet jít s kůží na trh. Jasně, ulice by byla zas o něčem jiném, ale pár krizovek jsem zažil a nikdy jsem neztratil chladnou hlavu, dokonce bych řekl, že takové okno na podiu je mnohem horší...
Závěrem? Opakuji, že si nemyslím, že by nějaká skupina byla více talentovaná na BU. Určitě si však myslím, že jednotlivé znalosti, zkušenosti a prožitky jsou aplikovatelné do jiných oblastí života. Však také, když se nám s kolegy v orchestru opravdu zadaří a mráz běhá po zádech, mrkneme na sebe a řekneme si: "Tak, teď jsem se teda udělal!"
S pozdravem, Karel Palát
PS: Proč je tu vše anonymní, jen pod nickama? Počítačům moc nerozumím, ale prý to tak bývá... Nechcete s tím něco udělat?
- Anonymní
- mistr diskutér
- Příspěvky: 8403
- Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Příspěvků: 24
• Stránka 2 z 2 • 1, 2
Zpět na bojová umění a sporty obecně
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník