Popořadě...
S tím mečem. Vychází to přece z mytologie, proto je to v Japonsku hlubší. Ingwe "kusa nagi no ken" je třeba legenda, mimo Vaší katy v iai

apod. A ten vztah k meči se prostě prohluboval s tím, jak šla historie a jak bylo vytvářeno právě to "bušidó"

Tehdy zřejmě vznikaly ty plky o duši samuraje a kdovíco, z čehož někteří usuzují, že meč byl cenější než život a kdovíco ještě
V současném budó je "uctívání" meče tak maximálně o tom, že se mu ukloníš, podobně jako se v JPN BU klaníš třeba učiteli, kamize nebo protivníkovi (iai) anebo, že na čepel nešmatáš rukou... což vychází jen z praktičnosti (vlhokst, rez... nefunkčnost meče). A co se týče obdivu k meči, k nějaké historické záležitosti... IMHO je to prostě jen obdiv nad řemeslnou zručností a zpracováním. Jako když obdivuješ zlatý hodinky.
A i v jiných BU než je iai je "úcta" k meči nebo jeho "uctívání" o tom, že víš, kam meč položit, kterým směrem leží ostří, jak ho zvednout apod. Ale to už je vlastně technika, která zčásti souvisí s praxí (už tu bylo vysvětleno) a z části zase s tím, kde má jaká věc své místo... kam patří a jak
Mimoto je to prostě metoda, jak si lépe uvědomit, že ta dřevěná (bambusová, nebo jiná tupá) věc je živá čepel a špatný pohyb s ní může být problém. Je to o stavu mysli... ale není to žádnej fetišismus
Ptal jsem se ve vedlejším topicu, ze kterého rjú s mečem vychází aikidó, která na něm má být údajně založené a odpověď vlastně žádná. Proč? Zdá se, že v Japonsku je to prostě metafora - že bojová umění vycházejí z meče, nebo souvisí s mečem

Jako když u nás řekneme, že vše začíná u Adama. A holt Japonci na tom prostě víc ujížděj... a na tom není nic špatnýho. Je to prostě součást jejich kultury a historie.
Ohledně tý cti. Prostě bychom to neměli měřit našimi současnými měřítky. Čest, úcta, lidskost, spravedlnost, vzdělanost (gódžó) pro ně znamenalo něco úplně jinýho než pro nás. Ale stejně jako u nás přece... Nebo chcete říct, že v dobých rytířských ctností v Evropě byl rytíř zásadně hodnej, milej pán, co ušetřil každýho a byl galantní k ženám a nekradl
Psal jsem to přece na začátku. Pro někoho je samuraj a bušidó naprosto úžasný a skvělý, zatímco pro jiného je to humáč a nechuť, která tu nemá místo... a zase jen protože to nestudujeme do hloubky, nebo aspoň tak, abychom věděli o čem je řeč. Prostě tu chybí objektivní i kritické zhodnocení... není kde čerpat.
Patrik