Iaidžucu & iaidó a vůbec džucu & dó
Nedá se to paušalizovat, ale přesto a jednou větou
Dó a džucu jsou dvě části jednoho celku.
Anebo několika větami (protože se mi nechce pracovat

)
Dá se říct, že tato stará bojová umění se dnes cvičí úplně všechna jako "dó" a úplně všechna obsahují dovednost, umění a tedy "džucu". V případě kendó & kendžucu je to o tom, že kendó je konkrétní jedna disciplína, jedno bojové umění, ale oproti tomu kendžucu je kategorie, několik desítek (dříve set) bojových umění. Součástí kategorie "kendžucu" může být klidně i iai a stejně tak kendžucu se vůbec nemusí jmenovat kendžucu. Existují školy, které mají v osnovách "tóhó" (metodu meče) nebo tódžucu (umění meče) a dokonce existovalo rjú, které už někdy dávno tomu, co cvičilo říkalo "kendó". A i všechno tohle je kendžucu. A jsou školy, které se prostě jmenují XY rjú a to "kendžucu" se už do názvu neuvádí. Prostě je jen v osnovách vedle jiných bu, anebo samostatně. Ve skutečnosti jsou zřejmě všechna kendžucu zároveň tím, co známe jako dó. Ale pozor nejsou kendó

- kendó nenahradilo kendžucu.
Jestli chápeme "džucu" jako dovednost, nebo techniku, potom bojové umění kendó je o zvyšování dovednosti stejně (ne-li více) jako kendžucu. Jen prostě používá svoje techniky a metodiku.
Konkrétně ohledně iaidžucu a iaidó. Iaidó není (tak jako kendó) samostatná disciplína. Dá se říct, že iaidó chápe většina lidí jako "seiteigata" tedy úplně přesně ZNKR seitei iai. Ale to je zase část nějakého většího celku

Takže ideální je, když po zvládutí tohoto "iaidó" člověk začne cvičit nějaké "iaidžucu" (korjú) a takhle to i většinou funguje. Co potom cvičím - iaidó nebo iaidžucu? Rozdíl dó/džucu je IMHO v motivaci a zdůvodnění toho, proč člověk cvičí

a nezlobte se na mně, v případě meče - kdo z nás cvičí kvůli tomu, aby sekal lidi mečem. Neznám nikoho takového, takže je úplně buřt, jestli říkám, že je to iaidžucu a proto je to lepší/horší. Mně osobně se zdá absurdní říct, že nějaká škola (nějaké rjú) je pod tímto učitelem iaidó a pod jiným iaidžucu, ale samozřejmě může jeden učitel vyučovat jinak než jiný a ve výsledku to může být "účinější" nebo "neúčinější"
Podstatná část lidí si myslí, že kendžucu je nějaký bezhlavý řezání se mečem a oproti tomu kendó je svázáno pravidly a kdovíjak neúčinné

. Totéž platí o ostatním (iaidó vs. iaidžucu). Mám (malou) zkušenost s moderními i starými školami a není to můj osobní postřeh, je to prostě fakt: V kendžucu máte úplně stejná pravidla a omezení jako v kendó

Jenom se používají 1) jiné techniky, 2) jiné metody. Ve většině škol kendžucu/iaidžucu není v osnovách žádný "volný boj" - vše je kata. Kendó má podobné techniky jako různé školy Ittó rjú kendžucu a navíc má "šiai" (zápas s pravidly). Podobně (seitei) iaidó má techniky podobné zčásti tomuto kendó a zčásti školám z řady "Hajašizakiho iai". Ale seiteigata je výuková pomůcka, něco na co má navázat hlubši studium.
Jak napsal Picard - některé školy se jmenují/jmenovaly iaidó jiné iaidžucu... tedy ve skutečnosti, některé školy se jmenovaly i jinak (nuki, battó, saja no uči apod.), ale obecný název by měl být spíš "battó džucu" tedy "umění tasení meče". A původní názvy? To jsou ty, které má škola ve svitcích (denšó), a tak by se ta škola měla jmenovat, bez ohledu na dobu vzniku
Jinak další dělení smysl má, ale na nás je moc komplikované, protože většina těch věcí se tu ani necvičí

Třeba džúkendó i džúkendžucu bylo ještě v první polovině 20. století "vojenské šin budó/džucu"

, ale "taihó džucu" bylo/je ? "civilní šinbudó/džucu"... muhehe
Patrik