Geralt1 píše:j_madl: to nevadí, ptal jsem se všech, kteří budou ochotni a schopni mi odpovědět

osobně jsem spíše racionalista a většinu "neviditelných" věcí příliš nevyhledávám (resp. se je nesnažím pojmenovat), i když jsem přesvědčen, že existují.
zatím mi stačí věnovat energii, oběti, čas do "zábavy" pohybu a občas si uvědomím, že hara není jen prázdný pojem nebo že vůle a kime dokáže úder zrychlit i přitvrdit.asi jsem nenáročný, ale spokojený

Geralte, to je právě téma, které mne poslední dobou velice oslovuje, neustále zní v mém nitru. Lidé nějakým způsobem rozdělili ve své mysli věci na přirozené a nadpřirozené. Tomu, čím cítí, že je něco přesahuje, že něco přesahuje jejich "běžnou" fyzickou existenci říkají víra. Snaží se to uchopit různými popisy, které mohou pochopitelným způsobem ono "neviditelné" nějak přiblížit tomu, co je vnímatelné a tak vznikají mnohé druhy víry: /Či nenávisti vůči ní, anebo vůči skupinám osob svým srdcem k nějaké konkrétní víře, nebo obecně k víře inklinujícím./
Asi největší pravdou je, že nikdy nemůžeme svou myslí, omezenou dosti nedokonalými způsoby vnímání vesmiru, který nás obklopuje, zahrnout větší část poznání. Poznání ve své komplexnosti, mnohotvárnosti a hloubce přesahuje časově, kapacitou i možnostmi abstrakce většinou možnosti, které můžeme v jediném krátkém životě rozvinout. A tak zen, meditace, se pro mne stal způsobem, jak mysl rozšířit, nebo prostě uvést do takového stavu, kdy sice neuchopí v celé komplexnosti všechny Vesmíry a děje v nich, ale stává se klidnou, vyrovnanou a """bezbolestnou""". Nicméně, vývojovou etapou tohoto stavu je, že mnoho, nebo vše, co lidé zatlačili za čáru s nápisem "zde nadpřirozené" se náhle stává přirozenou součástí všech jevů, a hranice nadpřirozeného a přirozeného náhle mizí. A hlavně pomíjí tlaky, které mysl znovu a znovu nutí takové hranice vytvářet. Osobně věřím, že vše se dá poctivě vnímat i tak, že idea Boha, Bůh, stvořitel či architekt tohoto Jsoucna, je vlastně všeprostupujícím principem a proto nejpřirozenější součástí reality. V mé mysli náhle mizí svár mezi tezemi Ateistickými a "Idealistickými". Jako jedinou příčinu sváru vidím dogmatičnost na obou stranách, se kterou trvají jedni na existenci forem, která vychází ze snah o pochopení /různé personifikace přirozených principů/ a na straně druhé neochotu přijmout fakt, že personifikace jen popisně slouží k uchopení toho, co je jinak tak těžké vyjádřit, nebo pochopit. Geraulte, prostě cvičení a meditace - luxusní způsob přebývání na tomto světě.
