
Máte všichni pěkné a zajímavé názory a ve spouste věcech nelze nesouhlasit. Ten "satelit" je zajimava zkouška a mozna to nekdy vyzkousime. Ale trvale to do treninku nezaradime, nějak mi to neštimuje ke způsobu výuky, který provádíme. Přeci jenom stále na to koukám tak, že vidím, že v Japonsku se takové věci nedělají (i když s nějakým řízeným randori jsem se u některých učitelů tam setkal), a přesto jsou to pro mě jedineční lidé a bojoví umělci, takže spíš budu věřit té cestě, kterou dělají oni.
Myslím, že Makoto to vyjádřil celkem pěkně. Trochu nad tím přemýšlím, jak bych to vyjádřil. Musíte si uvědomit jedno. Většina z vás zřejmě dělá bojové umění čistě pro boj, pro sebeobranu. Ale Ninja, to nikdy nebyl čistý bojovník, jakkoliv se to v komixech prezentuje

Pro ninju bylo vždy důležitější dosáhnout jistý stav uvolněné mysli, než být dokonalým naprogramovaným strojem na zabíjení. Proto má Makoto asi pravdu, když říká, že v Bujinkanu hodně soustředí výcvik na duševní rozvoj. I když to asi vidí trochu zjednodušeně, možná jo, možná ne.


To Targa: vždy budou nějací studenti, kteří vidí věci zjednodušeně. Souvisí to s pokročilostí, osobním rozvojem a v neposlední řadě také s věkem. Kdyby šlo jen o to, už bych se těšil, až mi bude 70 let
