Hele ještě mám něco k tomu džukendó/tankendó...
...teda je to pro ty, kterejm se nechce překládat článek, co je nahoře a spokojí se s mým výtahem...
Džukendó/tankendó vzniklo někdy v období Meidži - Taišó (1868 - 1926). Původně bylo založené na bázi francouzské školy bajonetu, ale to se ukázalo jako nedostačující pro JPN vojáky (

)... proto byly přidány základy technik japonského kopí (znatelně Itó rjú a Hozoin rjú)...
Tankendo se rozvíjelo po zkušenostech z Rusko-japonské a I. sv. války, kdy bylo příležitostně nutné použít bodák sundaný. Bylo třeba užít bajonet účině v malém prostoru... Vojsko se opět inspirovalo v klasických školách - viditelně v Toda rjú...
Džukendó i tankendó obsahují základní trénink (kiso), základní a aplikované techniky (kihon a ojo waza), trénink útoků (dai ni kjošu... odpovídá kakari geiko/ úplný útok v kendó), volný trénink (dži geiko), zápas nebo souboj (šiai) a katy...
...v katách se kombinují různé zbraně (džuken vs. džuken, džuken vs. tanken nebo naopak, džuken vs. meč, tanken vs. tanken...)
Jp. císařská armáda spojila trénink džukendó/tankendó (v části džukendžucu/tankendžucu) s guntó sóhó (vojenský meč), Tojama rjú battódžucu (samostatně) a tačigumi (ve dvojici)...
Fotky džukendó...
http://www.jukendo.or.jp/photo/kiso_3.jpg
http://www.jukendo.or.jp/photo/kiso_4.jpg
http://www.jukendo.or.jp/photo/kiso_6.jpg
http://www.jukendo.or.jp/photo/kiso_9.jpg
...a tankendó
http://www.jukendo.or.jp/photo/kiso_10.jpg
http://www.jukendo.or.jp/photo/kiso_11.jpg
Na závěr bych dodal, že džukendó/tankendó je patrně vojenské šinbudžucu (Moderní bojové umění)... vedle toho existují i civilní formy šinbudžucu (keibódžucu a keidžódžucu... policejní hůl a obušek, taihó džucu - zadržování apod.)... I když možná je to s tím rozdělením ještě trochu jinak

Nedržel bych se toho (s)prostého rozdělení na džucu a dó...
Dělám na sobě... takže až to zpracuju nějak systematicky, hodím to na papír a třeba i mezi lidi...
Patrik