od VonHausAus » čtv 01. lis, 2007 12:38
Klobouk dolů Vám všem! Ještě jsem neviděl takhle kultivovanou diskuzi o křesťanství (a b.u.) na internetu (jdman, severin, riverman a snad všichni ostatní).
Rád bych se připojil reakcí na ten první příspěvek: ten slovenský článek, jak tu padlo, není názor křesťanů, ale jednoho člověka. Prosím, berte to jen jako doklad, že katolíci jsou naprosto diverzifikovaná skupina lidí. Jako křesťanovi je mi líto, že si člověk často víc rozumí s nekřesťany než se "svými", ale jinak to nebude.
K tomu "nastavování druhé tváře" (Matouš 5,39) a nebránění se při zatčení v Getsemanech, jak píše ten slovenský antiokultní člověk - Kristus mluvil právě k tomu chlapovi, který byl akční a vytáhl meč, ten mu stál za to, aby se na něj obrátil, napadá mi. (Mimochodem to udeření právě do "pravé tváře" (Mat. 5,39) už mi dýl vrtá hlavou: to přece implikuje, že člověka fackuje levák nebo někdo levačkou, která je slabší a v takové situaci pro praváka ne moc vhodná... Tak proč ta "pravá tvář"?)
Taky dík R. Bittnerovi, jeho promluva do toho televizního pořadu o b.u. byla fakt kvalitní: výstižná a hlavně nerozkecaná, s obsahem plně souhlasím.
A k věci: proč má křesťan cvičit b.u.? No měl by, patří to k zákl. vzdělání kluka, asi jako číst a psát, znát silniční regule - tak taky pár těch pěsťovek na kokos. Na truc vůči tomu slovenskému článku, který se ohání Iajášem 2 jen kousek předtím týž Izajáš říká, poté, co zkritizuje lhostejnost a prasáctví (první kapitola): "učte se činit dobro, hledejte právo, zakročte proti násilníku".
Mám taky pár poznámek k nesrovnalostem, které padly (nebo si to myslím) v této opravdu nevídaně kultivované diskuzi jistě jen nedorozuměními, omylem nebo nepřesností informací.
1) Z křesťanského pohledu je válka někdy nevyhnutelná (i dnes jsou institučně stanovené katolické regule pro svatou válku).
2) Z křesť. pohledu může vzniknout morální povinnost někoho zabít (ve Světovém katechismu katol. církve je to v podrobnostech k výkladu "Nezabiješ!"). Je-li jasné, že agresor, o němž je jasné, že je nespravedlivý, usmrtí bezmocnou oběť, o níž je jasné, že je spravedlivá, pak má mravný katolík hbitě přiskočit a...
3) Křižáci: taky nějak chápali svoje křesťanství, asi blbě. Ale aspoň vzali zbroj a šli do země, o které neměli moc jasnou představu, a to rovnou proto, aby ji dobyli. Z toho se lze učit aspoň o odvaze, když už ne o mravnosti.
4) Z hlediska bibl. autorů vyvolený král David (viz knihy Samuelovy, kdo má rád drsný akční žánr, byť teologizovaný) válčil hodně a tuze. Taky kniha Soudců je vlastně akční film plný válek s teologickým orámováním, podle mého názoru docela, em, prostým. David si stěžuje, že válečníci kolem něj jsou tvrdší než je on, což je pro něj krize (2. Sam. 3,39). Bible spíš, napadá mi, bere válčení jako normální stav lidského pobývání na zemi.
5) "Kdo chce věřit v boha (...) ten k tomu nepotřebuje církev" - ale jo, jinak by nevěděl, že vůbec je, a neměl by tradici, která o víru pečuje, aby neuletěla, a pomáhá mu v tom, na co by o samotě přišel až koncem života. B.u. si také nevymýšlí každý sám, ale je institucionalizovaán už tím, že cvičí u svého učitele.
6) "Institucionalismus": tak v b.u. jsou projevem institucionalismu třeba sestavy: předávají se z generace na generaci a jen velcí masteři to modifikují, rozhodně ne zgruntu "vytvářejí", nedá se s tím svévolně nakládat podle své svobody, je to "in-st-ituce", tj. něco ustaveného; každý to cvičí a zprvu nechápe smysl. Církevní regule jsou podobné: kdo je vykonává nebo třeba jen dodržuje a přemýšlí o nich, tak pochopí po dostatečně dlouhé praxi.
7) Křest: jsem dnes rád, že mě samého moji rodiče, kteří toho sami o jádru křesťanství moc nevěděli a nevědí, kdysi odevzdali tímhle činem do dobrých rukou a s miminkem v peřince se moc intelektuálně nesrali. Asi jako když tatínek nutí děti poctivě stát v ma-bu. Děti taky nejdřív netuší. No, každé přirovnání kulhá.
Srov. žalm 144,1 nebo 2. Samuelova 22,35, to jsou verše (a skladby), které nemohl složit nikdo jiný než zkušený a nadupaný válečník!
Sorry za tu délku, ale debata je zajímavá.